The Spirit of the Game.

... čestnost, bezúhonnost, zdvořilost. Tři slova které charakterizují GOLF.

Strana 3 z 4

Anketa na konci roku 2012 – stále živé a aktuální slova

Jaký dojem ze současného stavu českého golfu u vás převládal na konci roku 2012?

Pozitivní a rozpačitý současně. Na jedné straně, a to nepochybně, se úroveň čes- kého golfu zlepšuje. Nejde jenom o Ondru Liesera a Kláru Spilkovu. Viděli jsme to u nás na Kaskádě při mistrovství ČR a tradičním Grandfinále PGA. Na druhé straně cítíme, že systém vyhovující v dobách, kdy tu bylo 25 hřišť a 10 tisíc golfistů, dnes nestačí. Dokládají to i snahy ČGF o sebezdokona- lování. Mimořádná konference ČGF a pří- pravy na volby nového výboru a prezidenta jsou toho důkazem. Takže když rozpačitý, tak především z toho, že tento proces trvá dlouho, což našemu golfu neprospívá a brzdí to jeho rozvoj.

Kdybyste měl vyzvednout jednu (maximálně tři) nejvýznamnější událost českého golfu v roce 2012, která by to byla?

Tuším, že většina dotazovaných bude vyzvedávat turnaj LET na Albatrossu nebo vybrané úspěchy našich hráčů v na meziná- rodním fóru. Zkusím to vzít z jiného konce. Je dobře, že se nekonala PGA na Čeladné. Nejsme na to golfově připraveni. Rozdíl vý- konnosti našich hráčů ve srovnání se světovou nebo evropskou špičkou je příliš velký. Účast našich hráčů na tomto turnaji nebyla zkušenost, ale spíše zážitek. Turnaj tak byl pouze skvělou propagací Česka. Není na to ani ekonomická doba. V Německu před nedávnem pořádali pět turnajů PGA ročně, letos jeden. Pohledy lidí, kterým záleží na českém golfu, by se měly upřít na nižší, ale konkrétní cíle, na úkoly, které nás bezpro- středně trápí a něco by vyřešily. Jsem samozřejmě rád, že mladí hráči z Kaskády se v průběhu roku neztratili. Lucka Hinnerová nám udělala radost prvním a druhým místem na mistrovství ČR.

 

Co byste popřál českému golfu do nového roku?

Osvíceného prezidenta ČGF se skvělým týmem v zádech. Člověka, jenž nepodlehne módním trendům s vidinou rychlého a líbi- vého výsledku. Jeho práce bude náročná, neboť musí vybudovat nadčasově funkční instituci. To nebude lehké a nebude to hned.

Juraj Werner © 2012

Česko jako golfová destinace

Úvodník v časopisu GOLF – leden 2014

Toto číslo GOLFu se mimo jiné zabývá ekonomikou provozu golfových hřišť. Mám za to, že marketingové kampaně založené na billboardech se známými tvářemi nebo televizní obdoby téhož layoutu jsou k ničemu. Rozvoj golfu totiž zajistí pouze sympatická osvěta nás (už chycených golfistů) plus následná vstřícnost recepčních v resortech či klubech a poctivý a empatický přístup trenérů k nově příchozím zájemcům. Druhým zdrojem jsou děti. Doufejme proto, že projekt ČGF „Se školou na golf“ bude úspěšný.

Nicméně, a vykládáme si o tom už léta, stále je nasnadě otázka, zda má Česko potenciál stát se golfovou destinací
a přinést peníze do resortů zvenku. Není to recept na zlepšení ekonomiky hřišť? Některé resorty se o to pokouší a myslím, že docela úspěšně. Ostatní se bohužel přetahují pouze o balík peněženek cca 35 000 aktivních golfistů. Vezmu-li v potaz, že je to zhruba 350 hráčů na hřiště, tak je to tvrdý boj. Není proto lepší poohlédnout se v okolí?

Má to ale svá úskalí. Třeba počasí a z toho plynoucí délka sezony, atraktivita hřišť, kvalita služeb a gastronomie, logistika. Máme vůbec golfistům z ciziny co nabídnout? Myslím tím něco navíc, nějaké lákavé benefity? Napadá mě pivo. Nesmějte se, prosím. Máme ho skvělé a za dobrou cenu. Asi to není to nejdůležitější, ale jako bonus dobré. Hřiště jsou kvalitní, tak proč se toho bát. Partičky seveřanů si na nějaký extra kulturní program nepotrpí. Neříkám, že investice do incomingu jsou vhodné pro všechny české golfové destinace, ale hřiště v okolí Prahy jsou dobře dostupná. Takže letadlem do Prahy a hurá na hřiště nebo do hotelu v Praze a denně vyjíždět za golfem.

Jak začít? Zúčastnil jsem se letošního veletrhu International Golf Travel Market. Přestože ČR byla v minulosti právě na tomto veletrhu vyhlášena jako neobjevená destinace roku 2007, od té doby se nestalo nic. Kromě už zmíněných osamocených, leč úspěšných aktivit několika cestovních kanceláří a resortů nevznikl větší projekt pro podporu incomingového golfového cestovního ruchu.

Abych byl konkrétní. Nemluvím o dotacích, které by se měly rozdělit mezi několik resortů či institucí. Mluvím o synergickém projektu Czech Tourismu, krajských či městských odborů rozvoje cestovního ruchu, dále majitelů hřišť a konec konců
i ČGF a dalších institucí, jejichž jména ani neznám, neboť z nich nic pořádného nikdy nevypadlo.

Bylo by dobré, aby u nás utráceli peníze i golfisté z jiných zemí a přispěli tím do pokladen českých hřišť a prostřednictvím DPH i do pokladny státní. Dělají to tak všechny státy. Zatím se pouze přetahujeme o těch pár tisíc golfistů. Návštěvníci českého stánku na zmiňovaném veletrhu shodně konstatovali, že sice máme hezkou Prahu, hřiště i přírodu, ale nemáme produkty, různé druhy nabídek, golfpasy apod. Existují studie, které velice dobře mapují zvyklosti a požadavky jednotlivých národů, obvyklou délku pobytu, kolik hřišť zpravidla hrají, postgolfové aktivity, velikost příchozí skupiny a její složení apod. Jsou k dispozici nebo se dají udělat. Chce to ale systematickou práci a spo- lečné úsilí všech zainteresovaných. Čím dřív, tím lépe, neboť peníze sice leží za hranicemi, ale cizinci musí mít zatraceně dobrý důvod, proč nám je přinést. Ten důvod je třeba najít a společnými silami ho vykřičet do světa

Juraj Werner © 2014

Názor na vrcholné golfové turnaje pořádané v Čechách – anketa časopisu GOLF 2014

Líbí se Vám, že se turnaje u nás pořádají?

Můj skeptický názor na vrcholné akce evropského formátu pořádané na našem území jsem na stránkách časopisu Golf prezentoval už několikrát. Nejsem jejich zastáncem. Ne, že by byly zbytečné, to ne. Z hlediska podpory incomingového cestovního ruchu jsou skvělou propagací České republiky. Na rozvoj golfu už mají ale menší vliv, očekávání jsou přemrštěná a finanční prostředky do nich vložené neadekvátní. Pro české hráče je účast na těchto turnajích pouhým zážitkem. Na zisk opravdové reálné zkušenosti musíte mít se špičkou kontakt, musíte mít pocit, že na ten turnaj více méně patříte a že prostřednictvím divoké karty pouze překonáte malý krůček z nižší túry.

Abych nebyl za kacíře. Mluvím o chlapech. Na ženské túře zástupce už máme. Bravo, Klárko. Ale copak se sponzoři hrnou? Změnilo se něco zásadního a Klárka má hejno následovnic? Nezdá se mi. I když děvčat před branami tour je více než mužů. Možná s mým skepticizmem čtenář nesouhlasí. Nevadí, vysvětlím. Zaregistroval jsem pár diskusí o pořádání těchto túr. Jeden z promotérů otevřeně říká, že jeho touhou je pomoc českému golfu. Prý to není business plán a ví, že prodělá. No, při vší úctě tohle neříká ani George Soros, významný to filantrop světového formátu.

Chybí základní myšlenka – postupný plán zasazený do reálného prostředí. Na jedné straně objektivní zhodnocení výkonnosti českých hráčů – hierarchie cílů se tomu říká. Postupné kroky. Z tohoto hlediska si myslím, že pořádat nižší túry je lepší cesta.  Ano, Access Tour je lepší nápad. Více soupeřů s menší zkušeností dá prostor pro úspěch našich děvčat. To samé u chlapců. Je daleko lepší uspořádat u nás více turnajů třetí túry. Podstatně více našich hráčů by dostalo více příležitostí. Odpovědnost a nervozita by byla menší, výsledky lepší.

Na straně druhé je trh. Prostor pro odbytiště výrobků či služeb sponzorů. Malý trh rovná se malí sponzoři. A proto, že jedna a jedna jsou 2, a ne 20, jak se očekává, tak si myslím, že tyto túry u nás nemají místo. Důkaz? Tenis. Máme skvělé hráče v první desítce a další v první stovce a kolik turnajů světové série ATP, či WTA se u nás koná? Žádný! A to se tam hraje o menší peníze. Takže jakou věštím budoucnost zmiňovaným aktivitám? Takovou, jakou docílili předchůdci dnešních pořadatelů.  Žádnou.

Kdo by se na turnaje určitě měl jít kouknout?

Hlavně děti by si neměly nechat ujít žádný z těchto turnajů. Když to tady je, tak hurá na golf. Pokud to tedy myslí s golfem vážně. Určitě něco okoukají. Když ne, tak si aspoň někteří uvědomí, co to špičkový golf vlastně je.

Vrcholem je bez debaty mužská tour. Kouzlo golfu je vidět hráče na stejných hřištích a ve stejných situacích, v jakých můžete být i vy. Teda kromě tlaku médií a vypsaných prize money. Jak se říká, kdo nevidí, neuvěří.

Účast domácích hráčů?

Účast domácích hráčů je vždy magnet. Ale navazuji na odpověď první otázky. Pokud bude občas na mužské túře pár českých hráčů, kteří budou svázaní nervozitou a odpovědností, tak to není to pravé lákadlo. Smysl to má, pokud mají šanci alespoň na nějaký úspěch. Neustále sledovat, kdo pokoří cut, je z hlediska smysluplnosti těchto turnajů zatraceně málo.

A světové jména? Jména hrají v Americe, navíc my jsme nevděční diváci. V evropské túře se hraje skvělý golf, ale my chodíme na jména, ne na golf. Koho pozvat? Woodse? To by byla frajeřina, která by nesmyslnost toho snažení dokonale ilustrovala. A když tam bude Jimmy Walker, tak co? Kdo z negolfistů ho zná?

Navštívíte některý z turnajů v Čechách?

Když půjdu, tak na European Tour. Na druhý den, když jsou ještě všichni hráči v soutěži. Zajímavé je také sledovat boj o cut. To musí někteří riskovat a hra má napětí. Na finálové kolo koukám raději v televizi, aby mi nic neuniklo. Ale upřímně… když bude dobrá parta, tak si půjdu raději zahrát. To mi věřte.

Juraj Werner © 2014

Pomalá hra – anketa časopisu GOLF – 2013

Jak vnímáte na turnajích tempo hry, respektive považujete délku hry za problém, který je potřeba sledovat? Pokud ano, proč?

Každá hra má svá pravidla. Jedním z nich je délka hry. Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Jestliže existuje pravidlo, které nám definuje délku hry, tak ho je třeba dodržovat. Stejně je to jenom hra, nejde o život, třebaže si to někdo myslí. Souvisí to i s omezením cen pro vítěze, což je bod, který noví golfisté nechtějí pochopit. Je to „šém“, který reguluje tuto krásnou hru. Hrajeme o morální piedestaly. Pomalu hrající hráči, kteří si hledí pouze svého výsledku a ostatní je nezajímá, jsou neználci, které bychom měli poučit. Neboť pokud tuhle hru milují, tak na to přijdou dříve nebo později sami. Takže lépe dříve než později.

Existuje nějaká definovatelná hranice? Co bývají hlavní příčiny pomalé hry?

Příčiny pomalé hry? Neznalost, neumění, nepochopení hry a všech možností, které pravidla, i ta gentlemanská v přátelských hrách, umožňují. Pokud hrají pomalu i golfisté s lepšími hendikepy, tak je to už sebestřednost, což je větší problém. Opět jsme u toho, o co se hraje.

Vidíte jednoduché řešení, které by pomohlo udržet hráče v požadovaném tempu?

Velmi často vídaný jev je v nepochopení pravidla přednosti ve hře, které golfisté berou příliš rigorózně. Plně ho chápu na ferveji, ale kolem greenů? Víte, kolik času se dá ušetřit, když hráče, který se trápí ranami z bankru nehoníte, ale klidně svůj chip odehrajete za tu dobu, co se on přesune na druhou stranu greenu? Nebo mu pomůžete bankr pohrabat. Tam je spousta ztraceného času. A pokud hráči ve flightu ztratili nějaký čas delším hledáním, tak jsou přímo povinni zrychlit hru nejenom rychlejší chůzí. Dalším momentem je příprava na úder na dalším odpališti. První hráč musí hrát co nejdříve, ten po něm, má mít už hůl, míček, případně týčko v ruce v době, kdy první odpaluje, a ne si začít nasazovat rukavici.

V přátelských hrách je to gimmie za pat do metru. Nebo dvě trestné rány za aut či ztracený míč, když to nikdo nepředpokládal, a provizorní míč není odehrán. Že to není podle pravidel? To nevadí, statisticky dostane tuto úlevu vlastně každý rovným dílem. Vždyť je to hra, nejkrásnější hra, tak si ji nekažme. Všechno má svůj čas. Na Old Course v St. Andrews je na skóre kartě napsán čas 3.57, a basta.

Juraj Werner © 2016

Žebříčky, hvězdy, síně slávy a naše vzory. Nějak se to popletlo.

Kontroverzní téma. Tiger Woods a jeho zásluhy. Článek z roku 2011 a stále živý problém.

Vždycky jsem si myslel, že to má logiku. Nejdřív musí být sportovec dobrý, pak výborný, skvělý, aby mohl vyhrávat. Vyhrává-li často, tak samozřejmě stoupá na žebříčcích, až je v top ten a pak jednička, nejlepší na světě. Pak dostane ještě nějakou cenu fair play,
no a když je starší a dělá pro svůj sport ještě něco dál, tak si toho někdo všimne a přijmou ho do síně slávy, mezi nesmrtelné.

Někdy ani nemusí byt výborný na žebříčcích, ale dělá pro sport mnoho záslužných věcí, takže si síň slávy zaslouží. Kdysi se za svaté (takový předchůdce síně slávy v běžném praktickém životě) přijímali pouze mrtví. Jejich skutky musel prověřit čas. Dnes je to rychlejší, na co čekat, že?

Ta akcelerace, mediální akcelerace, je však dvojsečná. Nějak se ti slavní příliš rychle stávají hvězdami. Být hvězdou je totiž dnes ta podstatná podmínka přijetí do síně slávy. Hvězda je i vzor! Souhla-síte? Světovou kvalitu potvrzuje žebříček. Hvězdu tvoří ale média, nikdo ji neschvaluje. Aby bylo jasné, mluvím o hvězdách – vzorech pro děti, mladé sportovce. Ti vzory nutně potřebují.

Dnešní nadějný mladík chce nejenom švihat jako Tiger Woods, ale taky být stejně úspěšný. Co mu rodiče říkají? Trénuj jako Tiger! Poctivě, tvrdě, bez přestávky. Žij jako Woods! Dítě umí švihat i číst, ale neumí rozlišovat. Chce být jako ON. Nejenom že maká, ale chce mít stejné hole, bag, spajky, tričko, život.

Najednou se ale ukáže, že hvězda má takový, no řekněme, jiný život. Co pak? Co říkají dnes rodiče svému nadějnému „Tigříkovi“?

Má se za to, že je pro golf velká škoda, co se s Tigerem stalo. Ono se to vpravdě jen tak z vyšší moci nestalo, to udělal Woods sám. Moudré hlavy říkají, že golf přišel o spoustu peněz,  a bylo by dobré, kdyby se Tiger znovu postavil na nohy. Vrátí se zájem, sponzoři i peníze.

Chápu, taky umím počítat. Neslyšel jsem však ani slovíčko o tom, co škody napáchal v hlavách mladých nadějných golfistů. Počítá to vůbec někdo? Věřte mi, jsou to velké škody. Vybírejte pro své děti raději starší, osvědčené vzory vašeho mládí. Budou trošku „oldschoolové“, ale nezklamou. Prověřil je čas.

Mimochodem, přesně před rokem prezident EA Sports, výrobce nejslavnější golfové počítačové hry „Tiger Woods: PGA TOUR“, Peter Moore uvedl, že se firma rozhodla s Woodsem nadále spolupracovat. „Bez ohledu na to, co se stalo v jeho osobním životě, a bez ohledu na to, že se rozhodl golf na čas opustit, je Tiger Woods stále jedním z nejlepších sportovců historie,“ uvedl Moore
na webu EA Sports.

To jsou slova platná i dnes. Rok poté se firma rozhodla na obalu této hry fotografii neuveřejnit. Že by začali přemýšlet i marketéři velkých firem? Rodiče doufám už před rokem.

Juraj Werner © 2011

Kde se vzali golfisté v Čechách?

Teorii, proč je v Čechách více golfistů než v kterékoliv jiné postsocialistické krajině, je mnoho. Asi tolik jako lidí, co by jsi za to rádi ukrojili alespoň trošku zásluh. Nejvíc se mi líbí ta, která říká, že jsme Keltové, tudíž tak trochu i vzdálení bratranci těch co golf vymysleli. Za to ale fakt nikdo nemůže.

Ale vážně. Pravděpodobně se shodneme, že to není dílem pouze jedné z mnoha druhů podpůrných promo akcí na podporu golfu. Obecně se má za to, že je to dílo mixu nárazových akcí typu otevřených dveří, nebo slavnostních otevírání nových hřišť a že turnaje PGA v Čechách a samotná existence Alexe Čejky taky hodně pomohli.

Dovolím si ale jiný pohled. Velice důležitou roli sehrálo i množství expatů pracujících na významných pozicích velkých firem. Golfovou kulturu jsi s sebou přivezli a samozřejmě nechtěli se jí vzdát. Čeští manageři nechtěli zůstat pozadu a na světě byl najednou fenomén – komerční turnaj.

Tuším, že se Vám tato myšlenka nelíbí, ale ruku na srdce. Nepatříte taky mezi ty, co drželi golfovou hůl po prvé na podobné akci? Ti co hrají golf více než deset let si to pamatují. Na prvním turnaji (který jsem tu čest pořádat) Johnnie Walker hrálo 108 hráčů a 150 lidí stálo v řadě na driving range. Turnaje a túry rostli jako houby po dešti a na každé byla „akademie“.

A jaká je situace dnes? Nejenom, že ubylo turnajů, ale už před krizí ubýval počet lidí na akademiích. Nejdříve rozumně, aby se na každého ušlo alespoň trošku trenérovy pozornosti a pak i akademií samotných. Zdá se, že mnoho firem si už své golfisty vychovalo.

Nechci tady přihřívat polívčičku nás promotérů. Golfové akademie byli především přáním sponzorů turnajů. Připusťme ale, že se ročně uspořádalo 800 turnajů s akademií a každé se zúčastnilo 30 lidí. To je ročně 24 tis.lidí, kteří si golf po prvé vyzkoušelo. Myslím, že nepřeháním. Všechno z peněz firem, nebo chcete-li sponzorů. Hřiště a kluby na tom ještě vydělali, a hned dvakrát. Jednorázově za uspořádání a dlouhodobě na nových členech. Pravděpodobně už nikdo a nikdy nebude schopen nahradit tuto nenápadnou, leč mohutnou dlouhotrvající kampaň. Teď je řada na majitelích hřišť, nebo klubech.

Juraj Werner © 2012

Golf musím umět nejdřív hrát, až pak si mohu zahrát.

Zrušení institutu zelené karty bylo logickým důsledkem zavedení hendikepu 54. Přirozeně, pouštět na hřiště prakticky každého je v zájmu všech co se golfem živí. Více hráčů se rovná více peněz za hole, míčky, bagy, oblečení, za fee a konec konců i za tréninky. Až někde v nedohlednu, po mnoha otáčkách této spirály, se čas od času objeví talent. Golfista, který nás oslní, který bourá zavedené principy a stanovuje nové etalony. Prostě hvězda, která vyhraje co se dá a způsobí to, že přibude hráčů a některé věci v pro shopu zdraží. Hvězdy ale nerostou z hendikepu 54! Budoucí hvězda vyrůstá od mala na cvičné louce. Když se dostane poprvé na hřiště, lehce se prošvihá a propatuje pod stovku a za rok nebo maximálně dva má hendikep 3, jinak z něj hvězda nikdy nebude.

Pokud tedy chceme, aby nové 54-ky přivedly své děti a z nich se staly hvězdy, tak je všechno v pořádku. Kluby pro to však musí něco udělat a musí být na tuto situaci náležitě připravené. Pokud nám však stačí, že 54-ky budou na golfu utrácet a bude kšeft, tak je to málo a je to špatně. Špatně pro všechny ostatní na hřišti. Neboť ruku na srdce, hráči s hendikepem 30 (ne, to není chyba) a výše nejsou schopni odehrát hřiště v limitu, tedy čest výjimkám. To je jedna věc. Druhá, podstatnější chyba je však fatální. Zbavujeme golf fenoménu výjimečnosti. Golf musím umět nejdřív hrát a až pak si mohu zahrát. To není elitářská výjimečnost. Je to stejné jako s hudebním nástrojem nebo s řízením auta.

Hendikep 54, nota bene bez zkoušky, je jako řidičák bez umění řešit křižovatku, couvat a zaparkovat. Takový řidič na silnici nemá co dělat! Stejně tak na golfu. Trápí ostatní a především trápí sám sebe! Jeho radost se zužuje pouze na to, že dnes nehrál 140, ale jenom 131, v tom lepším případě, že škrtl pouze 7 jamek místo 9. Jeho radost není ze hry, jeho radost je degradována na fakt, že do cíle dorazil. Za ním potopa. Dovedete si představit hudební festival pro příchozí, kde kritérium pro zařazení jsou 3 hudební lekce? Proboha ne, tóny budou falešné!

Zkusme to v klubech začátečníkům vysvětlit. Zkusme jim říci, že jít na hřiště dobře připraven bude dobré především pro ně. Rozhodně budou mít z golfu vetší radost!

Juraj Werner © 2010

Aktivní nesmysl. ( O neaktivním hendikepu)

Tento článek vyšel v roce 2011. Bohužel trvalo dlouhé 4 roky než byl neaktivní hendikep zrušen. Snad k tomu přispěl i tento článek.

Donekonečna se bude asi muset psát a říkat, že golf hra. Že cílem hraní golfu není hendikep, ale hra samotná. Radost a potěšení v průběhu celého kola a ne stres jestli náhodou nebudu zhoršovat, když už tedy opět nezlepším. Že hendikep je pouhým prostředkem k poměřování amatérů, neboť víme, že skuteční golfisté hendikep nemají.

Když se ale objeví osvícená skupina golfistů kteří upřednostňují hru před soutěží, tak se jim vytvoří bariéra v podobě povinnosti odehrát nějaký počet turnajů, aby byl jejich hendikep takzvaně aktivní. Tito milí lidé jednou za čas přijmou pozvání na turnaj a najednou jsou tam za černé ovce, neboť nesplnili hloupou povinnosti odehrát 4 turnaje. Jejich výsledek je umístěn mezi skrečovanými a diskvalifikovanými hráči a na piedestal odměněných je většina pořadatelů nepozve. Aktivní nesmysl! Jako kdyby řidič musel na 4 automobilové závody, nebo v baru kontrolovali kolik tanečních soutěží máte za sebou.

Chápu pohnutky. Na turnajích se podvádí. Způsoby jsou různé. Zadržovaný hendikep je pouze tou čestnější variantou podvodu, neboť hráč konec konců výsledek musí uhrát. V bibli je ale napsáno, že ne ten kdo hřeší, ale ten kdo ke hříchu svádí jest vinen. Kdo to tedy je? No předci jiní porušovatelé pravidel golfu, konkrétně ti, co vymýšlí barnumské turnaje na kterých se soutěží o drahé předměty, atraktivní zájezdy do ciziny a podobně.

Amatérsky status nezakazuje přijímat větší ceny proto, že by pánové z Royal an Ancient Golf Club byli hamižní, nebo nepřející. Tak to není, chtějí pouze zabránit spirále nekonečného nesportovního boje. To opatření je prověřeno časem a pouze inflace navyšuje finanční definici maximální přípustné výši ceny, resp. jejího ekvivalentu. Zajistit objektivnost na turnajích amatérů by bylo samozřejmě taky možné. Ale za jakou cenu? Rozhodčí do každého flajtu? Pro každého hráče? Víte kolik by to stálo? Určitě dost na to aby zvýšené náklady zabrzdili rozvoj golfu tím, že turnajů bude podstatně méně. Především těch mládežnických.

Praktické je tedy nepřijímat žádné ceny a hrát pro radost, kýčové figurky a skleněné těžítka. Podvodníků ubude. Z neaktivních golfistů se stanou aktivnější.

Zrušte, prosím, neaktivní hendikepy. Promotéři, nedávejte do hry ceny které by sváděli k podvádění. Pokud bude takovou cenou zájezd na světové rekreační finále majitelů čehokoliv, vypisujte turnaj pouze pro lepší hendikepy. Stejně se tam horší než bogey golfisté ve světové konkurenci za svou hru stydí.

Juraj Werner © 2011

Etika na golfu a zdravý rozum.

Svět se nezbláznil, jak tvrdí jeden pivovarník a většina seniorů. Svět se pouze změnil. Není to nic neobvyklého, vždyť kdyby se neměnil, tak bychom žili v jeskyních. Lépe řečeno, mi bychom nebyli. To samé se dá říci o golfu. Je jiný než před padesáti, či třiceti lety. To se píše i v časopisech ze zemí, kde se golf nikdy nepřestal hrát. Ale co je jiného? Nebo lepší otázka je, co třeba z toho starého „dobrého“ golfu ponechat a co se může změnit?

Asi se shodneme, že etika, slušnost, dodržování pravidel je to podstatné. Není důležité jestli hrajeme drajvy dlouhé 150 nebo 250 metrů, důležité je, abychom k sobě byli slušní a dodržovali pravidla. Nemůžu si však pomoci. Mám trapný dojem, že se v tom plácáme a neumíme rozlišovat co je důležité a co ne. Máme pocit, že golf je jenom jeden. Ten strašně naškrobený, upjatý, bez emocí, ale s fantastickými výsledky a neustálým zlepšováním toho vskutku nešťastného hendikepu.

Výsledky tohoto způsobu vnímání golfu jsou tristní. Například vítězové turnajů, kteří se neumí těšit. Všimli jste si toho? Vítěz přijde, usměje se, někdy až provinile, vezme cenu a odejde. Stále se setkávám s golfisty, kteří nezdraví. Jsou sice perfektně oblečení, ale je jim zatěžko odpovědět na pozdrav, natož pozdravit jako první. No a vrcholem jsou samozřejmě excesy proti pravidlům. O těch už toho bylo popsáno mnoho. Taky zajímavý fenomén. Na jedné straně se dlouze medituje jestli si hráč v přátelské rundě může nebo nemůže očistit míček u free dropu, na druhé straně se lže a podvádí v turnajích až tak, že se přepisují skóre karty. No prostě zmatek v hlavách. Proč?

Proto, že jsme prudérní. Proto, že v přílišné horlivosti zapomínáme, že golf je především zábava a až pak soutěž a společenská prestiž. Noví golfisté jsou zmateni. Tolik pravidel, soutěží, různých omezení a příkazů. A pak ty trestné rány, „ježišmarjá, já se chci bavit“ a tolik peněz to stojí. Ano takové jsou pocity lidí, kteří se rozhodují, jestli golf hrát nebo ne. Nedivme se, že hráčů přibývá pomalu. Atmosféra houstne, lidé se nebaví a jenom soutěží. Nemáme gofisty druhé, natož třetí generace. Jsou jenom nový. Jsou ve většině a jejich nevychování (čest výjimkám!) se stává normou.

Dostali se do stísněné atmosféry. Oni nepřemýšlí, pouze hledají pravidla. Nepomůžou s hrabáním bunkeru, nehledají míček, nezapatují dlouhý pat dříve, než si jiný nešťastník vymění hůl. Vždyť je pravidlo o pořadí ve hře. Tak „slušně“ čekají. To je etiketa, kterou se při zkouškách pro „Osvědčení pro hru na hřišti” (strašný institut) neučí a nejde naučit. Musí se přemýšlet a chtít.

Starší a zkušenější golfisté pomozte. Učte ty nové co se má a co ne, prosím. Neboť povrchní část etikety, jako oblečení, hole, bagy, zvládá každý, ale tu skutečnou gentlemanskou naopak málokdo. A právě ta je kořením golfu a měla by přetrvat věky.

Juraj Werner © 2012

Amatéři vs. Profesionálové (na Kaskádě) rok 2012

Kaskáda měla v roce 2012 to potěšení hostit dvě nejvyšší soutěže českého golfového kalendáře. Tento článek vyšel v časopise GOLF v roce 2012

Vzhledem k tomu, že oba turnaje (Mezinárodní mistrovství ČR amatérů na rány a PGA Grandfinále) se odehrály v poměrně krátkém sledu na stejném hřišti, se nabízí, abychom vám místo obligátního popisu výsledků nabídli jejich neformální srovnání.

Jaké jsou tedy rozdíly mezi turnaji a mezi českou amatérskou a profesionální špičkou? Připomínáme, že startovní pole bylo okořeněno špetkou cizokrajných golfistů. Ženám i dívkám se omlouvám, na PGA jich bylo málo, takže jsem je separátně nesrovnával.

Počasí

Oběma turnajům počasí přálo nadmíru. V srpnu bylo pěkně a teplo, hřiště bylo ale krásně zelené. PGA se hrálo první týden v říjnu, počasí bylo také skvělé, ale teploty o 15 stupňů nižší. Nicméně sluníčko a nepršelo.

Formát hry

Oba turnaje se hrály samozřejmě na rány. Amatérka na 4 kola s cutem a PGA na 3 kola bez cutu.

Hřiště

Kaskáda, konkrétně kombinace Kamenná-Dřevěná, byla v obou případech skvělá a připravená na jedničku. Oba vítězové to shodně konstatovali.

Rychlost greenů:    Amatérka – 11 stop, při seči 2,5 mm

PGA – 12 stop, při seči 2,5 mm

Okolí greenů:       bylo náročné. Amatéři měli trávu do výšky cca 10 cm. Vysoký poválený raf s přibývajícími koly velmi ztěžoval přihrávky k jamce. Čipování bylo skutečně náročné a vyžadovalo velkou pozornost a opatrnost. Profesionálové měli raf kolem greenu něco o 2 cm vyšší, hustější a tudíž i těžší.

Ferveje:               stejná výška seče – 13 mm. Na amatérku v srpnu sušší a tím i více běhavé.

Rafy:                    Na amatérce zůstal zachovaný sekací plán podle normy Kaskády, kdy jsou klasické vysoké rafy ponechány pouze v dopadových místech hodně špatných drajvů.

Profesionálové měli rafy už posekané. Nebylo to s cílem ulehčit hru, rafy se koncem srpna obvykle sekají. Nicméně to pro hru na obou turnajích bylo více méně stejné. Výška a urputnost 12 cm vysokého rafu byla stejná.

Celkově se dá konstatovat, že hřiště bylo pro PGA obtížnější. Bylo to dané především hustotou trávy kolem greenu a rychlostí greenů. 12 stop je skutečně hodně, vždyť taky tomu většina přihlížejících diváků nechtěla ani věřit. Byla škoda, že na tolik očekávaný PRO-AM silně pršelo a ochladilo se o dobrých 10 stupňů, takže hráčům bylo objektivní srovnání odepřeno.

Věk hráčů

Laičtí diváci se na amatérce ptali na kategorii mistrovství. Do kolika let na něm mohou junioři startovat? Pochopitelná otázka. Z logiky rozdělení golfu na amatérský a profesionální plyne, že amatérské mistrovství hrají mladí lidé. Přes pár výjimek, před kterými všichni smekají klobouk, je amatérka velmi mladá. Hráči ve vysokoškolském věku se musí rozhodnout, jestli přejdou mezi profesionály, nebo se budou živit jinou prací. Pokud nezvolí dráhu profesionálů, tak musí pracovat, nemají tolik času na trénink a jejich výkonnost jde zákonitě prudce dolů. Zkrátka není čas. Takže rozdíly ve věku byly značné. V srpnu na Kaskádě hrálo mládí…

Taktika hry

…. a v říjnu zkušenost. Ne, nechci se vyhnout slovu stáří. I když o některých hráčích by se to už dalo říct (sorry Steve). Rozvážná a chytrá hra zkušenějších profesionálů je v porovnání s amatérskou hrou na první pohled zjevná. Takže u profíků občas trochu nuda a u amatérů trochu lítost nad zkaženou ránou, neboť kdyby vyšla, panečku, to by bylo dílo. Obojí má samozřejmě své kouzlo a neplatí to vždy, na obou stranách barikády jsou výjimky.

Profesionálové

Myslím, že se pole profesionálů na české PGA rozdělilo. Jsou viditelné rozdíly mezi Playing PRO a Teaching PRO. V tom nejlepším smyslu slova a pro dobro českého profesionálního golfu. Není objektivně možné, aby učitelé golfu konkurovali hráčům, kteří mají ambice stát se hrajícími profesionály a podřizují tomu všechno. Trénují především sebe a mnohdy musí žít skromněji, než jejich kolegové.

Rozdíl není v tom, že by učitelé začali hrát hůře, ale špička našich profesionálů hraje dnes lépe než před pár lety. Na světovou špičku to není, ale pokrok je viditelný. Kvalifikace Marka Nového na Challenge Tour, do druhého kola Q school o kartu na evropskou PGA postupuje stále více hráčů a tak bychom mohli jmenovat dále.

Na druhé straně, pochvalme učitele golfu, že mají chuť a odvahu přijet a změřit si síly. Nechť jsou jejich ambice jakékoliv, jdou s kůží na trh.

Amatéři

Hodně se popsalo o nešťastné 18 Ondry Liesera v posledním kole amatérky. Škoda, tyhle rány dělají z průměrného hráče šampiony. Ondra je na 148 místě světového amatérského žebříčku. PGA na Kaskádě se nezúčastnil, reprezentoval na Eisenhower Trophy v Turecku.

Pojítkem obou turnajů mohli být domácí Adam Studený a Lucka Hinnerová, která skončila na druhém místě amatérky a mezi profesionálkami byla nejlepší. Oba budoucí kandidáti na členství v PGA. Srovnávat individuální výsledky z pouze dvou turnajů je ale nespravedlivé a k ničemu to nevede.

Trochu čísel

Statistika nuda je, dá však cenné údaje… Golf je ošidný a nelze takto mechanicky srovnávat výsledky, ale určitou představu si udělat můžeme. Výsledky jsou velice vyrovnané. Připočteme-li k tomu mírně obtížnější hřiště na PGA, tak by pravděpodobně byla statistika mírně ve prospěch profesionálů. Někoho překvapí, že amatéři hrají tak dobře, někoho, že profesionálové by měli hrát lépe. Snad tento článek napověděl, proč je to právě takto.

MM ČR amatéři finále PGA 2012
průměrné kolo – vítěz 71,00 71,33
průměrné kolo – prvních 5 71,95 72,20
průměrné kolo – prvních 10 72,63 73,03
průměrné kolo – prvních 50 75,48 76,32
průměrné kolo – všechny kola 77,28 79,04
nejlepší výsledek 66 ran 67 ran
nejhorší výsledek 91 ran 95 ran
počet kol pod par 16 11
počet kol pod par z celkové počtu kol 5% 4,70%
počet kol pod par prvních deseti hráčů 40% 36,70%

Image

Pro mne velmi pozitivní zjištění. Z turnaje profesionálů už není módní přehlídka. Nejnovější modely světových značek vystřídala střídmost s důrazem na funkčnost. Amatéři jsou v péči a pod vlivem rodičů. Nebo opačně? Nevím, ale tady měla móda podstatně vyšší prioritu.

Kedíci

Hodně profesionálů si nosí bagy sami. Překvapivé a sympatické. Asi trend podle Lee Corfielda, loňského vítěze, který si nesl bag a zahrál rekord hřiště 64 ran. Obecně platí, že dobrý golf bez kvalitního kedíka nejde hrát. Hodně přítelkyň profesionálů se situovalo do role kedíků. Zpravidla mlčely. To kedíci amatérů mluvili někdy až moc.

Organizace – rozhodčí

Amatérku měla na starosti ČGF. Profesionály zase PGA. I když se týmy rozhodčích částečně kryjí, byly vidět rozdíly ve způsobu vedení turnaje. Na amatérce to mají zjevně těžší. Řešení sporných situací s ambiciózními mladými hráči, někdy i jejich rodiči, je komplikovanější a vnáší do turnaje mírnou nervozitu a větší napětí než u profesionálů.

Organizace – zázemí turnaje

Zvládnout dvě podobně velké a náročné akce v jednom resortu v průběhu takřka dvou měsíců je těžké a nebývá obvyklé. Především příprava hřiště je náročná a místy naráží na různé zádrhely, které nejde předem odhadnout. Například celé jaro až do poloviny července na Kaskádě nepršelo. Jirka Kapeš, head greenkeeper, to zvládl. Hráči si pochvalovali, hřiště bylo ve vysoké, nadstandardní, kondici.

Stejně náročná je i organizace zázemí. Na Kaskádě se letos od dubna uspořádalo 150 turnajů. Takže, jestli dovolíte, teď trochu reklamy a sdělení pro toho, kdo dočetl až sem. Účastníci obou turnajů se shodli na tom, že Kaskáda je ideální místo pro pořádání turnajů. Především pro vícedenní turnaje přijde vhod ubytování přímo na místě.

Diváci

Přišlo srovnatelně málo diváků. Většinou byli roztroušeni a sledovali hru svých oblíbenců. Na 18. jamce se v poslední den nakonec shromáždili všichni. Myslím, že v obou případech nelitovali, neboť koncovky, obzvlášť na amatérce, byly dramatické. Na špičkové turnaje českých amatérů i profesionálů se oplatí chodit koukat.

Juraj Werner © 2012

Nenadávejme na hřiště!

Hraj míč jak leží a nechej hřiště jak je. To jsou pradávné zásady, podle kterých se golf hraje. Častějším tématem bývají články o tom, jak a proč nehýbat míčkem, resp. kdy a jak s ním, pokud možno beztrestně, hýbat lze. Méně se mluví už o hřišti. Pod jednoduchým pravidlem „nechej hřiště, jak je“ se dá ale taky představit mnohé.

Jako bych ale slyšel „ nech ho bejt“ a hned mne napadlo psát o našem zlozvyku na hřiště neustále nadávat, hledat výmluvy právě v něm. Jasně, že na každém hřišti se najde něco v nepořádku a vždy se někomu něco nebude líbit. Grýny nedrží, jsou rychlé, pomalé, hrbolaté a co já vím co ještě. Férveje jak bysmet, o rafech ani nemluvě no a dizajnéři jsme samozřejmě všichni nejlepší. A že se pomlouvá a kritizuje na celém světě je věc jasná. Mám však pocit, že my trochu víc. Jako kdyby se v nás ozvala touha po starých špatných časech, kdy bylo všechno přespříliš znormováno. Slyšíme slovo hřiště a podvědomě si možná představíme přesně nalajnovaný tenisový kurt. Chyba! Podstatnou esencí krásy golfu je právě různorodost každého hřiště. Hřiště se liší nejenom tvarem, ale i vegetací a způsobem její údržby. I ty kurty mají konec konců různé povrchy.

Golfové hřiště je totiž jako vysoká hora, která tam stojí odedávna a mění se velice pomalu. Když hraji nové hřiště, tak si představuji, že jsem horolezec. Tak jako on, pomalu stoupám a objevuji všechny jeho krásy i taje. Když už jsem se hřiště rozhodl hrát a na týčko první jamky přišel, mám jediný cíl. Chci ho zdolat takové jaké je. Je jedno jestli jsem zaplatil 600, nebo 6.000 korun, nebo mne někdo pozval. Nenechám si postavit široký most, ani vysekat kosodřevinu a ledovec nebudu rozpouštět. Hora je vysoká, osmnácti jamková. Určitě má více tajemství než chyb. Nerozptylujte se detaily. I kdyby nakrásně bylo hřiště mizerné a vy už po první jamce víte, že se tam nevrátíte, tak ho pokořte Vy a ne ona vás. Zůstane vám skvělý pocit. Věřte mi, stejný jako kdyby jste hráli na tom nejskvělejším hřišti na světě.

Juraj Werner © 2010

“The Spirit of the Game”

… jestli bych někomu doporučil některou z mých úvah, tak rozhodně tuto 🙂 Je z roku 2010

Omlouvám se za anglický titulek, ale takhle hezky, tajemně je pojmenovaná jedna z prvních podkapitol “Decisions on the Rules of Golf”. Píše se v ní:

“Golf se hraje po většinu času bez dohledu rozhodčího. Hra závisí na úctě k ostatním hráčům a poctivosti dodržování pravidel. Všichni hráči by se měli chovat disciplinovaně, zdvořile a ve sportovním duchu po celou dobu hry, bez ohledu na to, jak soutěživí jsou. To je podstata golfu.“

Dokonalé. Lépe to popsat ani nejde. Obsahem této kapitoly není to, že golf je krásná hra pro všechny věkové kategorie, jak bychom možná čekali. Duchem golfu jsou elementární pravidla slušnosti, smysl pro fair play. Golf se stane neskutečně krásnou hrou až poté, co všichni budou důsledně plnit slova citované kapitoly.

Kolikrát se koukám na vyhlašování výsledků různých turnajů rekreačních hráčů a říkám si, jak pěkně nám to ten server sečetl a seřadil. Přemýšlím, ale také nad tím, jaké různé přístupy hráčů k výkladu pravidel jsou v těch výsledcích zakódovány? Jaké by asi ty výsledky byli kdyby u každého hráče celou rundu stál rozhodčí? Jedno je jisté, byly by jiné. Bohužel je to tak. Kromě chyb z nepozornosti či neznalosti pravidel se na hřištích pohybují hráči, které ženou neznámé tajemné síly k tomu, aby míček zázračně nacházeli nebo ho i posouvali do lepších pozic a tím si výsledek a mnohdy i hendikep zlepšovali. Ti otrlejší dokonce přepisují skóre karty.

Samozřejmě, že je to podvod, navíc úplně zbytečný. Copak ti hlupáci nepochopili geniálně primitivní hendikepovou past? Spirálu, která je nutí své neadekvátní hendikepy obhajovat? Nepochopili. Obhajují svůj neadekvátní hendikep všemi možnými i nemožnými způsoby. Právě tyto hráče měl na mysli autor dovětku „bez ohledu na to, jak soutěživí jsou“.

Ovládejte se, prosím, pánové! Není to jedno jestli za svůj pracovní stůl v pondělí usednete s hendikepem 13,4 nebo 13,9? Zlepší se Vám pracovní výkon, když na dalším turnaji budete mít u svého jména hodnotu 28 místo 30? Nebo snad zbohatnete, když získáte další sportovní trofej, tričko, nedej bože bag, který stejně nepotřebujete? Nic z toho není tak cenné jako vaše čisté svědomí. O ostudě ani nemluvě! Uvědomte si to, výsledky rekreačních hráčů nikoho nezajímají.

Každý jednou dosáhne vrcholu své výkonnosti. Kouzlo golfu naštěstí není v absolutních hodnotách, ale ve hře samotné. Buďte ostražití, až začne váš hendikep delší dobu stagnovat, neblbněte. Hrajte golf a dobře se bavte.

Juraj Werner © 2010

The Open vs. Olympiáda – 2016

„Z prvního odpaliště“ – úvodník časopisu GOLF 1.8.2016 – 5 dnů před zahájením monstrózního sportovního multi-sportovního klání všech sportovců sluneční soustavy. 

Když budete číst tyto řádky, tak budete nejspíš zaujatí olympiádou. Open bude zapomenut. Ano, život je krutý a i ty nejfantastičtější zážitky zapadají nánosem nových, možná méně dobrých, ale čerstvějších podnětů. Olympiáda je monstrózní a pouze jednou za čtyři (dva) roky. Dovolte mi mezi Open a olympiádou pár úvah.

I když netrpím sentimentem, Open mně vždycky dostane. Nemluvím pouze o výkonech na hřišti, ale i o hřišti samotném a o organizaci turnaje se všemi zvyklostmi, které k němu patří. Obdivuji dobré věci. Když ovšem to dobré zůstává a změny směrují pouze k lepšímu.

Koukněte se na logo turnaje, je moderní a přitom s sebou jasně nese jeden a půl století tradice. Víte co se dělo v českých zemích v říjnu 1860, kdy Tom Morris senior vyhrál první ročník tohoto nejslavnějšího turnaje? Ano, císař František Josef I. vydal prohlášení „Říjnový diplom”, ve kterém se zřekl absolutismu. Dva roky na to vznikl Sokol, první tělocvičná organizace v Rakousku-Uhersku. No, nějakou ztrátu tedy na Brity máme …

Ale snažíme se. Na Open jsme svého zástupce měli. Aleš Libecajt, předseda STK ČGF, byl už potřetí nominován jako rozhodčí. Je to velká pocta a příležitost pro český golf. Na diplomatickém poli se nám daří. Zkušenosti, které přináší jsou neocenitelné.

Zaznamenali jsme však už i jednu nominační ztrátu. Po delší době se akce nezúčastnil tradiční český zástupce. Ten, který ještě nikdy a nikde nezklamal. Oblíbený Pilsner Urquel vystřídala Stella Artois. Nevadí. Snad jednou starého a unaveného Aleše na The Open doprovodí i nějaký mladý a nadějný český hráč.

A teď k olympiádě, kde budeme mít mužského zástupce přímo na hřišti. Sice v německých barvách, ale narodil se u nás, mluví česky a jmenuje se česky. Ostatně tělocvičnému spolku Sokol taky předcházeli Česko-německá cvičení. Alexovi Čejkovi budeme držet palce. Kláře Spilkové budeme fandit o kousek více. Ta je totiž naše.

Média se diví nad neúčastí některých golfistů, či tenistů. Není důvod. Více než stoletá absence golfu na olympiádě zákonitě vytvořily jiné priority. Důvody absence jsou taktéž logické. Olympiáda byla do roku 1986 minulého století kláním amatérů. Historicky se bojovalo především v odvětvích, která zastupovali nejlepší amatéři. Nejlepší golfisté byli však vždy profesionálové. V tenise to tak je od roku 1968.

Postupně se zprofesionalizovali všechny sporty a na Olympiádě soutěží bez rozdílu. Priority golfistů a tenistů zůstali. Pevný turnajový kalendář, majory a nově FedEx. Jestli-že léta budujete svou kariéru, máte jasno. Řeči o tom, že být prvním novodobým vítězem golfového turnaje zaručuje nehynoucí slávu jsou liché. Zeptejte se Miloše Mečíře kolik lidí si pamatuje, že právě on se stal v Soulu prvním olympijským vítězem tenisového turnaje.

Golfista, který se kvalifikuje na The Open nediskutuje. Zika-neZika, teplo-neteplo, jede. I když ví, že ho čekají nejspíš ty nejstrašnější podmínky. Vítr, déšť, zima a kdyby bylo hned floridské počasí, tak mu dá zákeřné hřiště pořádně zabrat.

Letos se naplnily ty nejhorší očekávání. Všichni však hráli jako o život, a přesto se dva velikáni odpoutali od všech. Mickelson s náskokem 11 ran na třetího, zaostal další 3 rány za Stensonem. Samé rekordy a strhující jamkovka až do konce. Nevím, jestli jsme schopni pochopit, co se tam stalo! Jako kdyby Christopher Froome s Romanem Kreuzigerem na Tour de France dorazili do Paříže o den dříve.

Juraj Werner © 2016

Na golfe si všichni tykáme. Fakt? A proč?

Tak a máme tady další kontroverzí téma. Automatické tykání. Občas zaslechnu stesk, že to není vždy příjemné. Souhlasím. 50 let mi bylo už dávno a tudíž jsem oldschooler. Oldschoolerem jsem dobrovolně, z vnitřního přesvědčení, dlouho a jsem na to hrdý. Obsah toho slova vnímám spíše, jako „konzervativní“, než jako „staromódní“, jak si občas někteří myslí. Není to však jediný důvod proč nesouhlasím s všeobecným tykáním.

Golfisté si přece všichni tykají, slýchám často. V zájmových skupinách to bývá zvykem. Komunisti to měli mezi sebou nadirigované. To se mně netýkalo. Tedy dokud mi ze své pozice nadlidí automaticky nezačali také tykat. Odpověděl jsem tykáním a ejhle, hned přešli do vykání.

U dětí je tykání samozřejmé. Je docela možné, že si dnes tykají fotbalisté, hokejisté, nebo hledači „kešek“, neřeším to. Ale golfisté? Mechanické přejímání těchto móresů je strašně trapné. Nechci říct, že jsme něco víc, že se máme tvářit víc nóbl, to ne. Chci upozornit, že na golfe je to trochu jinak, že jedním ze specifik našeho sportu je velmi široko rozevřený věkový vějíř. Staří i mladí hrají spolu vyrovnané partie. Na fotbale bychom mladé spoluhráče neudýchali, proto s nimi hrajeme minimálně a tudíž si s věkově srovnatelnými tykáme. A nejenom věk sehrává roli. Ženy a muži hrají taky spolu. Společenský rébus začne, když starší ženy hrají s hodně mladšími muži. Ještě stále si myslíte, že automatické tykání ve flajtu je správné?

Odmítnout tykání je podle odborníka na společenské chovaní Ladislava Špačka hrubou urážkou. Automatické tykání je vykloubení všech dosavadních pravidel. Golf lidi sbližuje, je to hra k tomu přímo stvořená. Je skvělé, když si lidé v průběhu hry začnou tykat, pokud to ovšem stvrdí oboustranným souhlasem. Může z toho být dokonce dlouholeté přátelství. Ale udělat to na odpališti první jamky prohlášením jednoho z hráčů „ … a budeme si tykat, ne?“ považuji za naprosto nevhodné a neslušné řešení. Vždyť se nabízí velmi příjemná varianta. Vykat, ale oslovovat křestním jménem. Tento způsob skvěle zapadá do sportovního konceptu.

Je k nevíře, kolik golfistů tuto hořkou pilulku spolkne a v průběhu rundy se nejdříve přímému oslovení vyhýbá a postupně přejde do normálního vykání. Ano, pár jamek je takové menší dusno, ale pak se vše vrátí do normálních kolejí. Nebylo by to lepší opačně? Abychom si nejdříve vykali a na druhé devítce si lidi, kteří si tykat chtějí, už tykají? Organizátoři tykání, nechte to na nás, prosím. Budete hned sympatičtější

Juraj Werner © 2014

Všechno se vším souvisí.

Článek byl uveřejněn v dubnovém čísle (2016) časopisu GOLF.

Máte nové hole? Nebo alespoň bag? Oživili jste aplikace s počasím a stáhli upgrade golfových hodinek? Jste připravený na pravidelný kolotoč: runda s kamarády – turnaj – golf v televizi?

Ne? To máte co dělat, sezóna totiž právě startuje! Ještěže Masters z Augusty je v noci. Byla by škoda strávit prvních pár hezkých dnů u televize, když se už dá hrát venku. Osobně řadím tento turnaj ze všech čtyř majorů ze sportovního hlediska na poslední místo. Kvalifikační kritéria pouští do hry i hráče kteří nemají už potřebnou formu. Výkonnostní nůžky jsou tím pádem rozevřenější.

Nevadí, rozhodně je to nejkrásnější turnaj. Jaká škoda, že na našich TV kanálech nelze sledovat tradiční Par-3 Contest, miniturnaj hraný před začátkem Masters na přilehlém 9ti jamkovém hřišti minihřišti s délkou 1.060 yardů.

Hrají mladí, staří, šampioni minulí i budoucí Baví sebe i diváky pohodovou hrou. Kedíci a doprovod hráčů je oblečen do tradičních bílých overalů. Je jedno jestli jim je 60 let, nebo jsou to mimina profesionálních hráčů. Jednoduše golfová oslava tohoto krásného vícegeneračního sportu. Doporučuji se kouknout alespoň na ukázky na YouTube. Jsem přesvědčen, že je to nejdojímavější pravidelná golfová událost na světě.

Ještě jeden mimořádně důležitý golfový moment bych chtěl připomenout. Rozhodčí. Jsem nesmírně pyšný, že hraji golf. Zpravidla totiž hrajeme bez rozhodčích. Uvědomil jsem si to po incidentu v české fotbalové lize. Sudí udělal chybu. Udělil hráči druhou žlutou kartu a … „zapomněl” ho vyloučit. Psalo se, že sudí si to vzápětí rozmyslel a kartu ukázal někomu jinému. Přečetl jsem si několik komentářů k této neblahé události, ale nikde jsem nenašel přiznání samotného hráče, a už vůbec ne apel na svědomí hráče, který by sám měl (mohl) upozornit rozhodčího na faul a své vyloučení. Naivně jsem hledal analogii s golfistou, který si sám přidělí trestnou ránu. Cítím ten rozdíl i v civilním životě, kde k podobnému střetu kultur dochází denně. Často dokonce slyším „kde žiješ, to je normální” Nežije se s tím lehce a tak se snažím obrnit, například nečíst o politicích. Horší je, když se vyznavač této „nové” kultury (a teď už mluvím obecně a ne jenom o fotbalistech) objeví na golfu. Pár jsem jich za poslední roky potkal. Mezi hráči, ale bohužel i na různých funkcionářských postech. Uzurpují si právo na pravdu. Berou své okolí jako rukojmí k dosažení svých osobních ambicí. To je špatné. Snad si letos vyberou jinou zábavu. To bych si přál moc. I za cenu, že bude o pár golfistů méně.

Na konec dnešní zdánlivě nesourodé jarní úvahy bych zmínil konferenci České golfové federace. Byla konstruktivní a proto krátká. Za nejvýznamnější bod považuji změnu struktury výboru ČGF. Pozice člena výboru pro komunikaci a média byla nahrazena viceprezidentem. Ne že by federace necítila potřebu komunikovat s médii. Právě naopak. Tuto pozici bude zastávat profesionál v řadách zaměstnanců ČGF. Věřme, že se záměr podaří. Je potřeba intenzivně a profesionálně pracovat na dobrém jménu golfu. To můžeme šířit slovem my golfisté a nebo média.

Neustále sledujeme ty samé cíle. Více golfistů znamená širší základnu a větší šanci na úspěch na sportovním poli. To za prvé. Více golfistů znamená ale i více peněz do klubů a hřišť, tudíž lepší hřiště a kvalitnější služby na nich. A za třetí bych v souvislosti s předcházejícím odstavcem dodal, že čím více lidí kteří se i v běžném životě bude řídit golfovými pravidly, tím zdravější společnost. Snad souhlasíte. Staňte se ambasadory golfu. Dobrých golfistů se vejde mnoho.

Juraj Werner © 2016

Můžeme se od golfistek něco naučit?

Další z řady úvodníků které nepravidelně vychází v časopise GOLF (2/2016).

Skotové kdysi ženy do klubů nepřijímali. Byla jiná doba. Golf byl především klubovou záležitostí a čistě pánské kluby byly běžným jevem. Nemusely být zrovna golfové. Možná k tomu měli čistě praktický důvod. Runda trvá 4 hodiny. Tento časový deficit se v domácích pracích skotské manželky jen těžko doháněl… Také se říká, že GOLF je akronym pro Gentlemen Only Ladies Forbidden. Není to pravda a konec žertů. Ani nejkonzervativnější Skot či Angličan pokroku nebrání. Až na několik privátních klubů, proběhla ženská emancipace v golfu prakticky stejně, jako v jiných sportech.

Když vezmeme, že první ženou, která hrála na Old Couse byla paní Wolfe-Murray. Stalo se tak v roce 1855. První samostatný ženský klub vznik v Carnoustie v roce 1873. Éra světového ženského závodního golfu začala oficiálně v roce 1930, tak musíme konstatovat, že to s neúčastí žen na golfu nebylo tak špatné a spousty řečí kolem toho jsou pověry a škádlení hezčí poloviny lidstva. Světové statistiky říkají, že dnes celou pětinu golfistů tvoří ženy. Zajímavé je také to, že v kontinentální Evropě je v klubech oproti světovému průměru více žen, přibližně jedna třetina.

Muži mají rádi hezké věci. Upravené hřiště. Hrad nebo zámek na dohled je žádaný benefit a hru barev ranního či zapadajícího sluníčka dříve nebo později ocení nejeden „hendikepožrout“. Pohled na milé a hezké golfistky však potěší vždy a každého. Pánové, ženská krása, ale není jediný důvod proč je dobré, že ženy hrají golf. Sice nehrají tak dlouhé drajvy, neumí záchranné rány z hlubokých rafů a přeci je něco, co bychom se od nich mohli učit. Já například oceňuji jejich pokoru na hřišti.

Pokory mají rozhodně více než muži a to ke všemu, co je v golfu důležité. K pravidlům, svým schopnostem a především k etice na hřišti. Není to strach, či neumění, co je drží trochu zpět! Jenom netlačí, jsou pokorné. Ani ve švihu, ani na výkon, ani na spoluhráče ve flajtu. Pozoruji to na rekreačních-klubových golfistkách. Mám pocit, že si golf více užívají, hrají si a méně se honí za hendikepem. U hry se podstatně více baví, hřiště neničí a tempo udržují lépe. Učme se to od nich. Spojme naší chlapskou soutěživost s jejich klidem a pohodou. Nechme se inspirovat.

Od ženy se můžeme naučit i další věci. Naprosto paradoxně by rekreační hráči, kteří začali hrát golf v pozdějším věku mohli hledat vzory ve švihu právě u dobrých golfistek. Ano, lehkost ženského švihu by nám mnohým měla být příkladem. Jejich švih není tak fyzicky náročný, ani moc rychlý a při běžné hře se dá mnohé odpozorovat. Napodobováním švihu profesionála čeká rekreačního golfistu spíše lumbago, než rovnější a delší drajvy.

Buďme za ženy na hřišti rádi. Nehodnoťme je podle délky drajvů a počtu ran. Odmění se milým úsměvem.

Juraj Werner © 2016

Mantra jménem hendikep.

Úvodník z časopisu GOLF – říjen 2015, který doprovázela široká diskuze na téma HENDIKEP.

Na stránkách golfových časopisů není třeba vysvětlovat k čemu hendikep slouží. Znají ale všichni golfisté jeho význam a roli pro jejich hru? Sleduji dění kolem a bojím se, že je mezi námi hodně takových kteří nechápou, nebo lépe řečeno přeceňují. Chovají se tak jako kdyby to byl CÍL a ne prostředek. Cílem je HRA, hendikep je pomůcka, aby mezi sebou mohli soutěžit hráči různých úrovni.

Abychom si rozuměli, tak bych začal statistikou a výkladem pojmu. Z přibližně 30 tisíc českých aktivních golfistu má pouze 2,6 % hendikep 4,4 a lepší. Nalijme si čistého vína, všichni ostatní jsou rekreační hráči (hezčí je však označení klubový hráč). Právě nás se tato úvaha týká. Výjimku tvoří děti a mládež.

Příliš mnoho golfistů povýšilo hendikep na cil svého golfového snažení. Mluví o něm jako o mantře a golf hrají především (někteří pouze) když se hraje na jeho úpravu. Všimli jste si, dokonce se říká „na zlepšování”, přičemž paradoxně 80% startovního pole zpravidla zhoršuje. Z hry se vytrácí radost. Je nahrazena úpornou snahou o „zlepšení hendikepu“. Naopak „koeficient štěstí“ na terase golfového hřiště je po takovém texas scramble znatelně vyšší, než po „stablefordu na zlepšování”. Je mi vždy líto když vidím úspěšné a vskutku hodně zaměstnané lidi, jak po sobotním turnaji lamentují nad počtem trojpatů, či počtem autů nebo vod. Odpočinuli si vůbec? Našli si čas pro tu obyčejnou radost z hry, nebo také z jedné povedené rány? Pochybuji. Je to škoda a vlastně i promrhaný den.

Základním formátem golfové hry je jamkovka, jestli ve dvou, nebo ve čtyrech je jedno. Pokud chceme hrát turnaje, tak by bylo lepší kdybychom častěji soutěžili ve formátech hry, které hru na hendikepy vylučují. Je jich mnoho a všechny jsou atraktivní. Mnoho golfistů už na to přišlo. Někteří byli osvícení už od začátku svého golfového snažení a některé osvítil až jejich léta se neměnící výkonnostní strop. Dostali nový náboj pro svou milovanou hru. Honba za hendikepem totiž nemá konce. Jakou metu má mít člověk který začal hrát golf ve třicítce? Bogey? Singl, nebo 4? Ano je hezké mít cíle a ještě hezčí je jejich splnění, ale co se pak stane? I hendikep 4 je mimo dosah výkonnostního golfu.

Hendikep je dobry sluha, ale zlý pan. Je příčinou podváděni, pominu li touhu po atraktivních věcných cenách. Začátečníci okouzleni rychlým zlepšováním nechápou náhlé zastaveni progrese, často podlehnou a …. Pokušení pomine až se jejich výkonnost ustálí a oni pochopí ze právě aktuální číslo jejich hendikepu je jejich normou. Nízkým hendikepem se můžete chlubit v hospodě, vysokým zase vyhrávat klubové, nebo komerční turnaje. Skutečné mety jsou ale jinde a neskutečně vysoko. Karta PGA a prize money z turnajů, to je až frajeřina.

Nechtěl jsem říct, že hendikep je zbytečný. To rozhodně ne. Potřebujeme ho pro vyrovnání rozdílů ve výkonnosti. Osobně bych se však přikláněl vrátit se starému anglosaskému výpočtu hendikepu klubových hráčů. Je to například průměr 10 nejlepších výsledků z posledních 20 her. Metod je více. Nechme komplikovaný EGA hendikep výkonnostním hráčům. Zapomeňme na svazující kategorie „nesoutěžní výsledek”, „neaktivní hendikep”. Menším důrazem na komplikované vedení hendikepu vnesme radost do hry samotné. Vezte že to trápí i funkcionáře EGA a připravují zjednodušení. Konec konců systémy mohou existovat paralelně vedle sebe. Klubové hendikepy by nám klubovým golfistům pro vzájemné srovnání bohatě stačili. Nezapomínejme, že je nás 97,4%.

Juraj Werner © 2015

Dělení golfistů na amatéry a profesionály? Je to v pořádku?

Jak vnímám přetrvávající striktní dělení golfistů na amatéry a profesionály? Nestaví to mezi obě skupiny zbytečnou zeď?

Vnímám tlak na zrušení této hranice. Podle mnohých je to anachronizmus. Mně osobně tento stav konvenuje. Rozumím tomu. Jako člověku který má zájem na rozvoji golfu, stejně tak jako rodiči, který by nechtěl, aby jeho děti zanedbali školu kvůli nejisté kariéře profesionálního golfu. Doba je však jiná. Tlak na krátkodobý efekt je vysoký, hodnotové žebříčky naopak nízké a tlak na peníze velký. Dovedu si však představit kompromis. Systém poloprofesionálních statusu. Jako každý kompromis by nesl rizika a byl by komplikovaný. Zjednodušeně bych ho formuloval takto: Amatéři od určitého věku a po splnění určitých kritérií by mohli na některých profesionálních turnajích brát prize money do předem stanoveného ročního limitu. Prostě přechodný stav s pevně stanovenými kritérii.
Rozhodně si nedovedu představit zrušení amatérského statusu a situaci, že kdejaký turnaj je finančně dotovaný a vítězové berou prize money. Pro mně to znamená, že s každým hráčem jde rozhodčí, neboť ne každý hráč má „profesionální přístup“.

Odpověď do ankety časopisu GOLF – 10/2016

Juraj Werner © 2016

Kdy by měl amatér začít uvažovat o profesionální kariéře?

Kdy by měl amatér začít uvažovat o profesionální kariéře. O co se tím ochudí, a o co naopak bude jeho život bohatší?

Nejdřív si rozeberme situaci. Profesionální trenér je učitel. Směle můžeme konstatovat, že průměrný český profesionální trenér vydělává podstatně více než běžný učitel. To samé platí o špičkách v oboru. V tradičně golfových zemích mají běžní profíci platy pouze mírně nad průměrem učitelů. Špičkový trenéři vydělávají ovšem nesrovnatelně více. Povolání golfového trenéra je u nás tedy velice atraktivní. Amatéři, kteří se rozhodují k přestupu mezi profesionály mají jednoduchou volbu. Pokud nevyjde kariéra Playing Pro mohou učit a stále se nebudu mít špatně. Možná, že právě tento moment je pro naše profíky zlomový. Nevisí nad nimi damoklův meč zajištění vlastní existence. Ale to nechci nikomu křivdit. Pro mne jsou to průkopníci, kteří razí cestu další generaci. Snad ji využije.

Ptáte se však na zlomový bod. No ten je právě v otázce. Co když mi nevyjde kariéra playing pro? Budu chtít být teaching pro, nebo stihnu i „civilní“ školu a učením golfu se živit vůbec nebudu? Je možné trénovat, hrát a stíhat školu? Omlouvám se, možná moje slova zní „oldschoolově“, ale prize money hráčů kolem 500 místa světového žebříčku nenesou hodnoty zajištění lesklé budoucnosti. Být na 500 místě na světě se možná někomu zdá málo, ale v golfe, kde je strašná konkurence je to velký úspěch. Nota bene nedoceněný. Proto je důležité chránit mladé hráče před před předčasným přechodem mezi profesionály.

Odpověď do ankety časopisu GOLF – 10/2015

Juraj Werner © 2015

Existuje dělící linie mezi profesionálním golfistou a amatérem?

Existuje nějaká viditelná a ostrá dělicí linie mezi profesionálním golfistou a amatérem; mezi jejich přístupy ke golfu, v jejich životním stylu a obecně v chování?

Uhlů pohledů je mnoho. Přístupy ke golfu, životní styl hráčů a chování však nejsou tou pravou dělící čarou. Určitě to jsou pomocné kritéria. Pro mne je profík každý kdo dělá svou práci dobře a poctivě. především to poctivě je v golfe velmi důležitý atribut. V minulém čísle jsem o tom psal. Slovo „amatér” má svůj původ v latinském slově „amator” co znamená milovník. Definice amatérského golfisty říká, že … je to ten, kdo hraje golf kvůli výzvě, kterou tato hra představuje, a nikoliv jako své povolání nebo za účelem finančního zisku.
Bohužel u nás je slovo amatér zprofanováno a spojeno s nižší kvalitou hry. Ostrou dělící čáru dělá fakt, že profesionál beze za své výkony peníze. Fandím dobrým amatérům a těm nejlepším přeji úspěšný přechod mezi hrající profesionály. Současně si přeji, abychom měli i dostatek teaching pro. Ty teď potřebujeme snad ještě víc. A platí zásada, že výborný hráč nemusí být výborný učitel. Naučme se rozlišovat: Playing Pro – hraje za peníze, ale nemusí být dobrým učitelem. Teaching Pro je učitel a nechtějme po něm výkony na hřišti. Amatér je skvělý golfista který hraje na brutto s ambicí stát se profesionálem a konečně rekreant – říká se i klubový hráč je ten, kdo hraje pro radost, proti svému kamarádovi, nebo hendikepu. Dalo by se říct, že rekreanti jsou ti, co to vlastně všechno platí 🙂

Odpověď do ankety časopisu GOLF – 10/2015

Juraj Werner © 2015

« Starší příspěvky Novější příspěvky »

© 2024 The Spirit of the Game.

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑