... čestnost, bezúhonnost, zdvořilost. Tři slova které charakterizují GOLF.

Archiv rubriky: Pohyb na hřišti:

Zelená karta? Raději ne.

Zamyšlení nad potřebou zkoušky dovedností pro začínající hráče.

Golf se v koronavirové době mohl hrát jako jeden z prvních sportů. Díky tomu jsme zaznamenali zvýšený zájem začátečníků. Mnoha lidem začala myšlenka začít hrát golf vrtat hlavou.

Paráda. Odpovídali jsme na Faceboku, na stránkách www.bavsegolfem.cz se zvýšila návštěvnost a konec konců lidé se začali i vyptávat osobně. 

Především je zajímaly podmínky vstupu na hřiště. Jak to vlastně je? Musím dělat „zelenou kartu“ u profesionálního trenéra? A existuje vůbec něco takového? ČGF mluví o garantech a osvědčení. Musím mít hendikep, když nechci hrát turnaje? Kdysi jsem byl členem klubu a měl HCP, platí mi ještě? Mohu jít na hřiště? Tyto a podobné otázky se jim honí hlavou, neboť na ně dostávají rozporuplné odpovědi.

Rozhodli jsme se reagovat, lépe je informovat a udělat přehled. Na webu bavsegolfem.cz vznikla přehledná mapa, na kterých hřištích se dá hrát bez jakýchkoliv omezení. Začalo nás zajímat, jak na našich hřištích přistupují k začátečníkům. Na všechna hřiště a do klubů jsme rozeslali jednoduchý dotazník. Odpovědělo nám pouze 40 hřišť, což je 35 % z celkem 112 míst, kde se dá hrát golf. Myšleno tím, že je tam alespoň 6jamková akademie. Výsledky jsou zajímavé.

Náš průzkum ukázal, že na 85 %  hřišť začátečníkovi hru umožní. Jsou pro ně otevřeny akademie nebo devítky a někde i 18 jamek. Začátečník samouk má možnost si hru vyzkoušet. To je skvělá zpráva. Začátečník zpravidla neví, že golf je technicky a konec konců i fyzicky náročná hra. Nechápe, že nejdřív se musí naučit hrát (švihat holí), aby si mohl zahrát. Ale chce si to zkusit. Na lyžích se může prohánět svahem, na lodi sjíždět řeku, tak proč ne golf. Po hře a logickém prozření by chtěl své slabiny odstranit. Jde za trenérem a zde se dozví další postup. Lekci si koupit může. Prozkoušení z dovedností a pravidel, které mu otevírá cestu k základnímu hendikepu, si ale koupit musí. Ano, na 60 %  hřištích vyžadují osvědčení (zelenou kartu) pouze od profesionálního trenéra. A jsme u jedné z bariér rozvoje golfu.

Mám za to, že bezpečnost, plynulost a péče o hřiště je vše, co bychom od nových hráčů měli vyžadovat, a ne u stolku je zkoušet, co dělat, když je například míč zabořený v hraně bunkeru. Není k tomu potřeba žádná zkouška. Stačí asertivní startér, přísný, ale spravedlivý marshal, případně kamarád golfista.

Samozřejmě chápu, že informace, které začátečník může zkouškou získat, se mu hodí, a bylo by ideální, kdyby je před prvním vstupem na hřiště znal a ovládal. Ale to se po absolvování 9 jamek a testu na terase stejně nestane. Začátečník po individuálním absolvování devítky přijde s pokorou za trenérem. Daleko lepší je, když chce, než když musí. Po těchto slovech je jasné, že moje úvaha není namířena proti trenérům. Zelená karta měla své opodstatnění v dobách, kdy hráčů přibývalo po tisících. Pamatuji si doby, kdy na turnaji byla třetina hráčů s hendikepem 36-54. Dnes je jich pár a s tím bychom se na hřištích mohli a měli popasovat. Vždyť nové golfisty potřebujeme. Když už pro nic jiného, tak aby přinesli na hřiště nějaké peníze.

Je jasné, že hřiště si mohou standardy nastavit podle svého. Golf není pouze jeden. Začátečníky bychom mohli přesměrovat na méně frekventované časy, devítky nebo akademie, tam kde není všechno tak přísné a hráčů je na hřišti méně. Ano, začátečníkům se naše pravidla (myšleno nejenom soutěžní, ale všechna okolo) zdají přísná. Ze svého pohledu mají pravdu. Oni je časem pochopí a budou je akceptovat. Jenom jim je prosím nenuťme silou, slovy MUSÍŠ … mít zkoušku na zelenou kartu, chodit k trenérovi, být členem klubu, nosit správné oblečení, mít hendikep, hrát turnaje a podobně. Máme ověřené, že nutnost absolvovat placené kurzy, nota bene zkoušky, je odrazuje. Odstraňme tuto bariéru a dejme jim příležitost. Placená zkouška z pravidel a pohybu na hřišti je brzdou rozvoje golfu. Je třeba si také uvědomit, že mnozí začátečníci ani nemají ambice hrát turnaje, alespoň to není jejich základní pohnutka před prvním vstupem na hřiště.

Stanovisko ČGF je jasné. Zopakuji ho. Osvědčení pro hru na hřišti spolu s doporučeným HCP může vystavit v zásadě jakákoli osoba, které říkáme garant. Viz dokument ČGF z května 2018 Osvědčení pro hru na hřišti Formulář k „osvědčení“. Garantem je zkušený hráč, který má pověření STK klubu. Může to být například profesionální trenér, trenér golfu ČGF, člen STK klubu, ale také hráč s aktivním EGA HCP do 28. ČGF chce vytvořit vhodnější podmínky pro nové golfisty. Nové hráče potřebujeme. Měli bychom je na hřišti akceptovat, poučit je, a především jim poradit. Chce to trochu trpělivosti, jak ze strany marshalů, tak nás, hráčů. Prakticky vzato stačí, aby začátečníci dodržovali 3 zásady: „neubližuj, nenič a nezdržuj“. Golfisté se z nich stanou na hřišti, tak jako z nás, kteří už nějakou dobu hrajeme.

Juraj Werner, středa 3. června 2020

www.cgf.cz

Hry na 12 jamek, klidně, ale proč to organizovat?

Iniciativy okolo hry na 12 jamek vnímám jako nápovědu.
Jednak pro hráče. Aby využili lépe čas, který hodlají strávit na hřišti. Pro někoho je 18 jamek mnoho a 9 zase málo. Pokud to hřiště dovoluje a z 12ky, nebo 13ky je do klubovny smysluplná vzdálenost, tak proč nehrát 12 jamek. Například Slavkov. Po 12té jamce by hráči odcházeli férvejí 13ky. No jo, ale proč si ji nezahrát. A pak přijdou k 18 která vede taky přímo ke klubovně. Tu by si asi rádi zahráli také. Na této jamce však budou hrát ti co přišli ze 17ky. Chaos. Je to prostě třeba promyslet a stanovit pravidla.

Výrazná nápověda je to i pro managery hřišť. Neposkytovat větší slevy z hry na 9 jamek, ale nechat hrát hráče více jamek. Rozhodně bych nedoporučoval výrazně zvyšovat green fee. Opět platí, že tento formát je vhodný tam, kde rozložení jamek umožní po 12 jamce rozumnou vzdálenost do klubovny. Příkladem jsou Karlovy Vary. Tam 9 jamek nehrál snad nikdy nikdo. Pohodlný návrat je až po 11., nebo dokonce po drajvu z 12. ale také po 13. V případě, že by resort zlegalizoval hru na 12 jamek tak by hráči mohli v klidu odehrát 3 jamky navíc a nebát se marshala, neb ten je ve Varech už tradičně přísný.

Největší chybou by bylo 12 jamek nějak překotně institucionalizovat. Normovat hřiště, dělat „vážné“ turnaje a podobně. Pokud na to časem bude enormní tlak, tak klidně, ale není třeba předbíhat a vysloveně tlačit hráče do této formy hry. Nezapomínejme, že pouze málo hřišť je na tuto úpravu skutečně vhodných.

Napadá mne, co by se stalo kdyby se golf na 12 jamek v budoucnu ustálil jako optimální formát? Vznikli by na zbylých jamkách 6 jamkové „akademie” a nebo by majitelé hřišť prodali atraktivní pozemky na stavbu rodinných domků? Taky to není všude z různých důvodů možné. Rozhodně přebudování hřišť na 12 jamek by si v začátku vynutilo velké náklady.

Takže, hrajme tolik jamek, kolik se nám bude hodit. Na hřištích vyjdeme tomuto trendu vstříc. Hlavně to ale dělejme tak, abychom těm co hrají 9, nebo 18 jamek nedělali žádné potíže.

Nepublikováno (zatím 🙂

Juraj Werner © 2017

Pomalá hra – anketa časopisu GOLF – 2013

Jak vnímáte na turnajích tempo hry, respektive považujete délku hry za problém, který je potřeba sledovat? Pokud ano, proč?

Každá hra má svá pravidla. Jedním z nich je délka hry. Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda toho druhého. Jestliže existuje pravidlo, které nám definuje délku hry, tak ho je třeba dodržovat. Stejně je to jenom hra, nejde o život, třebaže si to někdo myslí. Souvisí to i s omezením cen pro vítěze, což je bod, který noví golfisté nechtějí pochopit. Je to „šém“, který reguluje tuto krásnou hru. Hrajeme o morální piedestaly. Pomalu hrající hráči, kteří si hledí pouze svého výsledku a ostatní je nezajímá, jsou neználci, které bychom měli poučit. Neboť pokud tuhle hru milují, tak na to přijdou dříve nebo později sami. Takže lépe dříve než později.

Existuje nějaká definovatelná hranice? Co bývají hlavní příčiny pomalé hry?

Příčiny pomalé hry? Neznalost, neumění, nepochopení hry a všech možností, které pravidla, i ta gentlemanská v přátelských hrách, umožňují. Pokud hrají pomalu i golfisté s lepšími hendikepy, tak je to už sebestřednost, což je větší problém. Opět jsme u toho, o co se hraje.

Vidíte jednoduché řešení, které by pomohlo udržet hráče v požadovaném tempu?

Velmi často vídaný jev je v nepochopení pravidla přednosti ve hře, které golfisté berou příliš rigorózně. Plně ho chápu na ferveji, ale kolem greenů? Víte, kolik času se dá ušetřit, když hráče, který se trápí ranami z bankru nehoníte, ale klidně svůj chip odehrajete za tu dobu, co se on přesune na druhou stranu greenu? Nebo mu pomůžete bankr pohrabat. Tam je spousta ztraceného času. A pokud hráči ve flightu ztratili nějaký čas delším hledáním, tak jsou přímo povinni zrychlit hru nejenom rychlejší chůzí. Dalším momentem je příprava na úder na dalším odpališti. První hráč musí hrát co nejdříve, ten po něm, má mít už hůl, míček, případně týčko v ruce v době, kdy první odpaluje, a ne si začít nasazovat rukavici.

V přátelských hrách je to gimmie za pat do metru. Nebo dvě trestné rány za aut či ztracený míč, když to nikdo nepředpokládal, a provizorní míč není odehrán. Že to není podle pravidel? To nevadí, statisticky dostane tuto úlevu vlastně každý rovným dílem. Vždyť je to hra, nejkrásnější hra, tak si ji nekažme. Všechno má svůj čas. Na Old Course v St. Andrews je na skóre kartě napsán čas 3.57, a basta.

Juraj Werner © 2016

Časový limit… (rychlost hry)

Stejně jako si šachisté nechodí posedět, golfisté se nechodí procházet.

Jak mám hrát rychleji, když přede mnou hrají jako šneci… v rafech nejde nic najít … hru si zkazit nenechám … vždyť jsem si zaplatit … marshal, dělejte s tím něco.

Replik je tolik jako golfistů. Abych byl spravedlivý́, jednou za čas slyším taky sorry přidáme … Ale to bývá́ zpravidla v cizím jazyce.

Jak to vlastně s rychlostí hry je? Jednoduše! Třetí vagón nejede ani pomaleji, ani rychleji než vagony před a za. Tempo na golfu neudává lokomotiva, ale časový limit. Ten je daný letitou zkušeností a bývá zpravidla 4,5 hodiny. Světe div se, je to přesně 18 čtvrthodin …

Účelem rychlé hry není ale naučit hráče oběhnout hřiště za 2,5 hodiny. Limit je limit a chrání vás před zběsilým tempem hráčů kteří hrají sami. Taky je tu od toho, aby se hra příliš neprotahovala, aby byla plynulá a aby si za den zahrálo co nejvíce golfistů.

S nadsázkou by se dalo také říct, že limit je doba, na kterou jste si hřiště zaplatili. Na druhé straně proč nepustit dva rychlejší hráče před váš čtyřčlenný flajt. Udělejte to ale chytře. Připravte hráče na tuto možnost. Zavolejte na ně, že je na další jamce pouštíte. Odpalte z odpaliště, počkejte až doputují a nechte je odpálit také. Pak se vydejte na cestu společně. Oni odehrají své rány první, no a vy trochu počkáte. Stejně chytře postupujte když Vy chcete předběhnout flajt před vámi. Nejdřív požádejte a domluvte se.

Hrát rychle neznamená běhat, nepřemýšlet, škrtat jamky, odpalovat do hráčů před sebou, nehledat míčky ani jezdit na vozíku. Hrát rychle znamená́ dodržovat časový limit, udržovat kontakt se skupinou před vámi, mít své věci dobře zorganizované svoje věci (vypichovátko, markovátko, týčko v kapse) a sledovat dění kolem sebe. Hru urychlíte také́ tím, že nabídnete spoluhráči pomoc. Zatím co se on se přesouvá ke svému druhému chipu na druhou stranu greenu, vy odehrajete svůj pat, i když nejste na řadě. A pokud nehrajete turnaj, darujte například spoluhráči pat.

Jak ještě nezdržovat? Před hrou se rozcvičte, nepočítejte údery a nezapisujte skóre na greenu, ale až na dalším odpališti, v přátelských rundách používejte gimmie. Čtěte green, zatím co spoluhráč patuje. Dobře se dívejte kam, nejenom váš, míč letí a místo si dobře zapamatujte. A mějte své věci na praktickém místě, nejlépe vždy na tom stejném.

Pokud se hráči zapomenou, tak je tady marshal. Není to policajt, nýbrž anděl strážný, dispečer, který má hráče nejdřív upozornit, pak jim pomoci, a když to nepomůže, tak peskovat a trestat. Trestem je přesun na další jamku. Nic jiného vám hru nezkazí víc, než zkrácená runda. Samozřejmě ne všechny rady lze aplikovat na turnaji, ale kořením golfu jsou přátelské rundy.

Nezapomeňte, že golf je hra, ne procházka. Chůze je pouze prostředek. Stejně jako si šachisté nechodí posedět, vy se nechodíte procházet. Choďte rychle, hrajte pomalu. Pomalá ani rychlá hra neexistuje. Hraje se 4,5 hodiny.

Rychlejší golfisté nebudou tlačit na ty pomalejší, pokud půjdou v limitu. A naopak pokud pomalejší hráči nebudou limitu stačit, nechají se popohnat. Taky bych Vám doporučoval nehrajte samy. Smutný je pohled na hráče který nemá kamaráda.

A ještě jedna poznámka na konec. V domovině golfu na Old Course v St. Andrews mají limit 3 hodiny a 57 minut. Nebo na Castle Course v témže městě mají limit 4.14, přitom jde o pořádně těžký links…

Tak hezkou hru!

Juraj Werner © 2010

Natýčkuj si to dopředu! (Tee it forward)

Článek pojednává o výběru odpališť pro přátelské rundy, nebo rundy hrané na neznámých hřištích.. Odpaliště se vybírá podle handicapu. To je ale systémová chyba v hlavách českých golfistů. Kde se vzala? . Hendikep není rozhodující. Odpaliště si klidně vyberte podle délky vašeho drajvu. Pozor, neplatí pro turnaje!

Tee it forward je iniciativa US PGA a USGA. Lidé z těchto organizací, kteří golfu zřejmě rozumí, udělali jednoduchou úvahu. Vyšli z faktu, že průměrný hráč má krátké drajvy. Když srovnali délky drajvů průměrných hráčů a pro- fíků a dali je do proporce s délkou hřiště, tak jim vyšlo, že profík by musel hrát na hřišti, které měří cca 7300 metrů, čili je o 700 metrů delší, než je průměrná délka hřiště, na nichž se túra hraje. Z toho analogicky plyne, že amatéři hrají na delším a tudíž i těžším hřišti než profíci.

Tee it forward radí hráčům, aby při výběru odpaliště nehleděli na svůj hendikep, ale na to, jak daleko umí drajvovat. Velice překvapivá je tabulka doporučených délek hřiště, již v USGA navrhli. Vychází z ní, že pro hráče s drajvem dlouhým 250 metrů je vhodné hřiště s délkou 6050 metrů. Hráči s délkou drajvu 225 metrů odpovídá délka hřiště 5600 metrů a pro drajv 200 metrů je to dokonce hřiště s pouhými 5 200 metry.

Pánové, ruku na srdce, kolik procent hráčů s hendikepem 18 odpálí do vzdálenosti 250 metrů? Na žlutých jsou ale všichni. Pro úplnost uvedu další délky drajvů vs. odpovídající délka hřiště

drajv 180 m odpovídá délce hřiště 4 700 m

drajv 160 m odpovídá délce hřiště 4 000 m

Chápu, že po zveřejnění této úvahy se modrá odpaliště nezačnou hemžit ambi- ciózními pány, kteří zbourají letité klišé „muži ze žlutých“, nicméně o tom přemýšlejte. Proč se máte na dovolené v přátelské rundě, na skvělém, ale dlouhém hřišti a za drahá fee trápit? Není důležitější výsledný pocit z hezké rundy?

Nestyďte se a nehleďte na poznámky některých českých startérů, kteří vás nemilosrdně posouvají na žluté odpaliště, hrajte z místa, které vám vyhovuje, kde se cítíte komfortně, kde víte, že se nebudete trápit a hra pro vás bude potěšením.

Golfisté, nejenom vy s kratším drajvem, zastavte se příležitostně u známé tabulky EGA, kde ve žlutém sloupci zjišťujete, kolik vám hřiště „přidává“. Koukněte se i na modrý sloupec. Tam sice zjistíte, že vám hřiště naopak něco ubere, ale že to vlastně nevadí, neboť například ty dvě rokle a jezero stejně nepřehrajete, takže jste na svých. Trestné rány budou vykompenzovány měkčí normou hřiště ale pocit z hry bude lepší.

Stejné doporučení platí i pro pořadatele turnajů, zejména klubových s postupným startem. Nechte minimálně kategorii 36–54 hrát z modrých odpališť. Vždyť podle výše jmenované tabulky USGA by měli hrát z červených a hráči v kategorii 18–36 z modrých. Přibude spokojených hráčů a navíc se hra úžasně zrychlí, hřiště zprůchodní, což zase potěší hráče, kteří to umí.

Čím více hráčů se bude držet této rady, tím více spokojených golfistů bude na našich hřištích, tím více zábavy si na hřišti užijí a budou se raději vracet. Odehrají méně ran, ujdou kratší vzdálenost, a tudíž nebudou tak unaveni a konec konců ztratí méně míčků. Prostě pohoda.

Hezkou hru a nestyďte se. Tee it forward 🙂

Juraj Werner © 2013

© 2021 The Spirit of the Game.

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑