Kdo sleduje golfové výsledky nejenom na svých golfových hodinkách, nebo v televizi určitě zaznamenal mimořádný úspěch národního týmu děvčat do 18ti let. Jejich 4. místo v silné Evropské konkurenci nemá obdobu. Málokdo si uvědomoval, že na Kaskádě byli vidět děvčata z kterých některé zvolí profesionální dráhu a za pár let je budeme vídat na nejvyšší ženské profesionální túře, buď v Evropě, nebo v Americe.

Myslím si, že podceňujeme co naše děvčata dokázala, jako si myslím že programově podceňujme amatérský golf. Jsme v zajetí klišé z jiných sportů. Amatéři jsou ti, co to hrají špatně a profíci to hrají dobře. Základním kritériem dělení původně nebyla výkonnost, i když samozřejmě rozdíly ve výkonnosti dnes už jsou. Lpění na tomto rozdělení však není projevem zaostalosti golfových funkcionářů, ale promyšlená systémová věc. Já osobně vnímám amatérský golf jako přípravu na život. Cesta je cíl. Mladý člověk má dostatek prostoru naučit se hrát skvělý golf a přitom chodit do školy a důstojně si osvojit nějakou dovednost, která by ho mohla uživit. Amatérský golfista není pod existenčním tlakem nutnosti vyhrávat peníze. Neexistence prize money ho nesvádí k podvodům. Tento status ho chrání. Slovo „amatér” má svůj původ v latinském slově „amator” co znamená milovník. Definice amatérského golfisty říká, že … je to ten, kdo hraje golf kvůli výzvě, kterou tato hra představuje, a nikoliv jako své povolání nebo za účelem finančního zisku. Je docela možné že se amatérský a profesionální golf časem sblíží. To je ale otázka široké diskuze. Dnes rozdělení je. Má opodstatnění a my bychom se na amatéry neměli koukat přes prsty.

Važme si amatérů, bez nich by nebylo profesionálů. Podporujme amatéry. Český golf z plenek vyrůstá. Aby dospěl potřebuje podstatně více amatérů. Jenom z velké základny vyrostou světoví profesionálové. Pokud ke Kláře Spilkové nepřibudou další, tak se ukáže, že byla pouze statistickým omylem. Úspěch našich děvčat nám naštěstí dává naději. Nebuďme zahleděni do světového golfu. Koukejme se kolem sebe a mějme radost i z dílčích úspěchů. Vždyť děvčata hrála nádherný golf a souboje byli nesmírně zajímavé.

Pořádat podobné turnaje je skvělé. V domácím prostředí mají hráči větší sebevědomí a přiznejme si i větší naději na úspěch. To je v pořádku. Vždycky je někdo doma. Důležité jsou zkušenosti. Neboť bez těchto amatérských zkušenosti budoucí profesionál nemůže uspět. Vyhranost pod tlakem mladé světové konkurence je základ budoucího úspěchu. Právě v mládí získané zkušenosti jsou nepřenositelné a nenahraditelné a nejde je nějak výrazně akcelerovat. Důležité je také aby, mladí měli mezi amatéry šanci, aby nebyli frustrovaní porážkami už v juniorských kategoriích. Aby vyhrávali menší turnaje a pak dojde řada i na ty velké. Naše děvčata se zařadila do ligy nejvyšší a je dost dobrých důvodů aby v ní už zůstala. Ještě jednou jim pogratulujme.

Dalším dobrým důvodem proč pořádat podobné turnaje je osvěta. Máme skvělé příležitosti vidět mladé v akci a ujasnit si kam světový golf kráčí. Osvěta jde ale i směrem k fanouškům a reflektuje média. Zejména média svými nářky na nepřítomnost našich hráčů ve světové špičce křiví pohled na reálnou situaci a naše možnosti. Mluvím teď především o mužském golfu který, dámy prominou, hýbe světem. Není možné, aby ze základny 55 tisíc všech členů klubů ČGF, ze kterých pravidelně hraje cca 30 tisíc a mezi kterými je pouze 2.500 dětí s handicapem, vyrostl hráč světové třídy. Našim prvořadým úkolem je zvyšovat tuto základnu a stanovovat si reálné cíle. Nejdříve amatérské, až pak profesionální. Postupně. Mnoho mladých golfistů to ví. Jejich osobní cíle jsou daleko reálnější než cíle médií, některých funkcionářů a někdy i rodičů. I když jsou mladí a mají své sny, tak sledují výdělky nejenom TOP 10, ale i hráčů uprostřed, či na konci světových žebříčků různých tour.

Dlouho jsem přesvědčen, že nejvyšší reálný cíl našich současných skvělých amatérů by mělo být stipendium na americké univerzitě. Někteří hráči tam už jsou. Dostanou dobré vzdělání a podmínky pro trénink. Z tohoto odrazového můstku, se možná některý dostane do profi světa. Doufám, že některý z nich přiveze spolu s touhou učit golf i systém výchovy hráčů. Neboť za velkou louží to se sportem prostě dělají dobře. Právě skončeného The Open se zúčastnilo 9 amatérů. To že dva Američané studují v USA asi nikoho nepřekvapí. Zajímavé je, že ze zbylých 7 mladých neamerických nadějí 4 studují a hrají golf v USA.

Juraj Werner © červenec 2016

Golfový bestseller léta 2014. Roman Šebrle a jeho odstoupení z Mezinárodního mistrovství ČR na rány. Prostě nešlo nereagovat. Golfový tábor byl rozdělený na dvě části. Přečtěte si s odstupem a chladnou hlavou.

Máme v tom guláš a …… pleteme si pojmy. Například „rekreační“ zaměňujeme za „amatérský“. To je doslova fatální chyba, která ,mimochodem, brzdí příliv nových golfistů. Existuje totiž i profesionální golf. Ten ale v Čechách v podstatě nemáme. Ale pěkně po pořádku.

Golf je u nás novým sportem, který je svou filozofií na hony vzdálený od našeho vnímání světa. Kapitola golfových pravidel s názvem „Spirit of the game“ je bohužel nepochopená. Stále hledáme černo-bílá řešení. Od dětství to tak bylo. V pohádkách dobří a zlí, pak přišla železná opona, a tedy vlastně dobří a zlí. To se sice později změnilo, když se ze zlých stali dobří.

Škola nás taky učila, a bohužel se moc nezměnila, více memorovat, než abychom přemýšleli. A pak ty média?! Tlačí nám do hlavy upravené, nebo taky neúplné zprávy. Navíc život je tak krátký a rychlý, že lidé myšlenky a názory raději přijímají, než aby si je vytvářeli, neřkuli zaujali vlastní postoj. Zmatek, že 🙂

A to se nám stalo i s golfem, který se shlukl do jedné mlhoviny. Neboť golf skutečně není jenom jeden, jak často slýchávám. Řešíme všechno podle jedné malé knížečky. Bez citu pro situaci, bez schopnosti rozlišovat, mnohdy tudíž necitlivě. Hledáme pravidlové situace tam, kde nejsou a ani nemusejí být, neboť by stačil vlastní názor a dobré vychování.

Musím si vzít za příklad toho chudáka Šebrleho a to, co se rozpoutalo po jeho odchodu z mezinárodního mistrovství ČR. Internetové diskuse jsou přeplněny názory hledající pravidlo k odsouzení versus obraně hvězdy Šebrleho.

Takže krátce a po pořádku. Pravidlo na to nejspíš není, ani ho nechci hledat, ale chlap, který odejde z turnaje proto, že už nemá naději na úspěch, je cynický egoista. Asi proto, že odejít z turnaje by gentlemana ve Skotsku ani nenapadlo, tak se to nedostalo ani do pravidel. Nota bene, i kdyby to tam bylo, tak si našinec nějakou výmluvu nejspíš najde. Takže je vlastně lepší, když pravidlo a vyjmenované omluvy nejsou, neboť nám to pomůže odhalit důvody odstoupení.

V tomto případě pouhá touha zkusit úspěch někde jinde. Koupím si los, nevyhraji, tak si koupím nový. Co je na tom. Ale tak to není. Představte si, že postupně odchází všichni hráči, kteří už nemají naději na úspěch. To je hořká pilulka pro vítěze. Nebo si představte, že vám po devítce v nedělní rundě odejde jeden hráč. Zkažený den, ale ten hlupák si může hledat jinou partu.

Stejně je to s Romanem Šebrlem. Důvod, proč ho část golfistů nebere a nechce využívat jeho potenciál pro rozvoj golfu, je jasný. Roman je atletická hvězda, osobnost či značka, ale není GOLFOVÝ vzor. Pokud souhlasíte, že chceme vychovávat generaci dobrých, ale čestných golfistů, tak nepotřebujeme mediální hvězdy, nýbrž VZORY. Jako chytří lidé bychom tohle snad mohli rozlišit. A Roman Šebrle vzor zatím není. Bohužel. Je to velká škoda, nevyužitá šance. Ten chlapík má mnoho předpokladů sehrát velice pozitivní roli v rozvoji českého golfu obecně, ale drhne to. Nevím, kde je chyba. Nechme ho prosím hrát, ale nevěnujme mu tolik mediální pozornosti. Švihá krásně, ale golf není pouze o švihu.

Myslím, že lidé, kteří si golf skutečně užívají, švihají vlastně strašně. Tato skupina osvícených golfistů se golfem baví, hraje pro radost a podobné problémy jdou skoro mimo ně. Proč skoro? No, občas je někdo „prudí“ neaktivním hendikepem či hendikepem vůbec. Ale to je jiné téma.

Juraj Werner © 2014