Archiv rubriky: Marketing a golfová diplomacie

Udržet hráče? Někdy nižší než získat,

6.12.2021 / Juraj Werner / Žádné komentáře

Z redakce Golfových novin jsem dostal dotaz, jaký byl efekt letošní spolupráce ČGF se seznam.cz?
. A kolik tato, na jaře tak zmiňovaná, kampaň přivedla nových golfistů? Článek vyšel v prosinci 2021 a zde je jeho původní verze.

Přiznám se, že mě dikce těchto dotazů zaskočila a v první vteřině jsem nevěděl, jak stručně odpovědět. Je skvělé, že tak mohu udělat teď a redakci za to tímto děkuji.

Oživme si proces získávání nového hráče a objektivní roli ČGF v něm. Vidím to takto. Potenciální začátečník musí dostat pozitivní počáteční impuls. Může mu ho dát kamarád golfista, nebo se může o golfu dovědět, dočíst, doslechnout něco zajímavého, povzbudivého, inspirativního. Ve federaci to děláme například prostřednictvím webových stránek či platformou Bav se golfem. Jsme aktivní na sociálních sítích a prorážíme i do ostatních médií. Jednou ročně uděláme větší kampaň. Určitě jste zaznamenali přílohu časopisu TÝDEN, iDNES či letošní už zmíněnou kampaň Jak sportovat s celou rodinou na www.seznam.cz. To vše federace dělá a vítá každou podpůrnou aktivitu z klubů a hřišť, která by mediální prostor pomohla zaplnit.

Tím vytváříme prvotní impuls. Proces získání golfisty však zdaleka není u konce, pokračuje dále cestou nelehkou. Zájemce zjišťuje další informace. Prochází trychtýřem získávání informací a rozhodování. Kouká se na stránky hřišť, nebo Bav se golfem, telefonuje na recepci. Navštíví hřiště a srovnává nabídky pro začátečníky, pak se potká s trenérem, nebo s jinými golfisty, nasává další informace, atmosféru v klubovně až se dostane k úvaze stát se členem klubu. Mezitím zjistí, že mu to nejde tak, jak by si představoval, že to pár peněz stojí a taky je to časově náročná zábava. Na začátečníka, který nemá kamaráda golfistu číhá množství úskalí a zrádných míst. Stát se golfistou není prostě jednoduché. Co tím chci říct? Jak jste si ve výčtu postupného procesu všimli, federace může dělat maximálně činnosti obsažené v první části, tzn. osvětu, public relations, goodwill, prostě golf v médiích všemožně popularizovat. Všechno ostatní se děje v klubu, na recepci, na hřišti, či driving range.

Jaký byl tedy efekt spolupráce se seznam.cz? V prvních měsících kampaně Sportuje celá rodina jsme díky této kampani získali internetové publikum 55.000 lidí, kteří se začali zajímat o golf tím, že toto slovo zadávali do vyhledávačů a navštěvovali stránky Bav se golfem. Připomeňme, že kampaň byla cílená na negolfisty, tudíž lidi, kteří slovo golf do té doby nehledali. Je to velice solidní výsledek. Kolik nových golfistů se z nich stalo? To nevíme a ani to teď není tak důležité. Důležité je, že jsme vzbudili zájem a podpořili dobré jméno golfu. Prostě jsme zájemce poslali na hřiště a do klubů, kde proces pokračoval.

V této souvislosti je třeba zmínit statistky, které jsem prezentoval na Podzimní konferenci ČGF.

Letos máme 3.993 nových hráčů (prvočlenů, kteří nikdy nebyli na serveru ČGF). Z toho je 2.764 dospělých. Pro zajímavost je to 7,7 % všech členů ČGF!
Máme ale i špatnou zprávu. Letos odešlo 6.292 hráčů.
Dobrá zpráva je, že se nám oproti roku 2020 vrátilo (obnovilo členství) 2.073 hráčů

Poslední statistiky ukazují, že počet registrovaných členů ČGF bude roce 2021 prakticky stejný, nebo spíše o něco vyšší než v roce 2020.

Pokud jsme tedy dokázali, myslím tím kluby, hřiště, federace, společně získat skoro 4.000 nových golfistů, tak bychom měli být rádi a ne se chmuřit. Abychom si uvědomili rozměr tohoto snažení, tak vězte, že od roku 2013 máme 38.354 prvočlenů z toho 28.874 dospělých. Golfisty získávat umíme. Jde to pomalu, ale jistě.

Chce se mi napsat, že golfistů tedy neubývá. Bohužel ubývá. K zamyšlení stojí totiž fakt, že od roku 2011 server eviduje 104.612 unikátních jmen. Ano, tolik je u nás lidí, kteří se golfu věnovali alespoň tak, že vstoupili do nějakého klubu a prokázali nějakou elementární dovednost. Když konstatujeme, že ve federaci evidujeme cca 52.000 golfistů, tak nám přesná půlka utekla. Souhlasím, někteří umřeli nebo nemohou ze zdravotních důvodů hrát. Pak je tam spousta dětí, kteří zákonitě mění preference, golf však hrát umí a mi věříme, že se k němu v dospělosti vrátí. To je velký vklad do budoucna. Velkou zásluhu na tom má projekt Se školou na golf. Kteří golfisté nám tedy odchází? Udělal jsem si v našem klubu statistiku. Sledoval jsem období posledních 5 let. Juniorů odešlo 60%. To jsme předpokládali. Dospělých nám odešlo 32% a pouze 8% seniorů v důchodovém věku. Těch dospělých je velká škoda. Přináší do golfu podstatné peníze.

Objektivně, náš problém není hráče získávat, ale udržet. Proč odchází je otázka na podrobnou analýzu v každém klubu. Je to téma, na kterém se vyplatí pracovat. Získat nového golfistu je rozhodně náročnější než ho udržet.

2021@Juraj Werner

GOLF DIGEST

12.9.2021 / Juraj Werner / Žádné komentáře

7 otázek kandidátům na prezidenta ČGF
Dnes už všichni ví, jak volba dopadla. Prezidentem se stal pan janda. Pavel Vidura těsně prohrál. Já prohrál s velkým rozdílem.Nisméně pro volbu vice prezidenta jsem dostal nejvíce hlasů. Děkuji volitelům. Věřím, ŻE vize prezidenta a moje vize půjdou skloubit.

Proč se domníváte, že právě Vy jste vhodným kandidátem na prezidenta ČGF?

Nefantazíruji. Držím se tradic a toho, co je vyzkoušené, ale nebojím se zlepšování, chcete-li inovací. Golf je hra, která má dlouhou tradici, je konzervativní v tom nejlepším smyslu slova. Není to folklór. Na rozdíl od mnohých starých písniček nevyčpěl. Stále má čím překvapit, ale léty prověřené základní postupy jeho organizace, ty, které fungují venku, je dobré ponechat.

Jsem zastáncem cesty vpřed, aniž by se něco mělo bourat. Revoluce se hodí, když je něco špatně. Český golf na tom není tak špatně. Máme ho správně zorganizovaný, podle standardů vyspělých zemí, kde má golf dlouhou tradici. Je zde federace jako organizátor sportovního golfu na všech úrovních, dále asociace sdružující profesionální golfisty, jak hrající, ale zejména ty učící, majitelé hřišť mají také zájmovou organizaci, pak greenkeepeři a další. Jsou to nezávislé instituce. Vtip je v tom, že se mají potkávat a jednat spolu ve prospěch společného zájmu, a ne jedna druhou ovládat. Centralizace a monopolizace je cesta do pekla, kterou jsme v různých podobách už zažili. V letošní volbě vedení ČGF čelíme této hrozbě.

Že je co zlepšovat? Ale samozřejmě. Toho já se nebojím. Viděl jsem hodně golfových vizionářů a chyby, které nadělali. Prodělečné evropské túry v dobách, kdy jsme měli pár golfistů. Na úroveň golfu, kterou hrajeme, vznikla neadekvátně těžká hřiště. Vysoké vstupní poplatky do klubů. Nějakým způsobem jsme golf zavlekli do osidel handicapu a vytvořili dojem, že turnaj je to, proč golf hrajeme. Tyto chyby se postupně napravují, dostáváme golf do normálu. Nekažme to. Pokud mluvím o kontinuitě, ke které se hlásím, tak tím myslím trpělivost, dlouhodobou práci, inovaci a ne konzervaci toho, co se nám možná nepovedlo.

Jeden z kandidátů, Petr Dědek, z volby nakonec odstoupil. Jak vnímáte jeho krok a co to podle vás znamená pro volbu samotnou?

Je to škoda. Petr je představitelem určitého, řekněme sportovně businessového myšlenkového směru. Poskytl před volbami příležitost k přemýšlení o tom, jestli tohle není náhodou správná cesta. Považoval jsem letošní kampaň za brainstorming o budoucnosti českého golfu a Petr do toho myšlenkového procesu zapadal. Doufám, že to nenaznačuje jeho ústup z dosavadních golfových aktivit.

Jmenujte prosím velmi stručně jeden až tři klíčové body, témata, které jsou součástí Vašeho programu – tedy o co se snažíte, co chcete změnit?

Rozvoj golfu a s tím spojené zvýšení počtu golfistů. To je moje hlavní téma. Není to můj business plán. Dělám to z přesvědčení, neboť golf je skvělý. Mám teorii, že na chování člověka má vliv i sport, který dělá, zejména jeho pravidla. Golf se hraje bez přítomnosti rozhodčího a ve většině případů to funguje. Čím více bude na světě golfistů, kteří tento modus operandi uplatní i v práci a civilním životě, tím bude lépe.

Nicméně: je škoda, že začít hrát golf je u nás zbytečně komplikované a taky drahé. V době překotného boomu jsme zavedli zkoušky, které tehdy měly smysl. Na eventových turnajích byla třetina hráčů s hendikepem mezi 40-54. Teď jsou tam na kanon startu 2-3. S tím si hráči lehce poradí. Není třeba lidi zkoušet.

Zavlekli jsme golf do osidel sportovního šílenství honby za handicapem. Noví hráči to nechápou a bojí se závazku soutěžního golfu. To v jiných sportech není. Podívejme se na tenis. Hrajeme na body, ale pro zábavu. Občas, jednou až dvakrát ročně přijmeme pozvání na turnaj. Tenis je vzorem, kterým se musíme ubírat. Ví to celý svět a dělá to. Že se to někomu nelíbí? To chápu. Ale pokud budeme mít víc hřišť z kategorie mistrovských, luxusních, jedinečných – přesněji pyšnícími se těmito přívlastky v reklamních letácích – než těch normálních, tak se nedivme, že golfistů nepřibývá. Tato klientela není tak početná, aby luxusní hřiště uživila. Potenciál v této cílové skupině je prakticky vyčerpán.

Stěžujeme si na špatný obraz golfu u veřejnosti, přitom jsme si ho sami udělali. Vyžadujeme zkoušky, poplatky, etiketu, na hřišti skoro šeptáme, na nováčky se koukáme spatra. Nedivme se, že na nás dívají křivě.

Současně čelíme jinému problému. Golf je na současnou generaci komplikovaný, hraje se dlouho. Trvá relativně delší čas, než nováček zvládne švih tak, aby ho hra bavila. Dnešní digitální generace je zvídavá a chce si něco zkusit. Nejlépe však hned. Golf do této kategorie radovánek nepatří.

Není to tedy jeden klíčový bod, je to komplex problémů, které je třeba řešit. Od začátku jsem kontinuální a mám pocit, že protikandidáti hledají svá témata právě u mne.

Jak vnímáte názory a postoje prezidentů klubů, vašich volitelů, co si z jejich postřehů a stanovisek odnášíte, jak je vyhodnocujete?

Ve výboru federace jsem osm let. Zpětných vazeb mám tedy mnoho. Většinou si rozumíme, ale občas narazíme. Budu upřímný a vím, že má odpověď mnohé překvapí. Nevadí… Moje pocity jsou někdy rozporuplné, protože mám dojem, že očekávání některých klubů z činnosti federace jsou neadekvátní. Čekají od federace něco, co nemá a dát jim nemůže. Peníze.

To mě mrzí, neboť tak to nefunguje. Například činnost komise pro marketing a média je ta část komunikace s veřejností, kterou nejde posunout na kluby. Webové stránky, všechny aktivity okolo Bav se golfem, letos seznam.cz, tiskovky, fotografické a grafické práce a samozřejmě mzdy lidí, kteří to dělají. Kdybychom to nedělali a poslali peníze klubům, tak by každý dostal přibližně 20 000 korun. Co je lepší?

Co v tuto chvíli český golf potřebuje nejvíce, co by mu především pomohlo a prospělo?

Jsou to jednoduché věci, nic bombastické. Chybí nám pozitivní pohled na golf a všechno okolo něj. Všech zainteresovaných. Všimli jste si? Většina komentářů začíná tím, že všechno doposud bylo špatně. Pomáhat a přispět k dílu chce málokdo, ale většina ví, že je to špatně. Není to tak, že by pomohl jeden lék. Musíme zkoušet všechno. Je třeba být pozitivní. Ne že autoři jedné strategie nejdříve pomluví tu předešlou a pak začnou dělat prakticky to samé, co kritizovali. To je špatně. Negativní energie je špatná a ta se před volbami ukázala v plné nahotě. Bohužel.

Pak jsou tady další naprosto elementární věcí, které hodně pomáhají. Ví to každý, kdo byl byť na jednom korporátním školení managementu. Vlídná a golfové problematiky znalá recepční, usměvavý startér a asertivní maršál. I o tomhle jsem psal před lety a musím konstatovat, že se to zlepšilo. Je mi však líto, když slyším, jak nedovedeme potenciálnímu golfistovi dát pár cenných rad, jak s golfem začít. Slovíčko „musíš“ se tam objevuje příliš často.

Úspěch, myslím velký úspěch, na sportovním poli by se samozřejmě hodil, ale jak jsem už několikrát říkal, není to samospasitelné. Musí přijít v pravou chvíli na pravém místě a s pravým člověkem. Za ním musí být připraveni následovníci, aby úspěch nebyl ojedinělý a náhodný. Na úspěchu, pod kterým je pyramida systému a jeho výsledků, se už dá stavět. Fandíme Kláře Spilkové, Ondrovi Lieserovi, ale nezapomínejme, že by nebyli, kdyby nebylo jejich předchůdců, kteří jim prošlapávali cestu. Stejně tak jako oni razí cestu dalším. Je to jako horolezecký prvovýstup. Cesta se musí prošlapat, jenom tak je úspěch cenný.

Co v tuto chvíli český golf naopak nepotřebuje?

Nepotřebuje stigma snobského sportu. Nepotřebuje rozepře mezi zainteresovanými stranami. Nepotřebuje další mistrovské hřiště nejvyšší obtížnosti. Nepotřebujeme hřiště se záludnými pastmi a hlubokými roughy.

Který z vašich dvou protikandidátů je vám názorově bližší? A kterého považujete za silnějšího soupeře, většího konkurenta?

Myslím, že je to jasné, Pavel Vidura. Vyšel z golfového prostředí. Ví co vlastně federace dělá a dělat má. Ale kdo je větší konkurent, je jiná otázka. Pan Janda dělá road show. To na určitou část volitelů asi udělá dojem. Najezdil, jak on říká, tisíce kilometrů. Slibuje, zavazuje se a bohužel i pomlouvá. Dělá to jako ve velké politice a tam jsme smutnými svědky, že to nedopadá dobře. Moje kandidatura byla vedena snahou upozornit a navázat na práci, kterou jsme za poslední dvě volební období udělali. Není toho málo, většina zainteresovaných to dobře ví. Jsou to dobré projekty a byla by škoda je opustit. Já nejezdím a neslibuji, za mnou je kus poctivé práce. Věřte mi.

Pour Féliciter

29.11.2020 / Juraj Werner / Žádné komentáře

Už několik let mi můj přítel Rosťa Pospíšil dělá „péefka“. Vždy je to limitovaná série maximálně 35 kusů. Někteří si nevšimnou, že dostali grafický list. Nevadí. Snad je alespoň na chvilku potěším Rosťovým pohledem na golf. Rosťa má totiž mnoho kamarádů. Hodně z nich golf hraje. On ale ne.

Takže Pour Féliciter

Budoucnost českého golfu.

6.12.2018 / Juraj Werner / Žádné komentáře

Image golfu. Bude víc golfistů? Budeme mít hráče na tour? Co děti, chtějí golf hrát?

(úvaha a pár faktů na konci roku)

Dlouhá leta golfová veřejnost sledovala vývoj počtu golfistů. Ozývali se slova, jako úžasné, neuvěřitelné, jak je to možné, že v jiných, postsocialistických zemích se podobný boom neděje. Teď počet členů klesá a ozývají se varovné hlasy. Slyšíme je a není nám to jedno. Stále platí, že golf část populace okouzlil, a bohužel druhá část o nás valné mínění nemá. Nechci zde rozebírat kdo za to může, pouze připomenout, že tato naše image je brzdou dalšího rozvoje.

Napravit image golfu je úkolem funkcionářů ČGF už dávno. Letos jsme to však vzali trochu ze široka, Pozorní zaregistrovali platformu Bav se golfem, (www.bavsegolfem.cz)která má informovat zájemce o možnostech kde, jak a za jakých podmínek se golf dá začít hrát. Pomáháme klubům a majitelům hřišť. Je to i v jejich zájmu. Pak jsou tady média. V tisku se objevilo množství článků, které na golf nahlíželi z té nejlepší stránky. Vyšla 96stránková příloha časopisu TÝDEN, co je doposud unikátní projekt. Některé články v médiích bylo placeným public relations a světe div se, některé redakce zviditelňování golfu zaregistrovali, nechtěli zůstat stranou a začali psát samy o své vůli. Taky sociální sítě ožili golfem a Česká televize vysílala reportáže nejenom z top sportovních akcí. Pokud jste je neviděli, tak je to jenom dobře. Cílili na negolfisty v čase, když jste vy golf hráli.

Ano, český golf se vymanil ze svého uzavřeného světa a obrátil se k negolfistům. Chceme, aby golf hrálo více lidí, aby hřiště byli plnější, fee levnější a tím se tato hra stala i dostupnější. Přejeme si také, abychom mohli sledovat své hráče na světových okruzích. K tomu potřebujeme silnou základnu a dobré trenéry. Švédský trenér, Staffan Johansson, udělal za první rok obrovský kus práce a já jenom doufám, že strhne naše trenéry k podobné systematické a cílevědomé práci.

Letošní úspěch Kláry Spilkové je příslibem. Když jsem před lety říkal, že Klára není produkt české golfové školy, ale statistickým omylem, tak jsem byl za zlého. Dnes musím konstatovat, že Klára tuto situaci využila a tvrdou prací se dostala podstatně dále, než ji pouhá náhoda a talent, mohl vynést. Děti mají vzor a to je dobré.

A propos, děti, bude jich dost? Vloni touto dobou jsme konstatovali, že golf byl schválen jako oficiální volitelný předmět na českých školách. Není to úžasné, že vaše dítě může mít na vysvědčení předmět golf? Musím říct, že tato třešnička na dortu projektu ČGF „Se školou na golf“ se povedla podstatně dříve, než jsme doufali. Synergie zapálených učitelů zabrala a kulaté razítko bylo na světě. Co je ale podstatné, projekt například letos oslovil cca 14.000 dětí, kteří s různou intenzitou golf vyzkoušeli. Někteří jednou při nějaké příležitosti, někteří ho hráli celý rok. Tisícovka z nich staly dokonce novými členy klubů. Řeknete si tak málo? Mne to nepřipadne málo. Po prvé jsou to děti, které ke golfu nepřivedli rodiče. To je velice důležité, neboť do negolfových rodin přinášíme informaci o tom, jaký golf vlastně je. Po druhé. I kdyby ty čísla měla stejnou, nebo mírně stoupající tendenci, tak bychom mohli konstatovat, že každé sté dítě u nás hraje golf a nebo, alespoň s ním bylo seznámeno a tuto dovednost částečně ovládá. Je zaseto. Za 15 let si tento tatínek, nebo maminka na hezké chvilky na golfu vzpomenou, koupí si hole a půjdou hrát. Nebudou se muset učit zcela nové a neznáme pohyby. Prostě vezmou hůl a půjdou si zahrát. Samozřejmě vezmou s sebou i děti. Tak jako naše generace umí bruslit, tak část této generace bude umět švihat holí. Chápu jedno procento, co to je? Vzhledem k tomu, že bylo vydupáno z nuly, tak hodně.

Vraťme se k nadpisu. Více golfistů bude, když je nebudeme vyhánět konvencemi, náročnými podmínkami a vysokými cenami. Hráčku na světové tour už máme a muži se tam pomalu, ale jistě drápou. Chce to větší základnu, dobré trenéry a vůli hráčů samotných. A děti, hrají golf rádi, jen je potřeba je k němu přivést.

Spolu s kluby a hřišti pracujeme na budoucnosti. Je to běh na dlouhou trať, ale vyplatí se. Golf je krásný a vám všem do nového roku přeji Bavte se golfem … a přiveďte k němu další kamarády.

Vyšlo v časopise GOLF 12/2018

www.bavsegolfem.cz

1.5.2018 / Juraj Werner / Žádné komentáře

První odpaliště, časopis GOLF, květen 2018

www.bavsegolfem.cz

Už měsíc běží platforma, cílem které je přilákat nové golfisty, informovat je o možnostech jak s golfem začít. Dokonce se obrací na hráče, kteří golf už hráli, ale z nějakého důvodu přestali. Součástí je i bourání mýtů, zájemcům vysvětluje, že golf nemusí být tak drahý, že zelená karta neexistuje a prostřednictvím garanta z klubu můžete získat i hendikep. Na stránkách najdete základní informace, jak se na první golf obléci, co si vzít (a nevzít s sebou), dokonce jsou tam i pravidla a další věci. Základní funkcí však je nabídka hřišť a klubů pro začátečníky. Kurzy, dny otevřených dveří a podobně.

Říkáte si, není toho moc? Není to příliš velký úkol? Nabídky kurzů, osvěta, pravidla, etiketa? Jako tvůrci jsme měli za to, že všechno jsou spojité nádoby, všechno se vším souvisí. Proto jedna ucelená nabídka. Jedno místo, kde si zájemce o golf vybere, co se mu líbí, a dokonce na kterém hřišti by se mu to mohlo líbit. Skvělá paleta.

Stránky současně dávají přehled o přístupu jednotlivých hřišť a klubů k problému náboru nových golfistů. Co jsou ochotny udělat pro nového člena klubu. Nabídky napovídají i to, co jsou profesionální trenéři ochotni pro nováčky udělat. Teď jim raději říkám učitelé, neboť nováčci se učí, trénovat budou později. Věřím, že stránky budou fungovat i jako srovnání konkurenčního prostředí.

Proč to všechno píšu? Obracím se tímto na manažery hřišť, kteří se do projektu ještě nezapojili. Není to nijak komplikované, určitě máte kurzy a nabídky, které se do portfolia hodí. Bez toho, že byste je nějak speciálně upravovali. Určitě máte nápady, co začátečníkům nabídnout, aby se jim u vás na hřišti líbilo a stali se z nich golfisté. Česká golfová federace nabízí deštník, pod který chceme schovat všechny dobré nápady na zatraktivnění našeho krásného sportu. Tento deštník budeme propagovat. Jak? Například přes sociální sítě.

Bav se golfem je i na Facebooku. Máte ho taky? Jsou na něm vaši členové? Mají vaši členové své kamarády? Sdílejte, lajkujte. K naší platformě se připojila i Česká televize, odvysílá několik reportáží z letošních nejdůležitějších golfových akcí. O Bav se golfem se tam také zmíní. V průběhu roku vyjde v top českých magazínech množství článků, které rozeberou golf z těch nejlepších stránek. Platformu sice nedoprovází mohutná billboardová kampaň, ale obracíme se na správnou cílovou skupinu. Bylo by škoda nevyužít tuto vlnu.

Obracím se tímto také na golfisty. Využijte tuto příležitost a doporučte svým známým akce, které se připravují. Komu jinému by měli vaši negolfoví kamarádi důvěřovat než vám, zkušeným golfistům, kteří prožili na hřišti tolik hezkých chvil. Oni vám možná i závidí a čekají na příležitost jít na golf. Je to jednoduché, nemusíte být s nimi. Pouze jim poraďte, co dělat.

Jít na hřiště a bavit se golfem.

:-juraj Werner©duben2018

Golf se už ve školách může učit.

1.2.2018 / Juraj Werner / Žádné komentáře

Výsledek letitého snažení osvícených ředitelů, učitelů na některých školách (Kuřim, Slavkov a jiných), trenérů, kteří takřka nezištně děti na školách trénují, klubů a resortů kteří se pustili do zdánlivě marného boje a aktivity České golfové federace „Se školou na golf“ má své první ovoce.

Vloni byl golf uznán jako oficiální nepovinný předmět na Českých školách. Považuji to za průkopnický čin a jsem rád, že jsem taky přispět trochou do toho snažení.

Děti ve Velvarech jsou patrně první s vysvědčením, kde je napsáno slovo golf. Děkujeme pane řediteli. Děkujeme všem.

Je to velký úspěch, nicméně pouze malý krůček k tomu co je jiných zemích dávno samozřejmostí.

… od džínů k ekonomice.

25.10.2017 / Juraj Werner / Žádné komentáře

Trochu pozitivně anarchistický článek v listopadového čísla časopisu GOLF.

Tak jsem byl znovu peskován, že jsem se objevil v golfové klubovně v džínách. Hmm. Je čas se nad tím nahlas zamyslet.

Když jsem v roce 1972 začal hrát tenis, bylo nemyslitelné hrát v něčem jiném než v bílém. Postupně se tenisové kurty k potěšení všech zabarvily a čistě bílý zůstal pouze Wimbledon. Paráda. Naše golfové povědomí se však hraje na Old Course. Proč to tak je? Co nás tak láká na těchto golfových totemech. Zvyklostech, které jsme nikdy reálně nezažili a které svět z valné většiny opouští? Je to úcta k nepoznané tradici, nebo neschopnost rozlišovat?

Pamatujete si na šílenství kolem mobilních telefonů? Diskvalifikace při zazvonění či pokusu mobil použít. Dokonce trestné rány v přátelských hrách. Dnes je to jasné. Když mobil omylem zazvoní nebo si někdo jednou zavolá a omluví se, tak je to v pořádku. Když někdo volá neustále a mobil mu stále zvoní, tak je to prostě „blbeček“, se kterým příště nehrajeme. Prostě jsme to zvládli. Džíny, ne. Dokonce i desetiletý chlapeček je za ně moderátorem turnaje peskován.

Divadelní herci a operní zpěváci by byli raději, kdyby jejich diváci byli oblečení jako dříve. Ale ještě raději jsou, když tito diváci správně ocení jejich výkon, čímž deklarují, že tomu rozumí. Ze všeho nejvíce je ale potěší, když hrají před plným hledištěm. Spokojení jsou diváci, herci i majitelé divadel. Je totiž třeba správně vycítit, kdy je to nezvratný trend a změna, která vede k lepšímu. Žijeme v době, kdy oblečení není status. Svět se mění, a i když se to nezdá, tak i k dobrému. Jsou divadla, kam se chodí bez saka. Jsou dokonce scény, kde se Shakespeare hraje ve svetru.

My se držíme něčeho přežitého a prezentujeme to jako výsadu. Až budou hřiště přeplněná, mohou se začít diktovat podmínky. Vzniknou privátní hřiště, kde si majitelé nebo členové klubu určí dress code, maximální hendikep a podobná omezení, aby se mezi ně nedostal někdo, koho nechtějí. Situace je však opačná. Ve světě se z privátních hřišť stávají poloprivátní s podstatně měkčími pravidly. A my doma? Často a zbytečně jdeme proti proudu. Novým zájemcům házíme klacky pod nohy a hrajeme si na „hogo fogo“ ve třetí lize. Sami sobě škodíme. Věřím, že i důsledkem šíření těchto tmářských nesmyslů nových hráčů nepřibývá.

Džíny na hřišti se mi nelíbí. Jsou i vrcholně nepraktické. Vlka nechci. Ale slepě převzít opatření z minulého století, které mělo zamezit nemajetným v montérkách v přístupu na hřiště, se mi fakt nechce. Jeho upgrade na klubovnu je anachronizmus. Džíny jsou součástí smart casual dress codu, který bývá v pozvánkách hrdě vyžadován.

Mně ale o džíny vlastně ani nejde. Podobných pověr kolem sebe šíříme bohužel víc. Musíš být členem klubu, musíš mít hendikep, novou barevnou kolekci oblečení, driver, trolley a čím jsi to vlastně přijel. Dokonce se ani netěšíme, abychom náhodou někoho při jeho sedmé ráně nerušili, neboť na golfu musíš být zticha. Aby bylo jasno, nejsem anarchista, buřič, nechci slepě bořit to, co dodávalo a dodává golfu zvláštní esprit. Bože chraň. Chci jenom, abychom byli chytří a dokázali rozlišovat.

Jak už bylo řečeno, jsou divadla, kam se chodí ve svetru a košili, a jiná, kde je i smoking někdy málo. Stejné platí i o hřištích a klubovnách. Není v Česku klubovna (snad Mariánské Lázně?), kterou by mohly (čisté) džíny urazit. Prostě není. A když budeme nadále trvat na svých „oldschoolových“ omezeních, tak se nesmíme divit, že golf bude hrát méně lidí, že jednotlivé green fee či roční klubový poplatek bude vyšší. Někdo tuhle frajeřinu prostě zaplatit musí.

Juraj Werner@2017

„Can’t Get No Satisfaction”

23.10.2016 / Juraj Werner / Žádné komentáře

Krátké zamyšlení nad tím co říkáme, a co vlastně cítíme.

Stále si kladu otázku, co vlastně dělá golfistu šťastným, kdy je vlastně spokojený. Mohli bychom jasně říct, že je to počet ran, nebo stablefordových bodů. Nebo není? Osvícené golfisty turnaje, hendikepy a počty ran nějak neberou a přesto nejsou vždy spokojeni. Atributů které nás ovlivňují je samozřejmě více. Samozřejmě mluvíme o rekreačním golfe. O tom golfe, který hraje drtivá většina golfistů na světě, ale věnujeme se mu minimálně.

Při svých toulkách internetem jsem narazil na zajímavý článek s příznačným názvem „Can’t Get No Satisfaction” který se zabýval výzkumem spokojenosti hráčů na cizích hřištích, myšleno ne na svých domovských.

Začneme koncem průzkumu do kterého bylo zařazeno 2 434 golfistů kteří hrají cca 7 kol za měsíc , je jim okolo 58 let a hráli na hřištích kde průměrné green fee stálo 62 USD. Dá se tedy předpokládat, že o golfe něco ví. Výsledek říká, že 155 z nich bylo přesvědčeno, že dostalo více než čekali. 1 065 se domnívalo, že zaplatili přesně tu správnou cenu a 1 214 řeklo, že zaplatili příliš mnoho. Golfista je vlastně takový nespokojený králíček, … jako kdybych to už někde slyšel.

Zde je výsledek posunu priorit hráčů mimo své domovské hřiště:

Je to logické. Na hřištích které neznáme chceme větší klid. Chceme si je užít. Své hřiště dobře znáte a víme co stane, kde pravděpodobně míč leží a tak podobně. Neméně zajímavý byl postřeh tvůrců výzkumu že, pomalé kolo má velký vliv na nespokojenost. Rychlé kolo neznamená, že budou hráči spokojeni.

Pochopení změn ve vnímání priorit hráčů může pomoct provozovatelům hřišť. Jeden z problémů s kterým se české hřiště potýkají je mix rozdílných požadavků klubových hráčů a takzvaných „fee“ hráčů, nebo-li hostů. Rychlostí hry počínaje, restaurací a jejím jídelníčkem konče. Snažíme se vyhovět oběma skupinách, přičemž jejich priority jsou různé.

Pochopení změn, ale může pomoct i nám hráčům. Buďme shovívaví vůči hostům na našich hřištích, na golfové dovolené dostaneme stejnou péči.

Respondenti také uvedli, že jejich výkon je osmým nejdůležitějším faktorem spokojenosti. Ve skutečnosti byl ale třetí. Jestliže byli dva hráči stejně nespokojeni, tak ten co zahrál hůře věřil, že zaplatil v průměru o 3 dolary více, než ten kdo hrál dobře.

Golfisté jsou prostě kritičtější, když hrají špatně a ne, že ne!

Tolik pár statistik před zamyšlením se nad naší kritikou v podstatě čehokoliv.

Ekonomika golfových hřišť – anketa v časopisu GOLF 2016

4.8.2016 / Juraj Werner / Žádné komentáře

Myslíte, že zlaté časy (z pohledu provozu golfových areálů) byly, nebo nás teprve čekají?

Bonmot jasně říká, že „dobře už bylo“. Myslím, že před pár lety se spojily dvě konjunktury. Světová ekonomická a poměrně nečekaný a bouřlivý rozvoj golfu u nás. Ten by pravděpodobně přišel i bez té ekonomické. Výsledkem je, že máme více hřišť, než potřebujeme, a jsou nerovnoměrně geograficky rozložená. Zákonitě musí mít některé problémy. Neznamená to ale, že dobře už nikdy nebude. Všichni si zvykáme na novou ekonomickou realitu. Jedna její tvář je bolestná, neboť není tak ekonomicky veselá. A druhá, což je paradoxně pozitivní, nás uvedla do skutečné reality. Musíme intenzivněji přemýšlet, kde a jak shánět peníze na provoz. Vážit si členů klubu a zvyšovat kvalitu služeb. Dosavadní extenzivní směr v podobě budování nových budov, wellness, předělávání jamek apod. se k radosti golfistů soustře- ďuje na kvalitu služeb a optimalizaci neboli zreálňování cen. Ale to je velký samostatný problém.

Existuje nějaký univerzální recept na ekonomicky úspěšné provozování golfového areálu?

Ano, existuje několik jednoduchých a víceméně univerzálních principů, které fungují všude. Je to jako s léky. Fungují všechny, ale musíte vědět na jaký neduh. Nejdříve se musí určit dobře diagnóza. V tom máme problém. Investoři vycestují na Costa del Sol a to, co tam uvidí, mnohdy chtějí aplikovat na svém hřišti.A nefunguje to. Proč? Je totiž rozdíl mezi potřebami v resortu, který je založen na fee hráčích, a hřištěm, kde podstatnou část tee time vyplní kluboví hráči. Hřiště může být vlastně stejné, ale zázemí, restaurace, cenová politika a marketing jsou diametrálně odlišné. To za první.Za druhé je rozdíl, jestli to bude resort obrazně řečeno s třemi hvězdičkami, nebo s pěti. Tady děláme chyby především v dress code a v cenách za tee time, tak i za služby a restaurace. Golf totiž není pouze jeden. Někdo se cítí lépe v „hogo-fogo“ prostředí, někomu je bližší „chalupářská varianta“. Obojí je v pořádku. Jen když budeme vyžadovat přísný dress code na devítce na Vysočině, tak bude prostředí nevyvážené, část hostů se tam nebude cítit dobře a příště nejspíš nepřijedou. Je třeba se rozhodnout a najít správný balanc. Nejvíc na tyto „nejasnosti“ doplácejí restaurace. To je nejbolestivější místo českých hřišť. Ale copak nejsou pouhým odrazem gastronomie v celé ČR? Kdybych se měl ale vrátit k výrazu univerzální recept, tak bych řekl, že pro drtivou většinu českých hřišť je tím receptem investice do dětí a zvyšování počtu vlastních členů. Je to cesta dlouhá, ale zaručuje budoucnost.

Jakých bariér by se měl český golf na cestě za prosperitou co nejrychleji zbavit?

Těch bariér vlastně ani není moc. Jednou z nich bych řekl, že jsou nejasné marketingové koncepce resortů, které pravděpodobně plynou ze snahy zalíbit se všem. Poslední dobou ale provozovatelé nacházejí svou parketu a nebojí se hledat svou specifickou tvář, například v nižších cenových relacích.

Další problém, a teď mě asi část golfistů prokleje nesouhlasem, je nepokora a neznalost reálných poměrů části hráčů. Tato skupina světáků má nepřiměřené očekávání, často plynoucí právě ze srovnáváním s cizinou. Očekávají ve svých klubech stejný standard jako na hřištích, kde platí ceny vyšší než 60 euro. To není fér. Ale nevadí, všichni se učíme. Osobně vidím velký pokrok a zlepšení takřka ve všem.Poslední, ale nejvýznamnější bariérou jsou ceny. A proto očekávám ještě jednu revoluci, cenovou. Starý obchodnický bonmot říká: „Řekni, jakou slevu chceš, a já ti řeknu, kolik to stojí.“ Do této pasti se dostal český golfista. Očekávám, že resorty změní taktiku – nasadí nižší ceníkové ceny a budou dávat menší slevy. Říkám tomu spravedlivá cena. Ceny bohužel dělají z golfu „snobárnu“. Pokud se sníží (a nemusí to znamenat menší příliv peněz do resortů), stane se golf daleko přístupnější pro další zájemce. Hřiště na to kapacity mají. Týká se to i vstupních poplatků do klubů. Postupně se už snižují či dokonce ruší. Ale co my, co jsme je na začátku zaplatili? Budeme se muset smířit s tím, že se naše investice dočasně znehodnotila. To ale nevadí, neboť jinak bychom museli platit vyšší roční fee. Možná, až budou kapacity hřišť plné a kluby se zavřou, se nám investice vrátí. Když ne, nevadí. Radost ze hry nám to nevezme!

Názory na golf po zvolení do výboru ČGF – Juraj Werner, rozhovor 2013

3.8.2016 / Juraj Werner / Žádné komentáře

Rozhodl jste se kandidovat jako člen výboru pro spolupráci s kluby. Co stálo u zrodu vašeho rozhodnutí?

Touha být u toho. Mám pocit, že právě teď nastala doba, kdy by se mělo a mohlo něco pro český golf udělat. Pár signálních vý- střelů z děla tady už bylo, ale byl to planý poplach. Zní to docela naivně, ale golf se u nás strašně změnil. Když jsem začal hrát, tak nás bylo asi 1 500, teď nás je kolem 60 tisíc, i když to číslo se mi nějak nechce zdát. Změnily se ovšem o podmínky kolem nás. Kromě poznání, že Čechy golf baví, jsme se z hubených let počátku kapitalizmu přehoupli přes nebývalou konjunkturu do krize, která nutí šetřit. Poznali jsme taky, že golf není jenom soutěž a hendikep, ale především hra a skvělá zábava. To všechno by se mělo projevit v přístupu federace ke klubům, hřištím a hráčům.

Jaká je vaše představa o hlavním poslání ČGF?

Vida, i časopis Golf cítí blížící se změnu a klade otázky více na tělo. Je to jednoduché, ČGF se má starat především o sportovní reprezentaci. Vytvořit systém podchycení talentů v klubech tak, aby se žádný neztratil. Vytvářet podmínky pro rozvoj golfu na legislativní úrovni. Vytvářet pozitivní obraz golfu ve společnosti. Někdo řekne, že to ČGF dělá. Ne tak úplně a mnohdy v širší míře, než je potřebné. Takže poslání ČGF řeknu i z jiného úhlu pohledu. ČGF má fungovat tak, že rekreační golfista o její existenci ani nemusí vědět, pokud sám nebude chtít.

Existuje nějaká ze současných činností ČGF, kterou považujete za zbytečnou nebo neadekvátní vynakládaným prostředkům?

Neznám rozpočet a nevím co a kolik stojí. A současně nechci kritizovat to, co je už dávno pohřbeno. Máme ve zvyku kritizovat a nejlépe se trefuje do šuplíku finance. Jedno však přinejmenším tuším. Pokud by ČGF chtěla spustit koncepčně propracovaný projekt rozvoje mládežnického golfu, tak je těch peněz vlastně zoufale málo a lidí na federaci taktéž. Přitom tohle je projekt, který jako jediný může nastartovat druhou vlnu golfového boomu u nás.

Přicházíte i s nějakou vlastní myšlenkou, kterou byste rád v průběhu volebního období implementoval do stávajícího systému?

Už jsem to naznačil v předchozích odpovědích. Musí dojít k oddělení rekreačního a sportovního golfu, přesněji řečeno k vyčlenění mládežnického golfu, protože ten je přirozeně a z větší míry sportovně založený. O ten se má federace starat především a rozvíjet ho. Ale rekreační hráči? Jestliže si zaplatím denní fee nebo jsem členem klubu a dodržuji etiku, mám právo hrát golf bez ohledu na to, zda jsem či nejsem členem federace. A otázka hendikepu je podobná. Chci hendikep, tak si jeho vedení připlatím. Jestli ve federaci nebo v klubu či jiné instituci, to už je má volba. Uvědomme si, kolikrát slyší zájemce o golf, začátečník, slovo „musíte“. Slova jako zkouška způsobilosti, hendikep, členský roční poplatek, roční fee, turnaj jsou brzdou rozvoje této krásné hry. Ono na ně dříve nebo později dojde, tomu rozumím. Začátečník však musí slyšet, jen jak je to jednoduché.

Patříte do týmu některého z kandidátů na prezidenta? Pokud ano, proč? (v roce 2013 kandidovali proti sobě pánové Z. Kodejš a P. Suchánek)

Nechci, aby to vyznělo nabubřele, ale jsem ambasador golfu. Patřím především do té skupiny, která chce lidem golf přiblížit. Dělal jsem to od chvíle, kdy mne tato hra pohltila, a budu to dělat dále. Jestli s tím nebo tamtím, jestli ve federační funkci nebo jako ředitel resortu či řadový golfista, je úplně jedno. Možná těchto pár řádků definitivně odepsalo mou kandidaturu, možná ne.

Anketa na konci roku 2012 – stále živé a aktuální slova

3.8.2016 / Juraj Werner / Žádné komentáře

Jaký dojem ze současného stavu českého golfu u vás převládal na konci roku 2012?

Pozitivní a rozpačitý současně. Na jedné straně, a to nepochybně, se úroveň čes- kého golfu zlepšuje. Nejde jenom o Ondru Liesera a Kláru Spilkovu. Viděli jsme to u nás na Kaskádě při mistrovství ČR a tradičním Grandfinále PGA. Na druhé straně cítíme, že systém vyhovující v dobách, kdy tu bylo 25 hřišť a 10 tisíc golfistů, dnes nestačí. Dokládají to i snahy ČGF o sebezdokona- lování. Mimořádná konference ČGF a pří- pravy na volby nového výboru a prezidenta jsou toho důkazem. Takže když rozpačitý, tak především z toho, že tento proces trvá dlouho, což našemu golfu neprospívá a brzdí to jeho rozvoj.

Kdybyste měl vyzvednout jednu (maximálně tři) nejvýznamnější událost českého golfu v roce 2012, která by to byla?

Tuším, že většina dotazovaných bude vyzvedávat turnaj LET na Albatrossu nebo vybrané úspěchy našich hráčů v na meziná- rodním fóru. Zkusím to vzít z jiného konce. Je dobře, že se nekonala PGA na Čeladné. Nejsme na to golfově připraveni. Rozdíl vý- konnosti našich hráčů ve srovnání se světovou nebo evropskou špičkou je příliš velký. Účast našich hráčů na tomto turnaji nebyla zkušenost, ale spíše zážitek. Turnaj tak byl pouze skvělou propagací Česka. Není na to ani ekonomická doba. V Německu před nedávnem pořádali pět turnajů PGA ročně, letos jeden. Pohledy lidí, kterým záleží na českém golfu, by se měly upřít na nižší, ale konkrétní cíle, na úkoly, které nás bezpro- středně trápí a něco by vyřešily. Jsem samozřejmě rád, že mladí hráči z Kaskády se v průběhu roku neztratili. Lucka Hinnerová nám udělala radost prvním a druhým místem na mistrovství ČR.

Co byste popřál českému golfu do nového roku?

Osvíceného prezidenta ČGF se skvělým týmem v zádech. Člověka, jenž nepodlehne módním trendům s vidinou rychlého a líbi- vého výsledku. Jeho práce bude náročná, neboť musí vybudovat nadčasově funkční instituci. To nebude lehké a nebude to hned.

Česko jako golfová destinace

3.8.2016 / Juraj Werner / Žádné komentáře

Úvodník v časopisu GOLF – leden 2014

Toto číslo GOLFu se mimo jiné zabývá ekonomikou provozu golfových hřišť. Mám za to, že marketingové kampaně založené na billboardech se známými tvářemi nebo televizní obdoby téhož layoutu jsou k ničemu. Rozvoj golfu totiž zajistí pouze sympatická osvěta nás (už chycených golfistů) plus následná vstřícnost recepčních v resortech či klubech a poctivý a empatický přístup trenérů k nově příchozím zájemcům. Druhým zdrojem jsou děti. Doufejme proto, že projekt ČGF „Se školou na golf“ bude úspěšný.

Nicméně, a vykládáme si o tom už léta, stále je nasnadě otázka, zda má Česko potenciál stát se golfovou destinací
a přinést peníze do resortů zvenku. Není to recept na zlepšení ekonomiky hřišť? Některé resorty se o to pokouší a myslím, že docela úspěšně. Ostatní se bohužel přetahují pouze o balík peněženek cca 35 000 aktivních golfistů. Vezmu-li v potaz, že je to zhruba 350 hráčů na hřiště, tak je to tvrdý boj. Není proto lepší poohlédnout se v okolí?

Má to ale svá úskalí. Třeba počasí a z toho plynoucí délka sezony, atraktivita hřišť, kvalita služeb a gastronomie, logistika. Máme vůbec golfistům z ciziny co nabídnout? Myslím tím něco navíc, nějaké lákavé benefity? Napadá mě pivo. Nesmějte se, prosím. Máme ho skvělé a za dobrou cenu. Asi to není to nejdůležitější, ale jako bonus dobré. Hřiště jsou kvalitní, tak proč se toho bát. Partičky seveřanů si na nějaký extra kulturní program nepotrpí. Neříkám, že investice do incomingu jsou vhodné pro všechny české golfové destinace, ale hřiště v okolí Prahy jsou dobře dostupná. Takže letadlem do Prahy a hurá na hřiště nebo do hotelu v Praze a denně vyjíždět za golfem.

Jak začít? Zúčastnil jsem se letošního veletrhu International Golf Travel Market. Přestože ČR byla v minulosti právě na tomto veletrhu vyhlášena jako neobjevená destinace roku 2007, od té doby se nestalo nic. Kromě už zmíněných osamocených, leč úspěšných aktivit několika cestovních kanceláří a resortů nevznikl větší projekt pro podporu incomingového golfového cestovního ruchu.

Abych byl konkrétní. Nemluvím o dotacích, které by se měly rozdělit mezi několik resortů či institucí. Mluvím o synergickém projektu Czech Tourismu, krajských či městských odborů rozvoje cestovního ruchu, dále majitelů hřišť a konec konců
i ČGF a dalších institucí, jejichž jména ani neznám, neboť z nich nic pořádného nikdy nevypadlo.

Bylo by dobré, aby u nás utráceli peníze i golfisté z jiných zemí a přispěli tím do pokladen českých hřišť a prostřednictvím DPH i do pokladny státní. Dělají to tak všechny státy. Zatím se pouze přetahujeme o těch pár tisíc golfistů. Návštěvníci českého stánku na zmiňovaném veletrhu shodně konstatovali, že sice máme hezkou Prahu, hřiště i přírodu, ale nemáme produkty, různé druhy nabídek, golfpasy apod. Existují studie, které velice dobře mapují zvyklosti a požadavky jednotlivých národů, obvyklou délku pobytu, kolik hřišť zpravidla hrají, postgolfové aktivity, velikost příchozí skupiny a její složení apod. Jsou k dispozici nebo se dají udělat. Chce to ale systematickou práci a spo- lečné úsilí všech zainteresovaných. Čím dřív, tím lépe, neboť peníze sice leží za hranicemi, ale cizinci musí mít zatraceně dobrý důvod, proč nám je přinést. Ten důvod je třeba najít a společnými silami ho vykřičet do světa

Názor na vrcholné golfové turnaje pořádané v Čechách – anketa časopisu GOLF 2014

1.8.2016 / Juraj Werner / Žádné komentáře

Líbí se Vám, že se turnaje u nás pořádají?

Můj skeptický názor na vrcholné akce evropského formátu pořádané na našem území jsem na stránkách časopisu Golf prezentoval už několikrát. Nejsem jejich zastáncem. Ne, že by byly zbytečné, to ne. Z hlediska podpory incomingového cestovního ruchu jsou skvělou propagací České republiky. Na rozvoj golfu už mají ale menší vliv, očekávání jsou přemrštěná a finanční prostředky do nich vložené neadekvátní. Pro české hráče je účast na těchto turnajích pouhým zážitkem. Na zisk opravdové reálné zkušenosti musíte mít se špičkou kontakt, musíte mít pocit, že na ten turnaj více méně patříte a že prostřednictvím divoké karty pouze překonáte malý krůček z nižší túry.

Abych nebyl za kacíře. Mluvím o chlapech. Na ženské túře zástupce už máme. Bravo, Klárko. Ale copak se sponzoři hrnou? Změnilo se něco zásadního a Klárka má hejno následovnic? Nezdá se mi. I když děvčat před branami tour je více než mužů. Možná s mým skepticizmem čtenář nesouhlasí. Nevadí, vysvětlím. Zaregistroval jsem pár diskusí o pořádání těchto túr. Jeden z promotérů otevřeně říká, že jeho touhou je pomoc českému golfu. Prý to není business plán a ví, že prodělá. No, při vší úctě tohle neříká ani George Soros, významný to filantrop světového formátu.

Chybí základní myšlenka – postupný plán zasazený do reálného prostředí. Na jedné straně objektivní zhodnocení výkonnosti českých hráčů – hierarchie cílů se tomu říká. Postupné kroky. Z tohoto hlediska si myslím, že pořádat nižší túry je lepší cesta. Ano, Access Tour je lepší nápad. Více soupeřů s menší zkušeností dá prostor pro úspěch našich děvčat. To samé u chlapců. Je daleko lepší uspořádat u nás více turnajů třetí túry. Podstatně více našich hráčů by dostalo více příležitostí. Odpovědnost a nervozita by byla menší, výsledky lepší.

Na straně druhé je trh. Prostor pro odbytiště výrobků či služeb sponzorů. Malý trh rovná se malí sponzoři. A proto, že jedna a jedna jsou 2, a ne 20, jak se očekává, tak si myslím, že tyto túry u nás nemají místo. Důkaz? Tenis. Máme skvělé hráče v první desítce a další v první stovce a kolik turnajů světové série ATP, či WTA se u nás koná? Žádný! A to se tam hraje o menší peníze. Takže jakou věštím budoucnost zmiňovaným aktivitám? Takovou, jakou docílili předchůdci dnešních pořadatelů. Žádnou.

Kdo by se na turnaje určitě měl jít kouknout?

Hlavně děti by si neměly nechat ujít žádný z těchto turnajů. Když to tady je, tak hurá na golf. Pokud to tedy myslí s golfem vážně. Určitě něco okoukají. Když ne, tak si aspoň někteří uvědomí, co to špičkový golf vlastně je.

Vrcholem je bez debaty mužská tour. Kouzlo golfu je vidět hráče na stejných hřištích a ve stejných situacích, v jakých můžete být i vy. Teda kromě tlaku médií a vypsaných prize money. Jak se říká, kdo nevidí, neuvěří.

Účast domácích hráčů?

Účast domácích hráčů je vždy magnet. Ale navazuji na odpověď první otázky. Pokud bude občas na mužské túře pár českých hráčů, kteří budou svázaní nervozitou a odpovědností, tak to není to pravé lákadlo. Smysl to má, pokud mají šanci alespoň na nějaký úspěch. Neustále sledovat, kdo pokoří cut, je z hlediska smysluplnosti těchto turnajů zatraceně málo.

A světové jména? Jména hrají v Americe, navíc my jsme nevděční diváci. V evropské túře se hraje skvělý golf, ale my chodíme na jména, ne na golf. Koho pozvat? Woodse? To by byla frajeřina, která by nesmyslnost toho snažení dokonale ilustrovala. A když tam bude Jimmy Walker, tak co? Kdo z negolfistů ho zná?

Navštívíte některý z turnajů v Čechách?

Když půjdu, tak na European Tour. Na druhý den, když jsou ještě všichni hráči v soutěži. Zajímavé je také sledovat boj o cut. To musí někteří riskovat a hra má napětí. Na finálové kolo koukám raději v televizi, aby mi nic neuniklo. Ale upřímně… když bude dobrá parta, tak si půjdu raději zahrát. To mi věřte.

Žebříčky, hvězdy, síně slávy a naše vzory. Nějak se to popletlo.

1.8.2016 / Juraj Werner / Žádné komentáře

Kontroverzní téma. Tiger Woods a jeho zásluhy. Článek z roku 2011 a stále živý problém.

Vždycky jsem si myslel, že to má logiku. Nejdřív musí být sportovec dobrý, pak výborný, skvělý, aby mohl vyhrávat. Vyhrává-li často, tak samozřejmě stoupá na žebříčcích, až je v top ten a pak jednička, nejlepší na světě. Pak dostane ještě nějakou cenu fair play,
no a když je starší a dělá pro svůj sport ještě něco dál, tak si toho někdo všimne a přijmou ho do síně slávy, mezi nesmrtelné.

Někdy ani nemusí byt výborný na žebříčcích, ale dělá pro sport mnoho záslužných věcí, takže si síň slávy zaslouží. Kdysi se za svaté (takový předchůdce síně slávy v běžném praktickém životě) přijímali pouze mrtví. Jejich skutky musel prověřit čas. Dnes je to rychlejší, na co čekat, že?

Ta akcelerace, mediální akcelerace, je však dvojsečná. Nějak se ti slavní příliš rychle stávají hvězdami. Být hvězdou je totiž dnes ta podstatná podmínka přijetí do síně slávy. Hvězda je i vzor! Souhla-síte? Světovou kvalitu potvrzuje žebříček. Hvězdu tvoří ale média, nikdo ji neschvaluje. Aby bylo jasné, mluvím o hvězdách – vzorech pro děti, mladé sportovce. Ti vzory nutně potřebují.

Dnešní nadějný mladík chce nejenom švihat jako Tiger Woods, ale taky být stejně úspěšný. Co mu rodiče říkají? Trénuj jako Tiger! Poctivě, tvrdě, bez přestávky. Žij jako Woods! Dítě umí švihat i číst, ale neumí rozlišovat. Chce být jako ON. Nejenom že maká, ale chce mít stejné hole, bag, spajky, tričko, život.

Najednou se ale ukáže, že hvězda má takový, no řekněme, jiný život. Co pak? Co říkají dnes rodiče svému nadějnému „Tigříkovi“?

Má se za to, že je pro golf velká škoda, co se s Tigerem stalo. Ono se to vpravdě jen tak z vyšší moci nestalo, to udělal Woods sám. Moudré hlavy říkají, že golf přišel o spoustu peněz, a bylo by dobré, kdyby se Tiger znovu postavil na nohy. Vrátí se zájem, sponzoři i peníze.

Chápu, taky umím počítat. Neslyšel jsem však ani slovíčko o tom, co škody napáchal v hlavách mladých nadějných golfistů. Počítá to vůbec někdo? Věřte mi, jsou to velké škody. Vybírejte pro své děti raději starší, osvědčené vzory vašeho mládí. Budou trošku „oldschoolové“, ale nezklamou. Prověřil je čas.

Mimochodem, přesně před rokem prezident EA Sports, výrobce nejslavnější golfové počítačové hry „Tiger Woods: PGA TOUR“, Peter Moore uvedl, že se firma rozhodla s Woodsem nadále spolupracovat. „Bez ohledu na to, co se stalo v jeho osobním životě, a bez ohledu na to, že se rozhodl golf na čas opustit, je Tiger Woods stále jedním z nejlepších sportovců historie,“ uvedl Moore
na webu EA Sports.

To jsou slova platná i dnes. Rok poté se firma rozhodla na obalu této hry fotografii neuveřejnit. Že by začali přemýšlet i marketéři velkých firem? Rodiče doufám už před rokem.

Kde se vzali golfisté v Čechách?

1.8.2016 / Juraj Werner / Žádné komentáře

Teorii, proč je v Čechách více golfistů než v kterékoliv jiné postsocialistické krajině, je mnoho. Asi tolik jako lidí, co by jsi za to rádi ukrojili alespoň trošku zásluh. Nejvíc se mi líbí ta, která říká, že jsme Keltové, tudíž tak trochu i vzdálení bratranci těch co golf vymysleli. Za to ale fakt nikdo nemůže.

Ale vážně. Pravděpodobně se shodneme, že to není dílem pouze jedné z mnoha druhů podpůrných promo akcí na podporu golfu. Obecně se má za to, že je to dílo mixu nárazových akcí typu otevřených dveří, nebo slavnostních otevírání nových hřišť a že turnaje PGA v Čechách a samotná existence Alexe Čejky taky hodně pomohli.

Dovolím si ale jiný pohled. Velice důležitou roli sehrálo i množství expatů pracujících na významných pozicích velkých firem. Golfovou kulturu jsi s sebou přivezli a samozřejmě nechtěli se jí vzdát. Čeští manageři nechtěli zůstat pozadu a na světě byl najednou fenomén – komerční turnaj.

Tuším, že se Vám tato myšlenka nelíbí, ale ruku na srdce. Nepatříte taky mezi ty, co drželi golfovou hůl po prvé na podobné akci? Ti co hrají golf více než deset let si to pamatují. Na prvním turnaji (který jsem tu čest pořádat) Johnnie Walker hrálo 108 hráčů a 150 lidí stálo v řadě na driving range. Turnaje a túry rostli jako houby po dešti a na každé byla „akademie“.

A jaká je situace dnes? Nejenom, že ubylo turnajů, ale už před krizí ubýval počet lidí na akademiích. Nejdříve rozumně, aby se na každého ušlo alespoň trošku trenérovy pozornosti a pak i akademií samotných. Zdá se, že mnoho firem si už své golfisty vychovalo.

Nechci tady přihřívat polívčičku nás promotérů. Golfové akademie byli především přáním sponzorů turnajů. Připusťme ale, že se ročně uspořádalo 800 turnajů s akademií a každé se zúčastnilo 30 lidí. To je ročně 24 tis.lidí, kteří si golf po prvé vyzkoušelo. Myslím, že nepřeháním. Všechno z peněz firem, nebo chcete-li sponzorů. Hřiště a kluby na tom ještě vydělali, a hned dvakrát. Jednorázově za uspořádání a dlouhodobě na nových členech. Pravděpodobně už nikdo a nikdy nebude schopen nahradit tuto nenápadnou, leč mohutnou dlouhotrvající kampaň. Teď je řada na majitelích hřišť, nebo klubech.

Úvaha nad „Kanón startem“

27.7.2015 / Juraj Werner / Žádné komentáře

Kanón start (Cannon start), nebo taky v anglosaských zemích častěji používaný název Shotgun start je forma startu golfového turnaj, ve kterém startují všechny flajty současně. První flajt začíná turnaj z jamky číslo 1, další flajt z jamky číslo 2. Z delších jamek mohou startovat i dva flajty, samozřejmě druhá čtveřice hráčů startuje až když je první čtveřice z dosahu drajvů. Všichni tedy začínají ve stejnou dobu. Po rozchodu hráčů na jamky se dá výstřelem pokyn ke startu. Předpokládá se, že všichni hráči ukončí hru více méně ve stejnou dobu. Tolik info pro negolfisty.

Traduje se, že po prvé použil tento formát head pro z Walla Walla Country Club u Washingtonu. Stalo se tak v květnu roku 1956 a střílel ze své pušky. Dnes se používají signální pistole, nebo sirena.

Ve světě je tento formát populární především pro charitativních akce, kde je se klade důraz na komunikaci. V zásadě ale všechny golfové firemní eventy v USA jsou charitativní. Proto je důležité, aby hosté začínali a skončili ve stejnou dobu. Čekaní na poslední flajt 4-5 hodin by určitě výsledku charity neprospělo. Velmi často se hraje pouze na 9 jamek. Golf se tak stává pozitivní záminkou k setkání a nikoliv cílem akce.

U nás se tento druh startu zažil pro takzvané „komerční” turnaje. Nazvali je tak manažeři hřišť aby je odlišili od těch pravých, sportovních, turnajů.

Většina golfových hřišť má přísná pravidla a zásady při rezervaci hřiště pro tento typ turnaje. Omezený počet hráčů v podstatě uzavírá hřiště ostatním golfistům. Počítejte se mnou. Při postupném startu startují 4 hráči každých 10 minut, co je 24 za hodinu. Časová norma na odehrání hřiště je zpravidla 4:30, co znamená, že při postupném startu je za tento čas na hřišti 108 hráčů. Dovede si představit v našich podmínkách cannon start s tímto počtem hráčů na startovce?

Faktorů které způsobí nižší počet hráčů je ale více. Před turnajem mají greenkeepeři méně času na přípravu hřiště. Všechny jamky musí být posekány do startu turnaje a tudíž nikdo nemůže jít před turnajem na hřiště. Ono by to ani nešlo, nebo by 18 jamek do kanon startu nestihli odehrát. Po turnaji odehraje hřiště pouze omezený počet hráčů a to v závislosti na roční době. Obecně se dá říct, že v den cannon startu si na hřišti zahraje o třetinu méně golfistů.

Toto jsou důvody proč jsou nájmy hřišť za cannon starty tak vysoké. Jejich cena se přímo odvíjí od ztrát které jsou vyčíslitelné úbytkem green fee v jednotlivý den. Druhým a to ne zanedbatelným negativním efektem je nespokojenost členů, kteří se nedostanou na hřiště.

Vybral jsem pro Vás pár pravidel amerických golfových hřišť pro kanon start:

Kanon start se vyplatí až od určitého počtu hráčů. Minimum bývá zpravidla 72. Není li splněna tato podmínka může hřiště určit start postupný, nebo na start z jamky číslo 1 a 10.
cena za pronájem je vyšší. Vyšší jsou také storno poplatky
tyto turnaje se hrají zpravidla v pracovní dny. Většina hřišť cannon starty o víkendu neumožňuje. Hrát chtějí členové klubu
startovní časy bývají už do 9.00

Vidíte, že rozdíly ve vnímáni golfu a jeho organizace jsou rozdílné. U nás se dokonce vžilo, že cannon start je ze sportovního hlediska rovnocenným turnajem s postupným startem. Není. Hřiště jsou stavěna s určitou sportovní filozofii. Jsou jamky lehčí těžší, střídají se, začíná se lehčí a podobně. Podmínky v cannon startu jsou tedy pro každý flajt jiné.

Osobitou kapitolou je proto hra na handicap. Bohužel u nás hrajeme všechny turnaje na tzv. EGA handicap. Neznáme kategorii klubového handicapu, který se počítá jednoduše z průměru odehraných kol. Hráči s handicapem pod 18 už začínají cítit, že je rozdíl mezi hrou z jamky číslo 1 a ve flajtu kde vám spoluhráče přidělí los a ne kamarád ze spřátelené firmy. Takto získaný handicap má věru vyšší váhu. To jsme ale zabrousili do jiného témata.

Hra kanon startem je prostě příjemná frajeřina, za kterou je třeba ovšem zaplatit.

Hrajeme, nebo hledáme?

14.6.2015 / Juraj Werner / Žádné komentáře

Minule jsem napsal, že golfové hřiště je jako hora. Zdoláváme ji takovou, jaká je. Nikdo nám nestaví mosty, větrolamy, nerozmrazuje ledové stěny a nerozhání mraky. Stojím si za tím, ačkoliv tady jeden rozdíl je. Horu nikdo nestavěl, golfové hřiště̌ ano.

Architekt přemýšlel, aby layout vyhovoval všem hendikepovým kategoriím, aby hřiště do přírody co nejlépe zapadlo, aby bylo nejen hezké, ale i sportovní. Prostě, aby se tam dal hrát golf. Greenkeeper ten zase seje, kypří, seká a co já vím co ještě̌, aby naplnil plány architekta a požadavky zvoleného standardu.

Slýchávám, že všechny situace plynoucí ze ztráty míče řeší pravidla. Vím to. Problém nepřehledných hřišť se týká ovšem všech rund, tedy i těch přátelských. A těch je daleko více než soutěžních. Abychom si rozuměli, nevolám po lehkých vysekaných loukách. Volám po jednoznačně vymezených hřištích, kde v místech, kam nejčastěji dopadají chybně zahrané míče, je udržovaný, regulérní raf, nikoliv půl roku nesekaná louka. Míč najdu, ale pálit na green bude už problém. Trest přijít musí, to je jasné.

Majitelé se sice snaží, ale často to nefunguje. Hřiště jsou sice hezké i kvalitní, nicméně golf je nepříjemný, neboť příliš mnoho času trávíme hledáním míčů.

Ožehavé téma, že? Říct se to ale musí. V cizině více hrajeme a méně hledáme a to i přesto, že hřiště zpravidla neznáme. Nemluvím a nesrovnávám s prvoplánově lehkými hřišti.

Ten problém nepociťují skvělí a přesní hráči. Začátečníků, kteří sice hrají nepřesné, ale zato krátké rány, se tento problém moc netýká. Obě skupiny jsou v menšině. Trápí to většinu rekreačních golfistů, tu podstatnou masu lidí, kteří si jdou na golf odpočinout.

Nechci kritizovat ani zmiňované architekty či greenkeepery. Chyba rozhodně začíná špatně provedenou ránou. Nicméně na kolotoč nejdeme proto, aby nám bylo špatně.

Velmi vysoké rafy za horizontem jsou totiž specialitou našich hřišť. Tolik obdivovaná španělská hřiště mají například poměrně širokou fervej, zlobivý raf, ale keře za ním už jsou olemovány červenými kolíky. Pocit ze hry je daleko lepší, a čísla se tam rozhodně lepší nehrají. Jednoznačná situace, byť vyřešená trestnou ránou, je rozhodně lepší než pět minut marného hledání.

Divím se marketingu některých hřišť. Někdy to vypadá tak, že vlastnit nepříjemně těžké hřiště je vetší frajeřina než zinkasovat pár spokojených hráčů denně navíc. Přitom těch problematických míst není mnoho a většinou se ví, která to jsou. Vyhnat blbou náladu z hřiště se rozhodně vyplatí. Golfových masochistů není tak mnoho, jak si někdo myslí.

Rubriky