Archiv rubriky: Soutěžní golf

Tento článek vyšel v roce 2011. Bohužel trvalo dlouhé 4 roky než byl neaktivní hendikep zrušen. Snad k tomu přispěl i tento článek.

Donekonečna se bude asi muset psát a říkat, že golf hra. Že cílem hraní golfu není hendikep, ale hra samotná. Radost a potěšení v průběhu celého kola a ne stres jestli náhodou nebudu zhoršovat, když už tedy opět nezlepším. Že hendikep je pouhým prostředkem k poměřování amatérů, neboť víme, že skuteční golfisté hendikep nemají.

Když se ale objeví osvícená skupina golfistů kteří upřednostňují hru před soutěží, tak se jim vytvoří bariéra v podobě povinnosti odehrát nějaký počet turnajů, aby byl jejich hendikep takzvaně aktivní. Tito milí lidé jednou za čas přijmou pozvání na turnaj a najednou jsou tam za černé ovce, neboť nesplnili hloupou povinnosti odehrát 4 turnaje. Jejich výsledek je umístěn mezi skrečovanými a diskvalifikovanými hráči a na piedestal odměněných je většina pořadatelů nepozve. Aktivní nesmysl! Jako kdyby řidič musel na 4 automobilové závody, nebo v baru kontrolovali kolik tanečních soutěží máte za sebou.

Chápu pohnutky. Na turnajích se podvádí. Způsoby jsou různé. Zadržovaný hendikep je pouze tou čestnější variantou podvodu, neboť hráč konec konců výsledek musí uhrát. V bibli je ale napsáno, že ne ten kdo hřeší, ale ten kdo ke hříchu svádí jest vinen. Kdo to tedy je? No předci jiní porušovatelé pravidel golfu, konkrétně ti, co vymýšlí barnumské turnaje na kterých se soutěží o drahé předměty, atraktivní zájezdy do ciziny a podobně.

Amatérsky status nezakazuje přijímat větší ceny proto, že by pánové z Royal an Ancient Golf Club byli hamižní, nebo nepřející. Tak to není, chtějí pouze zabránit spirále nekonečného nesportovního boje. To opatření je prověřeno časem a pouze inflace navyšuje finanční definici maximální přípustné výši ceny, resp. jejího ekvivalentu. Zajistit objektivnost na turnajích amatérů by bylo samozřejmě taky možné. Ale za jakou cenu? Rozhodčí do každého flajtu? Pro každého hráče? Víte kolik by to stálo? Určitě dost na to aby zvýšené náklady zabrzdili rozvoj golfu tím, že turnajů bude podstatně méně. Především těch mládežnických.

Praktické je tedy nepřijímat žádné ceny a hrát pro radost, kýčové figurky a skleněné těžítka. Podvodníků ubude. Z neaktivních golfistů se stanou aktivnější.

Zrušte, prosím, neaktivní hendikepy. Promotéři, nedávejte do hry ceny které by sváděli k podvádění. Pokud bude takovou cenou zájezd na světové rekreační finále majitelů čehokoliv, vypisujte turnaj pouze pro lepší hendikepy. Stejně se tam horší než bogey golfisté ve světové konkurenci za svou hru stydí.

Juraj Werner © 2011

Kaskáda měla v roce 2012 to potěšení hostit dvě nejvyšší soutěže českého golfového kalendáře. Tento článek vyšel v časopise GOLF v roce 2012

Vzhledem k tomu, že oba turnaje (Mezinárodní mistrovství ČR amatérů na rány a PGA Grandfinále) se odehrály v poměrně krátkém sledu na stejném hřišti, se nabízí, abychom vám místo obligátního popisu výsledků nabídli jejich neformální srovnání.

Jaké jsou tedy rozdíly mezi turnaji a mezi českou amatérskou a profesionální špičkou? Připomínáme, že startovní pole bylo okořeněno špetkou cizokrajných golfistů. Ženám i dívkám se omlouvám, na PGA jich bylo málo, takže jsem je separátně nesrovnával.

Počasí

Oběma turnajům počasí přálo nadmíru. V srpnu bylo pěkně a teplo, hřiště bylo ale krásně zelené. PGA se hrálo první týden v říjnu, počasí bylo také skvělé, ale teploty o 15 stupňů nižší. Nicméně sluníčko a nepršelo.

Formát hry

Oba turnaje se hrály samozřejmě na rány. Amatérka na 4 kola s cutem a PGA na 3 kola bez cutu.

Hřiště

Kaskáda, konkrétně kombinace Kamenná-Dřevěná, byla v obou případech skvělá a připravená na jedničku. Oba vítězové to shodně konstatovali.

Rychlost greenů:    Amatérka – 11 stop, při seči 2,5 mm

PGA – 12 stop, při seči 2,5 mm

Okolí greenů:       bylo náročné. Amatéři měli trávu do výšky cca 10 cm. Vysoký poválený raf s přibývajícími koly velmi ztěžoval přihrávky k jamce. Čipování bylo skutečně náročné a vyžadovalo velkou pozornost a opatrnost. Profesionálové měli raf kolem greenu něco o 2 cm vyšší, hustější a tudíž i těžší.

Ferveje:               stejná výška seče – 13 mm. Na amatérku v srpnu sušší a tím i více běhavé.

Rafy:                    Na amatérce zůstal zachovaný sekací plán podle normy Kaskády, kdy jsou klasické vysoké rafy ponechány pouze v dopadových místech hodně špatných drajvů.

Profesionálové měli rafy už posekané. Nebylo to s cílem ulehčit hru, rafy se koncem srpna obvykle sekají. Nicméně to pro hru na obou turnajích bylo více méně stejné. Výška a urputnost 12 cm vysokého rafu byla stejná.

Celkově se dá konstatovat, že hřiště bylo pro PGA obtížnější. Bylo to dané především hustotou trávy kolem greenu a rychlostí greenů. 12 stop je skutečně hodně, vždyť taky tomu většina přihlížejících diváků nechtěla ani věřit. Byla škoda, že na tolik očekávaný PRO-AM silně pršelo a ochladilo se o dobrých 10 stupňů, takže hráčům bylo objektivní srovnání odepřeno.

Věk hráčů

Laičtí diváci se na amatérce ptali na kategorii mistrovství. Do kolika let na něm mohou junioři startovat? Pochopitelná otázka. Z logiky rozdělení golfu na amatérský a profesionální plyne, že amatérské mistrovství hrají mladí lidé. Přes pár výjimek, před kterými všichni smekají klobouk, je amatérka velmi mladá. Hráči ve vysokoškolském věku se musí rozhodnout, jestli přejdou mezi profesionály, nebo se budou živit jinou prací. Pokud nezvolí dráhu profesionálů, tak musí pracovat, nemají tolik času na trénink a jejich výkonnost jde zákonitě prudce dolů. Zkrátka není čas. Takže rozdíly ve věku byly značné. V srpnu na Kaskádě hrálo mládí…

Taktika hry

…. a v říjnu zkušenost. Ne, nechci se vyhnout slovu stáří. I když o některých hráčích by se to už dalo říct (sorry Steve). Rozvážná a chytrá hra zkušenějších profesionálů je v porovnání s amatérskou hrou na první pohled zjevná. Takže u profíků občas trochu nuda a u amatérů trochu lítost nad zkaženou ránou, neboť kdyby vyšla, panečku, to by bylo dílo. Obojí má samozřejmě své kouzlo a neplatí to vždy, na obou stranách barikády jsou výjimky.

Profesionálové

Myslím, že se pole profesionálů na české PGA rozdělilo. Jsou viditelné rozdíly mezi Playing PRO a Teaching PRO. V tom nejlepším smyslu slova a pro dobro českého profesionálního golfu. Není objektivně možné, aby učitelé golfu konkurovali hráčům, kteří mají ambice stát se hrajícími profesionály a podřizují tomu všechno. Trénují především sebe a mnohdy musí žít skromněji, než jejich kolegové.

Rozdíl není v tom, že by učitelé začali hrát hůře, ale špička našich profesionálů hraje dnes lépe než před pár lety. Na světovou špičku to není, ale pokrok je viditelný. Kvalifikace Marka Nového na Challenge Tour, do druhého kola Q school o kartu na evropskou PGA postupuje stále více hráčů a tak bychom mohli jmenovat dále.

Na druhé straně, pochvalme učitele golfu, že mají chuť a odvahu přijet a změřit si síly. Nechť jsou jejich ambice jakékoliv, jdou s kůží na trh.

Amatéři

Hodně se popsalo o nešťastné 18 Ondry Liesera v posledním kole amatérky. Škoda, tyhle rány dělají z průměrného hráče šampiony. Ondra je na 148 místě světového amatérského žebříčku. PGA na Kaskádě se nezúčastnil, reprezentoval na Eisenhower Trophy v Turecku.

Pojítkem obou turnajů mohli být domácí Adam Studený a Lucka Hinnerová, která skončila na druhém místě amatérky a mezi profesionálkami byla nejlepší. Oba budoucí kandidáti na členství v PGA. Srovnávat individuální výsledky z pouze dvou turnajů je ale nespravedlivé a k ničemu to nevede.

Trochu čísel

Statistika nuda je, dá však cenné údaje… Golf je ošidný a nelze takto mechanicky srovnávat výsledky, ale určitou představu si udělat můžeme. Výsledky jsou velice vyrovnané. Připočteme-li k tomu mírně obtížnější hřiště na PGA, tak by pravděpodobně byla statistika mírně ve prospěch profesionálů. Někoho překvapí, že amatéři hrají tak dobře, někoho, že profesionálové by měli hrát lépe. Snad tento článek napověděl, proč je to právě takto.

Image

Pro mne velmi pozitivní zjištění. Z turnaje profesionálů už není módní přehlídka. Nejnovější modely světových značek vystřídala střídmost s důrazem na funkčnost. Amatéři jsou v péči a pod vlivem rodičů. Nebo opačně? Nevím, ale tady měla móda podstatně vyšší prioritu.

Kedíci

Hodně profesionálů si nosí bagy sami. Překvapivé a sympatické. Asi trend podle Lee Corfielda, loňského vítěze, který si nesl bag a zahrál rekord hřiště 64 ran. Obecně platí, že dobrý golf bez kvalitního kedíka nejde hrát. Hodně přítelkyň profesionálů se situovalo do role kedíků. Zpravidla mlčely. To kedíci amatérů mluvili někdy až moc.

Organizace – rozhodčí

Amatérku měla na starosti ČGF. Profesionály zase PGA. I když se týmy rozhodčích částečně kryjí, byly vidět rozdíly ve způsobu vedení turnaje. Na amatérce to mají zjevně těžší. Řešení sporných situací s ambiciózními mladými hráči, někdy i jejich rodiči, je komplikovanější a vnáší do turnaje mírnou nervozitu a větší napětí než u profesionálů.

Organizace – zázemí turnaje

Zvládnout dvě podobně velké a náročné akce v jednom resortu v průběhu takřka dvou měsíců je těžké a nebývá obvyklé. Především příprava hřiště je náročná a místy naráží na různé zádrhely, které nejde předem odhadnout. Například celé jaro až do poloviny července na Kaskádě nepršelo. Jirka Kapeš, head greenkeeper, to zvládl. Hráči si pochvalovali, hřiště bylo ve vysoké, nadstandardní, kondici.

Stejně náročná je i organizace zázemí. Na Kaskádě se letos od dubna uspořádalo 150 turnajů. Takže, jestli dovolíte, teď trochu reklamy a sdělení pro toho, kdo dočetl až sem. Účastníci obou turnajů se shodli na tom, že Kaskáda je ideální místo pro pořádání turnajů. Především pro vícedenní turnaje přijde vhod ubytování přímo na místě.

Diváci

Přišlo srovnatelně málo diváků. Většinou byli roztroušeni a sledovali hru svých oblíbenců. Na 18. jamce se v poslední den nakonec shromáždili všichni. Myslím, že v obou případech nelitovali, neboť koncovky, obzvlášť na amatérce, byly dramatické. Na špičkové turnaje českých amatérů i profesionálů se oplatí chodit koukat.

Juraj Werner © 2012

„Z prvního odpaliště“ – úvodník časopisu GOLF 1.8.2016 – 5 dnů před zahájením monstrózního sportovního multi-sportovního klání všech sportovců sluneční soustavy. 

Když budete číst tyto řádky, tak budete nejspíš zaujatí olympiádou. Open bude zapomenut. Ano, život je krutý a i ty nejfantastičtější zážitky zapadají nánosem nových, možná méně dobrých, ale čerstvějších podnětů. Olympiáda je monstrózní a pouze jednou za čtyři (dva) roky. Dovolte mi mezi Open a olympiádou pár úvah.

I když netrpím sentimentem, Open mně vždycky dostane. Nemluvím pouze o výkonech na hřišti, ale i o hřišti samotném a o organizaci turnaje se všemi zvyklostmi, které k němu patří. Obdivuji dobré věci. Když ovšem to dobré zůstává a změny směrují pouze k lepšímu.

Koukněte se na logo turnaje, je moderní a přitom s sebou jasně nese jeden a půl století tradice. Víte co se dělo v českých zemích v říjnu 1860, kdy Tom Morris senior vyhrál první ročník tohoto nejslavnějšího turnaje? Ano, císař František Josef I. vydal prohlášení „Říjnový diplom”, ve kterém se zřekl absolutismu. Dva roky na to vznikl Sokol, první tělocvičná organizace v Rakousku-Uhersku. No, nějakou ztrátu tedy na Brity máme …

Ale snažíme se. Na Open jsme svého zástupce měli. Aleš Libecajt, předseda STK ČGF, byl už potřetí nominován jako rozhodčí. Je to velká pocta a příležitost pro český golf. Na diplomatickém poli se nám daří. Zkušenosti, které přináší jsou neocenitelné.

Zaznamenali jsme však už i jednu nominační ztrátu. Po delší době se akce nezúčastnil tradiční český zástupce. Ten, který ještě nikdy a nikde nezklamal. Oblíbený Pilsner Urquel vystřídala Stella Artois. Nevadí. Snad jednou starého a unaveného Aleše na The Open doprovodí i nějaký mladý a nadějný český hráč.

A teď k olympiádě, kde budeme mít mužského zástupce přímo na hřišti. Sice v německých barvách, ale narodil se u nás, mluví česky a jmenuje se česky. Ostatně tělocvičnému spolku Sokol taky předcházeli Česko-německá cvičení. Alexovi Čejkovi budeme držet palce. Kláře Spilkové budeme fandit o kousek více. Ta je totiž naše.

Média se diví nad neúčastí některých golfistů, či tenistů. Není důvod. Více než stoletá absence golfu na olympiádě zákonitě vytvořily jiné priority. Důvody absence jsou taktéž logické. Olympiáda byla do roku 1986 minulého století kláním amatérů. Historicky se bojovalo především v odvětvích, která zastupovali nejlepší amatéři. Nejlepší golfisté byli však vždy profesionálové. V tenise to tak je od roku 1968.

Postupně se zprofesionalizovali všechny sporty a na Olympiádě soutěží bez rozdílu. Priority golfistů a tenistů zůstali. Pevný turnajový kalendář, majory a nově FedEx. Jestli-že léta budujete svou kariéru, máte jasno. Řeči o tom, že být prvním novodobým vítězem golfového turnaje zaručuje nehynoucí slávu jsou liché. Zeptejte se Miloše Mečíře kolik lidí si pamatuje, že právě on se stal v Soulu prvním olympijským vítězem tenisového turnaje.

Golfista, který se kvalifikuje na The Open nediskutuje. Zika-neZika, teplo-neteplo, jede. I když ví, že ho čekají nejspíš ty nejstrašnější podmínky. Vítr, déšť, zima a kdyby bylo hned floridské počasí, tak mu dá zákeřné hřiště pořádně zabrat.

Letos se naplnily ty nejhorší očekávání. Všichni však hráli jako o život, a přesto se dva velikáni odpoutali od všech. Mickelson s náskokem 11 ran na třetího, zaostal další 3 rány za Stensonem. Samé rekordy a strhující jamkovka až do konce. Nevím, jestli jsme schopni pochopit, co se tam stalo! Jako kdyby Christopher Froome s Romanem Kreuzigerem na Tour de France dorazili do Paříže o den dříve.

Juraj Werner © 2016

Jak vnímám přetrvávající striktní dělení golfistů na amatéry a profesionály? Nestaví to mezi obě skupiny zbytečnou zeď?

Vnímám tlak na zrušení této hranice. Podle mnohých je to anachronizmus. Mně osobně tento stav konvenuje. Rozumím tomu. Jako člověku který má zájem na rozvoji golfu, stejně tak jako rodiči, který by nechtěl, aby jeho děti zanedbali školu kvůli nejisté kariéře profesionálního golfu. Doba je však jiná. Tlak na krátkodobý efekt je vysoký, hodnotové žebříčky naopak nízké a tlak na peníze velký. Dovedu si však představit kompromis. Systém poloprofesionálních statusu. Jako každý kompromis by nesl rizika a byl by komplikovaný. Zjednodušeně bych ho formuloval takto: Amatéři od určitého věku a po splnění určitých kritérií by mohli na některých profesionálních turnajích brát prize money do předem stanoveného ročního limitu. Prostě přechodný stav s pevně stanovenými kritérii.
Rozhodně si nedovedu představit zrušení amatérského statusu a situaci, že kdejaký turnaj je finančně dotovaný a vítězové berou prize money. Pro mně to znamená, že s každým hráčem jde rozhodčí, neboť ne každý hráč má „profesionální přístup“.

Odpověď do ankety časopisu GOLF – 10/2016

Juraj Werner © 2016

Kdy by měl amatér začít uvažovat o profesionální kariéře. O co se tím ochudí, a o co naopak bude jeho život bohatší?

Nejdřív si rozeberme situaci. Profesionální trenér je učitel. Směle můžeme konstatovat, že průměrný český profesionální trenér vydělává podstatně více než běžný učitel. To samé platí o špičkách v oboru. V tradičně golfových zemích mají běžní profíci platy pouze mírně nad průměrem učitelů. Špičkový trenéři vydělávají ovšem nesrovnatelně více. Povolání golfového trenéra je u nás tedy velice atraktivní. Amatéři, kteří se rozhodují k přestupu mezi profesionály mají jednoduchou volbu. Pokud nevyjde kariéra Playing Pro mohou učit a stále se nebudu mít špatně. Možná, že právě tento moment je pro naše profíky zlomový. Nevisí nad nimi damoklův meč zajištění vlastní existence. Ale to nechci nikomu křivdit. Pro mne jsou to průkopníci, kteří razí cestu další generaci. Snad ji využije.

Ptáte se však na zlomový bod. No ten je právě v otázce. Co když mi nevyjde kariéra playing pro? Budu chtít být teaching pro, nebo stihnu i „civilní“ školu a učením golfu se živit vůbec nebudu? Je možné trénovat, hrát a stíhat školu? Omlouvám se, možná moje slova zní „oldschoolově“, ale prize money hráčů kolem 500 místa světového žebříčku nenesou hodnoty zajištění lesklé budoucnosti. Být na 500 místě na světě se možná někomu zdá málo, ale v golfe, kde je strašná konkurence je to velký úspěch. Nota bene nedoceněný. Proto je důležité chránit mladé hráče před před předčasným přechodem mezi profesionály.

Odpověď do ankety časopisu GOLF – 10/2015

Juraj Werner © 2015

Existuje nějaká viditelná a ostrá dělicí linie mezi profesionálním golfistou a amatérem; mezi jejich přístupy ke golfu, v jejich životním stylu a obecně v chování?

Uhlů pohledů je mnoho. Přístupy ke golfu, životní styl hráčů a chování však nejsou tou pravou dělící čarou. Určitě to jsou pomocné kritéria. Pro mne je profík každý kdo dělá svou práci dobře a poctivě. především to poctivě je v golfe velmi důležitý atribut. V minulém čísle jsem o tom psal. Slovo „amatér” má svůj původ v latinském slově „amator” co znamená milovník. Definice amatérského golfisty říká, že … je to ten, kdo hraje golf kvůli výzvě, kterou tato hra představuje, a nikoliv jako své povolání nebo za účelem finančního zisku.
Bohužel u nás je slovo amatér zprofanováno a spojeno s nižší kvalitou hry. Ostrou dělící čáru dělá fakt, že profesionál beze za své výkony peníze. Fandím dobrým amatérům a těm nejlepším přeji úspěšný přechod mezi hrající profesionály. Současně si přeji, abychom měli i dostatek teaching pro. Ty teď potřebujeme snad ještě víc. A platí zásada, že výborný hráč nemusí být výborný učitel. Naučme se rozlišovat: Playing Pro – hraje za peníze, ale nemusí být dobrým učitelem. Teaching Pro je učitel a nechtějme po něm výkony na hřišti. Amatér je skvělý golfista který hraje na brutto s ambicí stát se profesionálem a konečně rekreant – říká se i klubový hráč je ten, kdo hraje pro radost, proti svému kamarádovi, nebo hendikepu. Dalo by se říct, že rekreanti jsou ti, co to vlastně všechno platí 🙂

Odpověď do ankety časopisu GOLF – 10/2015

Juraj Werner © 2015

Kdo sleduje golfové výsledky nejenom na svých golfových hodinkách, nebo v televizi určitě zaznamenal mimořádný úspěch národního týmu děvčat do 18ti let. Jejich 4. místo v silné Evropské konkurenci nemá obdobu. Málokdo si uvědomoval, že na Kaskádě byli vidět děvčata z kterých některé zvolí profesionální dráhu a za pár let je budeme vídat na nejvyšší ženské profesionální túře, buď v Evropě, nebo v Americe.

Myslím si, že podceňujeme co naše děvčata dokázala, jako si myslím že programově podceňujme amatérský golf. Jsme v zajetí klišé z jiných sportů. Amatéři jsou ti, co to hrají špatně a profíci to hrají dobře. Základním kritériem dělení původně nebyla výkonnost, i když samozřejmě rozdíly ve výkonnosti dnes už jsou. Lpění na tomto rozdělení však není projevem zaostalosti golfových funkcionářů, ale promyšlená systémová věc. Já osobně vnímám amatérský golf jako přípravu na život. Cesta je cíl. Mladý člověk má dostatek prostoru naučit se hrát skvělý golf a přitom chodit do školy a důstojně si osvojit nějakou dovednost, která by ho mohla uživit. Amatérský golfista není pod existenčním tlakem nutnosti vyhrávat peníze. Neexistence prize money ho nesvádí k podvodům. Tento status ho chrání. Slovo „amatér” má svůj původ v latinském slově „amator” co znamená milovník. Definice amatérského golfisty říká, že … je to ten, kdo hraje golf kvůli výzvě, kterou tato hra představuje, a nikoliv jako své povolání nebo za účelem finančního zisku. Je docela možné že se amatérský a profesionální golf časem sblíží. To je ale otázka široké diskuze. Dnes rozdělení je. Má opodstatnění a my bychom se na amatéry neměli koukat přes prsty.

Važme si amatérů, bez nich by nebylo profesionálů. Podporujme amatéry. Český golf z plenek vyrůstá. Aby dospěl potřebuje podstatně více amatérů. Jenom z velké základny vyrostou světoví profesionálové. Pokud ke Kláře Spilkové nepřibudou další, tak se ukáže, že byla pouze statistickým omylem. Úspěch našich děvčat nám naštěstí dává naději. Nebuďme zahleděni do světového golfu. Koukejme se kolem sebe a mějme radost i z dílčích úspěchů. Vždyť děvčata hrála nádherný golf a souboje byli nesmírně zajímavé.

Pořádat podobné turnaje je skvělé. V domácím prostředí mají hráči větší sebevědomí a přiznejme si i větší naději na úspěch. To je v pořádku. Vždycky je někdo doma. Důležité jsou zkušenosti. Neboť bez těchto amatérských zkušenosti budoucí profesionál nemůže uspět. Vyhranost pod tlakem mladé světové konkurence je základ budoucího úspěchu. Právě v mládí získané zkušenosti jsou nepřenositelné a nenahraditelné a nejde je nějak výrazně akcelerovat. Důležité je také aby, mladí měli mezi amatéry šanci, aby nebyli frustrovaní porážkami už v juniorských kategoriích. Aby vyhrávali menší turnaje a pak dojde řada i na ty velké. Naše děvčata se zařadila do ligy nejvyšší a je dost dobrých důvodů aby v ní už zůstala. Ještě jednou jim pogratulujme.

Dalším dobrým důvodem proč pořádat podobné turnaje je osvěta. Máme skvělé příležitosti vidět mladé v akci a ujasnit si kam světový golf kráčí. Osvěta jde ale i směrem k fanouškům a reflektuje média. Zejména média svými nářky na nepřítomnost našich hráčů ve světové špičce křiví pohled na reálnou situaci a naše možnosti. Mluvím teď především o mužském golfu který, dámy prominou, hýbe světem. Není možné, aby ze základny 55 tisíc všech členů klubů ČGF, ze kterých pravidelně hraje cca 30 tisíc a mezi kterými je pouze 2.500 dětí s handicapem, vyrostl hráč světové třídy. Našim prvořadým úkolem je zvyšovat tuto základnu a stanovovat si reálné cíle. Nejdříve amatérské, až pak profesionální. Postupně. Mnoho mladých golfistů to ví. Jejich osobní cíle jsou daleko reálnější než cíle médií, některých funkcionářů a někdy i rodičů. I když jsou mladí a mají své sny, tak sledují výdělky nejenom TOP 10, ale i hráčů uprostřed, či na konci světových žebříčků různých tour.

Dlouho jsem přesvědčen, že nejvyšší reálný cíl našich současných skvělých amatérů by mělo být stipendium na americké univerzitě. Někteří hráči tam už jsou. Dostanou dobré vzdělání a podmínky pro trénink. Z tohoto odrazového můstku, se možná některý dostane do profi světa. Doufám, že některý z nich přiveze spolu s touhou učit golf i systém výchovy hráčů. Neboť za velkou louží to se sportem prostě dělají dobře. Právě skončeného The Open se zúčastnilo 9 amatérů. To že dva Američané studují v USA asi nikoho nepřekvapí. Zajímavé je, že ze zbylých 7 mladých neamerických nadějí 4 studují a hrají golf v USA.

Juraj Werner © červenec 2016

Golfový bestseller léta 2014. Roman Šebrle a jeho odstoupení z Mezinárodního mistrovství ČR na rány. Prostě nešlo nereagovat. Golfový tábor byl rozdělený na dvě části. Přečtěte si s odstupem a chladnou hlavou.

Máme v tom guláš a …… pleteme si pojmy. Například „rekreační“ zaměňujeme za „amatérský“. To je doslova fatální chyba, která ,mimochodem, brzdí příliv nových golfistů. Existuje totiž i profesionální golf. Ten ale v Čechách v podstatě nemáme. Ale pěkně po pořádku.

Golf je u nás novým sportem, který je svou filozofií na hony vzdálený od našeho vnímání světa. Kapitola golfových pravidel s názvem „Spirit of the game“ je bohužel nepochopená. Stále hledáme černo-bílá řešení. Od dětství to tak bylo. V pohádkách dobří a zlí, pak přišla železná opona, a tedy vlastně dobří a zlí. To se sice později změnilo, když se ze zlých stali dobří.

Škola nás taky učila, a bohužel se moc nezměnila, více memorovat, než abychom přemýšleli. A pak ty média?! Tlačí nám do hlavy upravené, nebo taky neúplné zprávy. Navíc život je tak krátký a rychlý, že lidé myšlenky a názory raději přijímají, než aby si je vytvářeli, neřkuli zaujali vlastní postoj. Zmatek, že 🙂

A to se nám stalo i s golfem, který se shlukl do jedné mlhoviny. Neboť golf skutečně není jenom jeden, jak často slýchávám. Řešíme všechno podle jedné malé knížečky. Bez citu pro situaci, bez schopnosti rozlišovat, mnohdy tudíž necitlivě. Hledáme pravidlové situace tam, kde nejsou a ani nemusejí být, neboť by stačil vlastní názor a dobré vychování.

Musím si vzít za příklad toho chudáka Šebrleho a to, co se rozpoutalo po jeho odchodu z mezinárodního mistrovství ČR. Internetové diskuse jsou přeplněny názory hledající pravidlo k odsouzení versus obraně hvězdy Šebrleho.

Takže krátce a po pořádku. Pravidlo na to nejspíš není, ani ho nechci hledat, ale chlap, který odejde z turnaje proto, že už nemá naději na úspěch, je cynický egoista. Asi proto, že odejít z turnaje by gentlemana ve Skotsku ani nenapadlo, tak se to nedostalo ani do pravidel. Nota bene, i kdyby to tam bylo, tak si našinec nějakou výmluvu nejspíš najde. Takže je vlastně lepší, když pravidlo a vyjmenované omluvy nejsou, neboť nám to pomůže odhalit důvody odstoupení.

V tomto případě pouhá touha zkusit úspěch někde jinde. Koupím si los, nevyhraji, tak si koupím nový. Co je na tom. Ale tak to není. Představte si, že postupně odchází všichni hráči, kteří už nemají naději na úspěch. To je hořká pilulka pro vítěze. Nebo si představte, že vám po devítce v nedělní rundě odejde jeden hráč. Zkažený den, ale ten hlupák si může hledat jinou partu.

Stejně je to s Romanem Šebrlem. Důvod, proč ho část golfistů nebere a nechce využívat jeho potenciál pro rozvoj golfu, je jasný. Roman je atletická hvězda, osobnost či značka, ale není GOLFOVÝ vzor. Pokud souhlasíte, že chceme vychovávat generaci dobrých, ale čestných golfistů, tak nepotřebujeme mediální hvězdy, nýbrž VZORY. Jako chytří lidé bychom tohle snad mohli rozlišit. A Roman Šebrle vzor zatím není. Bohužel. Je to velká škoda, nevyužitá šance. Ten chlapík má mnoho předpokladů sehrát velice pozitivní roli v rozvoji českého golfu obecně, ale drhne to. Nevím, kde je chyba. Nechme ho prosím hrát, ale nevěnujme mu tolik mediální pozornosti. Švihá krásně, ale golf není pouze o švihu.

Myslím, že lidé, kteří si golf skutečně užívají, švihají vlastně strašně. Tato skupina osvícených golfistů se golfem baví, hraje pro radost a podobné problémy jdou skoro mimo ně. Proč skoro? No, občas je někdo „prudí“ neaktivním hendikepem či hendikepem vůbec. Ale to je jiné téma.

Juraj Werner © 2014