Amatéři vs. Profesionálové (na Kaskádě) rok 2012

Kaskáda měla v roce 2012 to potěšení hostit dvě nejvyšší soutěže českého golfového kalendáře. Tento článek vyšel v časopise GOLF v roce 2012

Vzhledem k tomu, že oba turnaje (Mezinárodní mistrovství ČR amatérů na rány a PGA Grandfinále) se odehrály v poměrně krátkém sledu na stejném hřišti, se nabízí, abychom vám místo obligátního popisu výsledků nabídli jejich neformální srovnání.

Jaké jsou tedy rozdíly mezi turnaji a mezi českou amatérskou a profesionální špičkou? Připomínáme, že startovní pole bylo okořeněno špetkou cizokrajných golfistů. Ženám i dívkám se omlouvám, na PGA jich bylo málo, takže jsem je separátně nesrovnával.

Počasí

Oběma turnajům počasí přálo nadmíru. V srpnu bylo pěkně a teplo, hřiště bylo ale krásně zelené. PGA se hrálo první týden v říjnu, počasí bylo také skvělé, ale teploty o 15 stupňů nižší. Nicméně sluníčko a nepršelo.

Formát hry

Oba turnaje se hrály samozřejmě na rány. Amatérka na 4 kola s cutem a PGA na 3 kola bez cutu.

Hřiště

Kaskáda, konkrétně kombinace Kamenná-Dřevěná, byla v obou případech skvělá a připravená na jedničku. Oba vítězové to shodně konstatovali.

Rychlost greenů:    Amatérka – 11 stop, při seči 2,5 mm

PGA – 12 stop, při seči 2,5 mm

Okolí greenů:       bylo náročné. Amatéři měli trávu do výšky cca 10 cm. Vysoký poválený raf s přibývajícími koly velmi ztěžoval přihrávky k jamce. Čipování bylo skutečně náročné a vyžadovalo velkou pozornost a opatrnost. Profesionálové měli raf kolem greenu něco o 2 cm vyšší, hustější a tudíž i těžší.

Ferveje:               stejná výška seče – 13 mm. Na amatérku v srpnu sušší a tím i více běhavé.

Rafy:                    Na amatérce zůstal zachovaný sekací plán podle normy Kaskády, kdy jsou klasické vysoké rafy ponechány pouze v dopadových místech hodně špatných drajvů.

Profesionálové měli rafy už posekané. Nebylo to s cílem ulehčit hru, rafy se koncem srpna obvykle sekají. Nicméně to pro hru na obou turnajích bylo více méně stejné. Výška a urputnost 12 cm vysokého rafu byla stejná.

Celkově se dá konstatovat, že hřiště bylo pro PGA obtížnější. Bylo to dané především hustotou trávy kolem greenu a rychlostí greenů. 12 stop je skutečně hodně, vždyť taky tomu většina přihlížejících diváků nechtěla ani věřit. Byla škoda, že na tolik očekávaný PRO-AM silně pršelo a ochladilo se o dobrých 10 stupňů, takže hráčům bylo objektivní srovnání odepřeno.

Věk hráčů

Laičtí diváci se na amatérce ptali na kategorii mistrovství. Do kolika let na něm mohou junioři startovat? Pochopitelná otázka. Z logiky rozdělení golfu na amatérský a profesionální plyne, že amatérské mistrovství hrají mladí lidé. Přes pár výjimek, před kterými všichni smekají klobouk, je amatérka velmi mladá. Hráči ve vysokoškolském věku se musí rozhodnout, jestli přejdou mezi profesionály, nebo se budou živit jinou prací. Pokud nezvolí dráhu profesionálů, tak musí pracovat, nemají tolik času na trénink a jejich výkonnost jde zákonitě prudce dolů. Zkrátka není čas. Takže rozdíly ve věku byly značné. V srpnu na Kaskádě hrálo mládí…

Taktika hry

…. a v říjnu zkušenost. Ne, nechci se vyhnout slovu stáří. I když o některých hráčích by se to už dalo říct (sorry Steve). Rozvážná a chytrá hra zkušenějších profesionálů je v porovnání s amatérskou hrou na první pohled zjevná. Takže u profíků občas trochu nuda a u amatérů trochu lítost nad zkaženou ránou, neboť kdyby vyšla, panečku, to by bylo dílo. Obojí má samozřejmě své kouzlo a neplatí to vždy, na obou stranách barikády jsou výjimky.

Profesionálové

Myslím, že se pole profesionálů na české PGA rozdělilo. Jsou viditelné rozdíly mezi Playing PRO a Teaching PRO. V tom nejlepším smyslu slova a pro dobro českého profesionálního golfu. Není objektivně možné, aby učitelé golfu konkurovali hráčům, kteří mají ambice stát se hrajícími profesionály a podřizují tomu všechno. Trénují především sebe a mnohdy musí žít skromněji, než jejich kolegové.

Rozdíl není v tom, že by učitelé začali hrát hůře, ale špička našich profesionálů hraje dnes lépe než před pár lety. Na světovou špičku to není, ale pokrok je viditelný. Kvalifikace Marka Nového na Challenge Tour, do druhého kola Q school o kartu na evropskou PGA postupuje stále více hráčů a tak bychom mohli jmenovat dále.

Na druhé straně, pochvalme učitele golfu, že mají chuť a odvahu přijet a změřit si síly. Nechť jsou jejich ambice jakékoliv, jdou s kůží na trh.

Amatéři

Hodně se popsalo o nešťastné 18 Ondry Liesera v posledním kole amatérky. Škoda, tyhle rány dělají z průměrného hráče šampiony. Ondra je na 148 místě světového amatérského žebříčku. PGA na Kaskádě se nezúčastnil, reprezentoval na Eisenhower Trophy v Turecku.

Pojítkem obou turnajů mohli být domácí Adam Studený a Lucka Hinnerová, která skončila na druhém místě amatérky a mezi profesionálkami byla nejlepší. Oba budoucí kandidáti na členství v PGA. Srovnávat individuální výsledky z pouze dvou turnajů je ale nespravedlivé a k ničemu to nevede.

Trochu čísel

Statistika nuda je, dá však cenné údaje… Golf je ošidný a nelze takto mechanicky srovnávat výsledky, ale určitou představu si udělat můžeme. Výsledky jsou velice vyrovnané. Připočteme-li k tomu mírně obtížnější hřiště na PGA, tak by pravděpodobně byla statistika mírně ve prospěch profesionálů. Někoho překvapí, že amatéři hrají tak dobře, někoho, že profesionálové by měli hrát lépe. Snad tento článek napověděl, proč je to právě takto.

Image

Pro mne velmi pozitivní zjištění. Z turnaje profesionálů už není módní přehlídka. Nejnovější modely světových značek vystřídala střídmost s důrazem na funkčnost. Amatéři jsou v péči a pod vlivem rodičů. Nebo opačně? Nevím, ale tady měla móda podstatně vyšší prioritu.

Kedíci

Hodně profesionálů si nosí bagy sami. Překvapivé a sympatické. Asi trend podle Lee Corfielda, loňského vítěze, který si nesl bag a zahrál rekord hřiště 64 ran. Obecně platí, že dobrý golf bez kvalitního kedíka nejde hrát. Hodně přítelkyň profesionálů se situovalo do role kedíků. Zpravidla mlčely. To kedíci amatérů mluvili někdy až moc.

Organizace – rozhodčí

Amatérku měla na starosti ČGF. Profesionály zase PGA. I když se týmy rozhodčích částečně kryjí, byly vidět rozdíly ve způsobu vedení turnaje. Na amatérce to mají zjevně těžší. Řešení sporných situací s ambiciózními mladými hráči, někdy i jejich rodiči, je komplikovanější a vnáší do turnaje mírnou nervozitu a větší napětí než u profesionálů.

Organizace – zázemí turnaje

Zvládnout dvě podobně velké a náročné akce v jednom resortu v průběhu takřka dvou měsíců je těžké a nebývá obvyklé. Především příprava hřiště je náročná a místy naráží na různé zádrhely, které nejde předem odhadnout. Například celé jaro až do poloviny července na Kaskádě nepršelo. Jirka Kapeš, head greenkeeper, to zvládl. Hráči si pochvalovali, hřiště bylo ve vysoké, nadstandardní, kondici.

Stejně náročná je i organizace zázemí. Na Kaskádě se letos od dubna uspořádalo 150 turnajů. Takže, jestli dovolíte, teď trochu reklamy a sdělení pro toho, kdo dočetl až sem. Účastníci obou turnajů se shodli na tom, že Kaskáda je ideální místo pro pořádání turnajů. Především pro vícedenní turnaje přijde vhod ubytování přímo na místě.

Diváci

Přišlo srovnatelně málo diváků. Většinou byli roztroušeni a sledovali hru svých oblíbenců. Na 18. jamce se v poslední den nakonec shromáždili všichni. Myslím, že v obou případech nelitovali, neboť koncovky, obzvlášť na amatérce, byly dramatické. Na špičkové turnaje českých amatérů i profesionálů se oplatí chodit koukat.

Juraj Werner © 2012