... čestnost, bezúhonnost, zdvořilost. Tři slova které charakterizují GOLF.

Archiv rubriky: ČGF – volby 2017

Hledání golfových věrozvěstů, aneb kritický pohled na náš golf.

Poprvé jsem se s golfem potkal v listopadu 1994. Sport mě vždycky bavil. Ve 12 letech jsem začal hrát tenis, což pro mě byl tehdy sport snů. Žádných výrazných úspěchů jsem nedosáhl, když nepočítám pohár, který koupil můj táta pro vítěze turnaje, který jsem sám uspořádal v 16 letech. Halový přebor okresu a pár dalších podobných. Tenis jsem vydržel hrát závodně do 30 let. Pak přišla revoluce a začalo se makat. Po pěti letech jsem objevil golf, který se pro mě stal úžasnou alternativou po tenise, který se tím definitivně proměnil v zimní sport.

Odpověď, proč po tenisu právě golf, je docela jednoduchá. Hledal jsem nějaký náhradní sport, v němž by se dalo soutěžit, a přišel jsem na to, že v golfu to lze prakticky donekonečna. Samozřejmě, můžu s přáteli, nebo s vnoučaty, jezdit na kole, lyžovat, ale golf má ten náboj soutěže. Při rekreačním lyžování se spustíte z kopce, necháte vytáhnout nahoru a znovu šup dolů. Můžete si říct, že tahle jízda byla lepší, než ta předchozí, ale chybí to exaktní počítání. Lyžaři mi v tu chvíli připadají jako golfisti, kteří se celý život nehnuli z driving range.

Jedním ze zlomů byl rok 1996, v němž jsem poprvé uspořádal České firemní hry. Na tu dobu to byla ojedinělá akce – sportovní korporátní klání. Už tehdy jsme tušili, že to lidi bude bavit. A bavilo! Všech osm let ve sportovním centru v Nymburku bylo skvělých: dvanáct sportů během jednoho víkendu, zhruba 55 firemních týmů a každý po 10 až 12 lidech. Nikdo a všichni zároveň byli VIP. Byla to parádní akce. Ale na dveře klepala éra golfu.

Prvním golfovým počinem byly golfové turnaje se značkou Johnnie Walker Black Label. První se hrál v roce 1998. Byla to úžasná doba. Všichni golfisté se znali navzájem, hřišť bylo jen pár, turnajů ještě méně. Český golf jsem tehdy obohatil několika „zásadními“ činy. Právě pro podniky Johnnie Walker jsem vymyslel doplňkovou soutěž trouble shot. Ujala se a doslova zlidověla. V červnu 2000 jsme poprvé u nás uspořádali komerční turnaj ve všední den. Stalo se v pátek 9. června v Mariánských Lázních. Do té doby se hrály komerční turnaje jen o víkendech. Připomenu, že tehdy u nás bylo asi 8 a půl tisíce golfistů.

Znám golf ze všech stran. Jsem pořadatel, funkcionář, manažer hřiště a duší sportovec. Vím, co obnáší marketing golfové hřiště, znám práci greenkeeperů, vím, že bez rekreačních hráčů nebudou výkonnostní hráči. Pokoušel jsem se sám hrát mid-amatérskou túru, jsem aktivní člověk, který nechce sedět na zadku. Snažím se být golfovým ambasadorem, ale nechci, aby to znělo nadneseně. Prostě to beru tak, že čím víc bude golfistů a pokud se budou podle golfových pravidel řídit všichni i v normálních mezilidských vztazích, bude na světě fajn.

Golf je dnes v České republice na nějaké úrovni, ale aby se posunul dál, potřebuje kvantitu, z níž by vzešla kvalita. Jsem autorem pobuřujícího bonmotu, že Klára Spilková je statistickým omylem. A myslím, že už se to dnes dokázalo po jejím pěti šestiletém působení na evropské tour. Jsem přesvědčený, že nejdřív musí být kvantita. Bez ní nevzniknou ani dobří hráči ani trenéři. Samozřejmě, může se to stát, ale nebude to výsledek nějakého promyšleného procesu a rozhodně se to nebude opakovat. Pyramida výkonnosti má své zákonitosti. Výška je daná velikostí její základny.

Na první pohled je číslo 50 tisíc registrovaných golfistů zajímavé. Chtělo by se říct, že je to ona dostatečná kvantita. Jenže většina z těch 50 tisíc jsou rekreační hráči, zatímco dětí a mládeže do 18 let je dnes zhruba pět a půl tisíce. Z toho třetina nemá handicap. Z toho se může jen těžko něco urodit. Jednou bychom ale chtěli doprovázet nějakého českého hráče do Augusty. To se nám asi nesplní, ale potěšilo by mě i poctivě vybojované místo na European Tour. Ne prostřednictvím divokých karet. I proto musí mít pyramida v golfu hodně širokou základnu. Světová konkurence je obrovská. Dovedete si představit, že by biatlon dělalo 60 milionů lidí? Možná bychom nebyli tak úspěšní.

Jak ale dokázat, aby byla ona pyramida dostatečně vysoká, to je otázka, na kterou jsou odpovědi. Realizace je ale náročnější. Ve výboru České golfové federace říkáme, že na to máme marketing a PR, já ale tvrdím, že na prvním místě je třeba osvěta. Přesvědčovat lidi, že golf není pitomý sport, že to nemusí být drahý sport, že je to skvělá aktivita na celý život. Potřebujeme nenásilnou osvětu a vymýtit ten mýtus „buržoasního“ a snobského sportu. Kdo je vlastně dnes snob? Ten, kdo si koupí golfové členství za 15 tisíc korun, nebo lyžování v Alpách na týden s celou rodinou za 70 tisíc? Přitom lyžování se považuje za naprosto lidovou záležitost. Dám 15 tisíc za roční členství a můžu xxx-krát do roka jít hrát golf zdarma. Paráda.

V předchozích pětadvaceti letech jsme se nechali uspokojit takovým tím spartakiádním způsobem počítání golfistů. Dopracovali jsme se k úžasnému číslu, ale nějak jsme si neuvědomili, že systém v jiných zemích funguje jinak. I zvenku to vypadalo, že základna 50, 60 tisíc golfistů je dostatečná. Ale když se podíváte, jaké je věkové a sociální složení, je to jinak. Já ve svých 57 letech nejsem žádnou nadějí, jsem turista, který se prochází po hřišti. Ani nechci znát svůj handicap, ale chci si zahrát s Frantou a Pepou o kafe. Dostali jsme se do sebeklamu. Tohle číslo nás uspokojilo, ale nebylo to číslo pro sportovní golf.

Máme strach pozvat trenéry ze zahraničí. Jednou kdysi v minulosti k nám přišli Cyril a Metoděj a učili nás číst, psát a dali nám písmo. Takoví osvícení golfoví Cyril a Metoděj by měli přijít k nám. Ale ne hostující profesor, který přijede jednou za čas, ale takový, který by tady žil, vychovával děti a vzal možnost naučit Čechy hrát golf jako svůj životní cíl. Mluvím ale o pořádných trenérech, ne o swing doktorech. Tyhle golfové věrozvěsty jsme si sem nepřivezli, protože jsme se báli, protože to byla konkurence. A ti, co přišli, tak jsme na ně neměli štěstí, byli buď drazí, nebo to nevzali jako svůj životní cíl. Keith Williams se zaměřil jen na nejlepší. Tam jsme promrhali šanci.

Golfoví ortodoxové, jak z podstaty pramení, nejsou progresívní. Nepřinášejí nic nového. Mnozí mladí manažeři, kteří nevěděli o golfu nic, dokázali daleko víc. Při vší úctě k golfovému boomu v Čechách. Chyb je víc. Máme hřiště. Víc, než jich teď potřebujeme. Bavíme se o municipálních hřištích, ale podle mě to není aktuální myšlenka. Municipální driving, to je přesně to, co je pomůže víc a za méně peněz. Když nemáš příklady, tak se na hřišti golf nenaučíš. Na drivingu ano. A když se později pár šikovných lidí, které golf chytí, dá dohromady, tak si hřiště postaví.

Modla jménem handicap. To byla další z chyb, kterých jsme se dopustili. Handicap jsme strašně nadhodnotili. Potlačili jsme golf jako zábavu. Obecně si neumíme golf užívat. Jako kdybychom neuměli rozlišovat. Zábavu, sport své ambice a konec konců i možnosti. Znám hokejové party, které si jdou jen tak zahrát na zimák, nebo rybník a platí nepsané pravidlo nezvedat puk. Nebo se hraje basketbal jen přes půlku, nebo na jeden koš. Totéž musí platit i v golfu. Mít nástroj – v hlavě, jak chytřeji řešit různé situace, než se například v přátelské rundě po zahraném autu vracet na původní místo. Nenabádám k podvádění, ale k tomu, aby si každý golf užil.

Máme velké úspěchy v oblasti golfové diplomacie, ale moc se o tom neví. A moc nám to taky nepomáhá. Mediální prezentace českého golfu je, řekněme kulantně, amatérská. Co má ale být náplní výstupů? Články o našich reprezentantech osloví jen málokoho. Ale když se v magazínu o zdraví bude psát o tom, že golf se dá hrát na devět, osmnáct jamek a to i v pokročilém věku a že je to nejlepší prevence na Alzheimera, tak to může zaujmout mnohem víc lidí. Nebo, že soutěžit můžou spolu celé tři generace, co v jiných sportech jde hůře. Prostě musíme dělat osvětu. Programy pro děti, pro rodiče, pro všechny věkové kategorie. Drivingy máme, hřiště máme, chuť máme, ale neumíme to zatím pospojovat, využít synergie kluby, majitelé, PGA a ČGF.

uveřejněno v časopise GOLF DIGEST březen 2017

Juraj Werner © 2017

Mám rád jasné věci.

Tento, poněkud delší, rozhovor vyšel v časopise GOLF v únoru 2017. Popisuji v něm své postoje, které by mohli zajímat i delegáty na volební konferenci ČGF v březnu 2017. 

Juraj Werner, dnes prezident největšího moravského golfového klubu a člen výboru České golfové federace, je na domácí golfové scéně stálicí. Nejenže pamatuje pionýrské časy, ale sám se na následném boomu z konce devadesátých let aktivně podílel. Není tak divu, že má vyhraněné názory i na současnou stagnaci.
Když se řekne golf, co si pod ním představíte?
V první řadě skvělou zábavu. Pak celoživotní pohybovou aktivitu, která nám umožňuje zdravě soutěžit po celý život. Senior na kole si už moc nezazávodí, a už vůbec ne se svým synkem a vnukem, zatímco v golfu se může dokonce i zlepšovat. A my jsme soutěživý národ. Jsem přesvědčen, že samotný pohyb ve stáří nestačí, soutěžení mu dává zvláštní esprit. Efekt je umocněn na druhou. Svižná chůze na čerstvém vzduchu, zvládnutí náročného švihu, taktika aktivně zapojující mysl, to všechno jsou prvky, které jsou doporučené jako prevence proti Alzheimerově nemoci. Tím ale nechci říct, že golf je jenom pro staré.

Co vás na golfu přitahuje?

Jeho duch. Spirit of the game. Čestnost, bezúhonnost a zdvořilost. Uvádím to i v záhlaví svých webových stránek golfspirit.cz. A co vám vadí? Lidé, kteří golf pomlouvají, aniž by ho zkusili. Nebezpeční jsou golfoví ortodoxové, kteří vidí golf zakonzervován před desítkami let. Nebo taky, když se říká golf činnostem, které s ním nemají nic společného. Zvlášť poslední dobou se kolem nás objevují aktivity typu discgolf, footgolf a podobně. Řekněte, mají něco společného s golfem? Vadí mi automatické tykání, mrzí mě lidé, kteří golf hrají, ale nerozumí mu. Vadí mi, když mi to nejde proto, že tělo neposlouchá.

A taky přemýšlím, co se tím myslí, když někdo říká, že český golf stagnuje. Napadá mne, zda jsme vůbec objektivní. Jestli stav, kdy nastala stagnace, nebyla nereálná bublina. Všechno je relativní, že. A taky nevím, kde je napsáno, že i v golfu musíme být vidět v čelních soutěžích, dej bože na čelních pozicích. Je mnoho sportů, kde po nás ve světovém měřítku neštěkne ani pes, a přesto je máme rádi a činovníky média nepranýřují. Dnes jste prezidentem golfového klubu na Kaskádě, jaký k ní máte vztah? Srdečný. Stál jsem u jejích počátků, vymyslel název a do dnešních dnů s ní prožívám vše dobré i špatné. Mám za sebou i období, kdy jsem Kaskádu řídil, takže znám pohled z obou stran a umím se na problémy dívat s nadhledem. Kaskáda je skvělé hřiště, ale ty nejlepší časy má určitě teprve před sebou. V ročence „10 let Kaskády“ jsou seřazeny fotografie od začátku až do současnosti. Stromy vyrostly, a co za dalších 10 let? To bude nádhera.

Jak se vám dnes hájí „opačné“ zájmy?

Ano, mohlo by se zdát, že jako ředitel jsem musel hájit zájmy majitele, zatímco dnes jsem coby prezident především zástupcem hráčů. Dobře to řekl Tomáš Večeřa, můj předchůdce a golfový souputník. „Jsme jedno tělo”. Hráč, respektive klub a hřiště, respektive jeho majitel. Všichni se navzájem potřebujeme. Nikdo bez toho druhého nevyhraje.

Takže na Kaskádě neexistují žádné třecí plochy nebo slabá místa?

Určitě chybí klubovna. Toalety jsou už na cestě, tedy ne ty přenosné. Někteří si stěžují na restauraci. Takže třecí plochy jsou. Ale na druhé straně postrádám i větší loajalitu členů. Možná právě tyto dvě věci spolu úzce souvisí. Na Kaskádě chybí pocit sounáležitosti i hrdosti. Vezměte si třeba Mariánky. V životě jsem neslyšel od jejich člena o jejich hřišti třeba jen jediné špatné slůvko, přičemž víme, že v poslední dekádě se dalo Mariánkám vytknout mnoho věcí. U nás členové berou kvalitu hřiště jako samozřejmost a často zbytečně akcentují nedostatky.

Jaké nejbližší cíle jste si nastavil?

Všechno se vyvíjí. Kaskáda sdružuje přes tisícovku dospělých členů vytvářejících věkově i sociálně nehomogenní společenství. Fungují zde ale partičky. Nejlépe z nich senioři. To je cesta. Klub v klubu. Není možné, aby se tisíc lidí spolu družilo. Ale určité podskupiny mají k sobě blíž, což je třeba podporovat.

Pod pojmem neexistence klubovny, který často používáme, si také kdekdo představí něco jiného. Pro mne to znamená, že budova postrádá stmelující prvky. Místo, kde je příjemně, útulno, kde sedí štamgasti a kde člen vždy někoho známého potká. Velkou práci pro atmosféru udělá recepce. Anglický kamarád mi jednou řekl, že recepce u nás jsou mizerné proto, že v nich nepracují golfistky. Svatá pravda. Jako klub se chceme podílet na zlepšování současného stavu. Osobně bych dal určitě přednost postavení domku pro startéra, úkrytu pro hráče připravující se ke hře před vybudováním venkovního fitness, které je proklatě daleko. Věřím ale, že co není může být. Majitel hřiště členům naslouchá a spousta věcí se za deset let dodělala a zlepšila.

Letos vám končí čtyřleté funkční období ve výboru České golfové federace, kde jste zastupoval moravský region. S jakými ambicemi jste tenkrát kandidoval?

Neměl jsem a ani nemám ambice podílet se na sportovně-technických záležitostech. Mým zájmem byla a je propagace a rozvoj golfových příležitostí, včetně osvěty a rozšiřování členské základny, jak dětí, tak dospělých. Podívejte se, dnes evidujeme v golfových klubech necelých 5,5 tisíce dětí z nichž se golfu naplno věnuje možná jedna třetina. Už před lety jsem řekl, že Kláru Spilkovou považuji spíš za statistickou chybu než za výsledek dobré systémové práce. Byl jsem za kacíře. Dnes je to jasné. Klára nemá následovnice. Selhal systém nebo statistika? Ale ani systém není všemocný, když chybí široká základna. Když půjdu do detailu, tak ani širší základna není samospasitelná. Pracujeme s dětmi, které na golf někdo přivede. Postrádám jakoukoliv aktivitu talenty vyhledávat.

Byla vaše mise naplněna? Minimálně. Bohužel. Netušil jsem, že s osvětou musím začít už ve výboru. Podařilo se ale například prosadit, aby projekt „Se školou na golf“ nedělali všichni a nikdo, ale aby měl svého specialistu, manažera, který se mu profesionálně věnuje. Stále to ale není ono. Projekt je populární, to ano, ale já bych si přál, aby měl i jiné benefity, než jen že něco rozdáme zadarmo. Další věc. Pozorní zaregistrovali, že se na stránkách ČGF pár měsíců objevovaly krátké informace ze zasedání výboru. Podařilo se mi to prosadit. Stačila však jedna moje nepřítomnost a tok informací byl zastaven. Nelíbí se mi to. Myslím si, že ČGF by měla být otevřenější. Věřím, že nové rozložení výboru po volbách to umožní.

V letošních březnových volbách kandidujete na post viceprezidenta výboru České golfové federace. Jaké budou vaše priority v případě zvolení?

Jak už jsem říkal, za největší slabinu České golfové federace považuji absenci vize a prakticky žádné marketingové a PR aktivity. Pokud budu do funkce zvolen, chtěl bych se věnovat právě jim, médiím a rozvoji golfu. Jsem přesvědčen, že jediná možná cesta k rozvoji domácího golfu vede přes kvantitu. Čím více budeme mít golfistů, tím lepší nás čeká budoucnost. Kluby, hřiště i federaci, prostě všichni budou spokojenější.

Podobné náborové vize, respektive proklamace, už český golf jednou zažil. Nic převratného z nich ale nevzešlo…
Nábory nutné jsou. Musí je dělat federace společně s kluby a majiteli hřišť. Předcházet jim ale musí osvěta. Smysluplná osvěta. Podle mě je tisíckrát účinnější článek o golfu v lifestylu nebo časopise o zdraví než krátká informace o umístění na mistrovství světa ve sportovní rubrice celostátního deníku. O sportovním golfu ať se píše adekvátně jeho úspěchům. Co mně chybí, jsou populárně naučné články, popřípadě články vyvracející mýty. Ale rozumně. Ne, že budeme tvrdit, že golf nehrají snobové. Hrají! Hrají ho však především normální lidé, těch snobů je menšina. Je jich stejné procento jako v ostatních sportech.

Myslíte, že budete mít šanci svou vizi v příštím volebním období ve výboru České golfové federace prosadit?

Pokud budu zvolen, pak je šance poměrně vysoká. Kandidáti jsou známí, znám je osobně. Vím, jaké zastávají názory a hodnoty, takže spolupráce může být určitě dělná. Podle nového modelu bude mít výbor České golfové federace dva viceprezidenty – z čehož jeden by měl na starosti právě média a komunikaci – je větší šance plány prosadit. Toto volební období byly právě média a komunikace největší slabinou. Karel Čelikovský, jako předseda komise, nám dlouho vysvětloval, že on a jedině on je ten, kdo rozhoduje o mediálních aktivitách. Nepouštěl nás do komise a o mnohých krocích nás vůbec neinformoval. Akce „Na to nemáš“ byla tragická s naprosto nulovým výsledkem. Aby bylo jasno, chci být v této oblasti nápomocný. Nezbytnou podmínkou však je, že federace zaměstná manažera pro tuto oblast.

Jste přesvědčen, že jediným řešením je nábor nových členů?

Určitě ne. Musíme se dívat i na to, proč lidé odcházejí. A porozumět jim. Podle statistik zrušilo v rámci České golfové federace svou registraci v klubu v roce 2016 více než 7 000 golfistů. Ano, ně- kteří z nich zůstávají dál a hrají golf jako neregistrovaní, což je přirozený vývoj, ale část z nich mizí úplně. Přitom podle mě jde z velké většiny o lidi, kteří vypadli z dětských a juniorských členských kategorií, studují, pracují, zakládají rodiny, stěhují se. Někteří z nich se sice za pár let ke golfu opět vrací, ale jde o podstatně obtížnější proces, než si klubovou příslušnost a vztah ke golfu udržet.
Na Kaskádě se například snažíme řešit tento úbytek novou strukturou poplatků tak, aby nebyl přechod z juniorských kategorií mezi dospělé pro mladého člověka příliš náročný. Odpouštíme jim vstupní poplatky a umožňujeme roční platby ve splátkách.

A co ti neregistrovaní?

Koncem roku 2016 jsem byl na zajímavé prezentaci Ira Roddyho Carra, který kromě vlastní bohaté hráčské historie má nepřeberné zkušenosti ze společnosti Jacka Nicklause, kde již delší dobu působí. A samozřejmě padla i otázka neregistrovaných hráčů, neboť úbytek registrovaných golfistů je celosvětový problém. A jeho slova? V Irsku 68 % golfistů nemá klubovou příslušnost. Ano, na jednoho člena klubu připadají dva nečlenové. Před lety tito golfisté-nomádi, jak se jim říká, takřka neexistovali. Stagnace členské základy registrovaných golfistů tak nemusí nutně znamenat, že neroste reálný po- čet golfistů. Vzniká nám nová kategorie golfistů, kteří hrají pro zábavu, nepotřebují registraci, nepotřebují hendikep. Já jim fandím. U jejich dětí a vnoučat je už předpoklad, že budou hrát závodně. Děti milují soutěžení. Počet neregistrovaných golfistů se bude přirozeně zvyšovat i u nás, přesto považuji za základní stavební kámen českého golfu především členskou základnu registrovanou v golfových klubech.

I když je registrace potřebná jen k vedení hendikepu?

Doufám, že to „jen“ myslíte v uvozovkách. Aby byl klub úspěšný, musí poskytovat podstatně širší spektrum služeb, ať již sociálního nebo sportovního charakteru. Bohužel existuje nemálo golfistů, u kterých se jejich klubový život skutečně smrskne do dvou atributů. Levnější hra a hendikep. Rozuměl bych tomu ještě u hráčů se sportovními ambicemi, ale často kolem sebe vidím přílišný důraz na hendikep i v kategorii rekreačních hráčů, kteří by si měli golf především užívat.
Myslíte, že by mohl být cestou zaručující růst i takzvaný municipální golf?

Pokud budeme vnímat slovo municipální jako nízkonákladový, pak jsem přesvědčen, že podobný přístup je řešením pro sportoviště typu driving range. Nejsem toho názoru, že v místech, kde hřiště nemají, by se federace měla snažit prosazovat přímo jeho výstavbu. Když někdo neumí hrát a nemá okolo sebe vzory, tak se na hřišti hrát nenaučí. Na cvičné louce ano. Podívejte na Hodkovičky. Byl jsem na otevření v roce 1998. Jsem přesvědčen, že od té doby vyprodukovaly daleko více hráčů než Karlštejn. Je to přirozené. Takže budování sítě driving range v místech, kde doposud hřiště nemají, je lepší cesta. Hřiště už pak někdo z nadšenců vybuduje.

Prozradíte na závěr něco ze své životní golfové filozofie?

Celý život – ten golfový – se snažím být ambasadorem golfu. A nejde jen o pořádání klinik pro negolfisty a komerčních turnajů pro firemní klientelu, což je součástí mé práce, nebo sportovních turnajů. Za osvětu považuji i to, že se nebojím říkat lidem věci, které neradi slyší, ať již se týkají etikety, rychlosti hry či skutečné hodnoty jejich rekreačního hendikepu. A filozofie? Řiďte svůj život i business podle golfových pravidel, budete se mít skvěle.

Juraj Werner © 2017

Základní postoje k českému golfu – volby 2017

Jak vnímáte Českou golfovou federaci na začátku roku 2017 a jaké by měly být její priority pro nejbližší léta?

Vnímám ji jako organizmus který má touhu pracovat. Výbor ČGF jako relativně konsolidovanou skupinu lidí, která zachytila signály ze světa a ví že golfu, jeho rozvoji je třeba jít naproti. To nebývalo. Hlavním úkolem však je profesionalizace managementu. Obsadit posty generálního sekretáře a marketingového a PR managera. Dalším úkolem je změna přístupu. Federace je sice střešním orgánem golfu, ale ne „generálním ředitelem“ českého golfu. Především hřiště totiž nepadají pod její křídla. Proto se musí vžít do role mediátora mezi majiteli hřišť, PGA a samozřejmě kluby. Výbor a zaměstnanci ČGF jsou tady pro kluby, pro golf a ne opačně. hlavním úkolem je tvořit synergie a ne přikazovat. Mluvím o věcech týkajících se rozvoje golfu a různých projektech napomáhajících jeho rozvoje. Jinak řídí soutěže a organizuje reprezentaci.

A jaké z dlouhodobého pohledu?

Myslím, že jsem to už odpověděl v první otázce. Lepší komunikací se všemi zainteresovanými se federaci otevřou úžasné prostory k seberealizaci v prospěch golfu.

Rok 2016 vykázal reálný pokles registrovaných golfistů. Jde o vážnou hrozbu, nebo jen marginální záležitost?

Pokles registrovaných golfistů může znamenat pouze to, že někteří už nechtějí být registrováni. Ale může to znamenat, že lidé hrají méně. To první představuje hrozbu pro kluby a federaci. To druhé ohrožuje majitele hřišť. V obou případech je na konci méně peněz, což je špatně. Slyšíme to ze všech stran, jak se ve světě mění struktura golfistů. Už neplatí mýtus – co golfista, to člen klubu. Abychom analyzovali situaci a dělali opatření, tak federace, coby zástupce klubů, musí dát hlavy dohromady s managementem hřišť. Pokles registrovaných je jedna změna, tou druhou je změna struktury. Ze své podstaty ale nemusí znamenat hrozbu. Víme, že došlo k celkovému poklesu golfistů. Není však přímo úměrný počtu registrovaných hráčů? Otázka pro kluby a ČGF. Je členství v klubech a ČGF dost atraktivní? Dostávají členové adekvátní protihodnotu? Dovedu si představit, že členství ve federaci by mi jako hráči a členovi klubu mělo dát více než nyní.

Jak hodnotíte současný poměr golfistů a golfových hřišť v Česku?

Hřišť je dost. Kapacity nejsou využívány, prostě jsou volné. Bohužel jsou regiony kde je penetrace hřišť tak vysoká, že to jejich existenci přímo ohrožuje.

Co považujete za výkladní skříň českého golfu, respektive v čem se nám docela daří?

Ptáte se, zda existuje něco, co bychom nabídli světu? Nevím. Máme dobré rozhodčí? Říká se to. Ale není ta tvrdost a nesmlouvavost, kterou nesporně kvalitní mezinárodní rozhodčí vnesli do rekreačních turnajů, na škodu? Už vidím některé čtenáře, jak se mračí a myslí si, že nabádám k benevolenci a podvádění. To ne. Chyba je, že nejdříve lidi strašíme pravidly a trestnými ranami, místo abychom pravidla vysvětlovali z pozitivního hlediska, jak mohou pomoci a rány ušetřit.

Nebo že by to byly turnaje vrcholné PGA, které jsme nepochybně dobře zorganizovali? Bylo to hezké, ale prodělečné, tak nějak to komentovali samotní promotéři. Takže nevím, co by to mohlo být. Snad hřiště. Máme jich několik, která snesou nejpřísnější mezinárodní kritéria a náš standard je na velice solidní úrovni. Ale služby na hřištích, ty si už do výlohy nedáme.

V čem z vašeho pohledu za světem pokulháváme a jak bychom se to měli pokusit změnit?

Nejsme vizionáři. Ale to je logické. Golf ještě nemáme v krvi, takže nevidíme tolik dopředu. A také nejsme tak dobří marketéři jako na západ od nás. Podařilo se nám aplikovat anglický model a já se nechci hádat, jestli z roku 1950, nebo 1970. Je to model založený na tom, že kluby vlastní hřiště. Tak to ale není. Svět nám utekl a aplikuje nové přístupy. Změnit to můžeme. Koukejme se daleko dopředu a rozumně občas aplikujme, co už ve světě funguje.

Bylo zařazení golfu na olympiádu přínosem?

Čistý marketing. Trhy a peníze. O nic jiného nejde. Golfisté mají své priority a žebříčky hodnot a bude trvat dlouho než se do nich olympiáda dostane. Chápu, že se golf na olympiádě části fanouškům a hráčům líbí. Konec konců sledování olympiády a počítání medailí už není povinné, takže si každý může vybrat. Pro mne je olympiáda atletika. Starší čtenáři si pamatují, že atletika dlouho neměla mistrovství světa a světové mýtinky neexistovali. Mluvím o období do roku 1983. Přestavte si, že se světová špička potkala jednou za čtyři roky. Výstřel z pistole a běh na 100 metrů. Své soupeře běžci prakticky 4 roky neviděli. To byl emoční náboj. Srovnání se současným golfem? Dnes jsou světově obsazené golfové turnaje každý týden prakticky dva. Na druhé straně na olympiádu se díky kritériím zdaleka nedostane celá špička. Co by se muselo stát, aby byl olympijský turnaj ceněn jako major? Jaký jiný benefit kromě toho, že se turnaj koná jednou za čtyři roky, olym- piáda nabízí? Takže ze sportovního hlediska přínos nevidím. Ano, jsme olympijský sport a z toho nějaké výhody plynou. Mediální příležitost a možnost dotací. A zase jsme u peněz.

Jste zastáncem současné podoby dělení golfistů na amatéry a profesionály, nebo by se měly obě části postupně propojovat?

Jsem zastáncem dělení mezi amatéry a profesionály. Představuji si zrůdné důsledky spojení. Například turnaj amatérů, který má sponzora, nejlépe z řad hráčů. Dotace je 50 tisíc a vítěz bere něco mezi 20 až 30 tisíci. Hezké peníze. Co myslíte milý čtenáři. Musí být v každém flightu rozhodčí, nebo ne? Já se bojím, že ne jeden ve flightu, ale za každým hráčem. Náklady na takový turnaj by se vyšplhaly do, vzhledem k významu turnaje,  obludných rozměrů. A to mne napadají další věci jako daňové optimalizace a podobně. Další důvody by vydaly na celý článek.

Jak dopadly vaše ideály a předsevzetí, se kterými jste do nejvyšší golfové „politiky“ vstupoval? Změnily se?

Jsem tak trochu zklamaný. Nečekal jsem zázrak, jak z mého působení, tak z reakce okolí na mé snahy, ale skutečnost byla podstatně horší. Právě proto chci do dalšího volebního období kandidovat. Jednak jsem se rozkoukal a po druhé, výbor je až na drobné animozity sehraný. Kolegové znají mé představy. Pokud bych byl zvolen, tak se otevírá možnost dělat to, co jsem končící volební období dělat nemohl. Chci pracovat na projektech rozvoje golfu a médií a PR.

Anketa vyšla v časopise GOLF 3/2017

Juraj Werner © 2017

© 2021 The Spirit of the Game.

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑