The Spirit of the Game.

... čestnost, bezúhonnost, zdvořilost. Tři slova které charakterizují GOLF.

Strana 2 z 4

7.“ Naučte se zapichovat týčko“ – Jak se mám chovat v poli?

Naučte se Hledat míče

  • Hledání míče začíná v okamžiku, kdy byl míček odpálen
  • Musíte se dívat, kam míč letí a vidět kam dopadl
  • Zapamatujte si místo, kam dopadl
  • Zapamatujte si místo, kam dopadl
  • Zapamatujte si, že si máte zapamatovat, kam míček dopadl
  • Dojděte k místu dopadu a hledejte
  • Hledají všichni členové flightu, včetně nosičů i soupeřů
  • Na hledání míče je vyhrazeno maximálně pět minut, poté se musí postupovat podle pravidla o Ztraceném míči
  • Míče nehledejte v autu, protože pravidlo o Autu má stejné důsledky jako pravidlo o Ztraceném míči
  • Míče obvykle nejsou tam, odkud by se vám nejlépe hrálo
  • Odpaly jsou obvykle kratší, než si myslíte

Naučte se Proč hledají míček všichni členové flightu

  • Protože je slušné pomoci spoluhráčům
  • Protože urychlíte hru
  • Protože není krásnějšího pohledu než na spoluhráče, který se krčí pod stromem a hraje míček, který jste mu ochotně našli

Naučte se Co to je provision

  • Provision = provizorní míč
  • Provizorní míč můžete zahrát vždy, když si nejste jistý, zda váš míč najdete, nebo zda není v autu
  • To jsou situace (ztracený míč, aut), kdy vám pravidla nařizují hrát nový míč z původního místa
  • Provision nemůžete hrát pokud je váš původní míč ve vodní překážce

Naučte se Jak hrát Provision

  • Odpálíte
  • Míč letí do hluboké trávy (lesa, do rafu za horizont, blízko autu) a vy nevíte, jestli jej najdete
  • Pokud jste na odpališti, necháte odpálit ostatní hráče
  • Oznámíte, že hrajete provizorní míč a jak je tento míč označen (“Dám provižn. Titleist tři, ten první byl Callaway”). Pokud to neoznámíte, má se za to, že hrajete nový míč
  • Odpálíte
  • Jdete hledat původní míč
  • Pokud najdete původní míč, provizorní míč neplatí, schovejte jej do bagu
  • Pokud první nenajdete (nebo je v autu), k první ráně si přičtěte trestnou ránu, provizorní odpal a jděte hrát provizorní míč. (jdete hrát čtvrtou ránu)
  • Ušetřil jste si jednu cestu zpět na odpaliště

Naučte se Kdy můžete zvednout míček, který není váš

  • Brzy se vám stane, že najdete míček, který není váš
  • Hrál do tohoto místa spoluhráč z vašeho flightu? Zeptejte se.
  • Mohl do tohoto místa zahrát někdo z jiné jamky? Rozhlédněte se.
  • Pokud je možnost, že je ten míček ve hře, nechte ho tam ležet.
  • Pokud jste si jistý, že ten míček nikomu nepatří, vezměte si jej
  • V turnaji buďte obzvláště obezřetní a raději neberte nic co není vaše.

Naučte se Chodit po hřišti

  • Neparkujte bag na odpališti
  • Už vůbec neparkujte bag na greenu
  • Po hřišti se neběhá (když už, tak si zaběhejte na fairway nebo v rafu, ale nikdy na greenu)
  • Na hřišti se nekřičí (rušíte ostatní hráče a zvířátka)
  • Na hřišti se nevenčí psi
  • Uvědomte si, odkud kdo může pálit, aby vás někdo netrefil
  • Uvědomte si, kam můžete vy dopálit, abyste někoho netrefili vy
  • To platí zvláště, když se dostanete do nestandardní situace (fairway jiné jamky)

Naučte se Kam zaparkovat bag

  • Bag si vždy odstavte tak, aby vám nezavazel, ale zároveň abyste jej měli blízko
  • Při švihu z pole si bag postavte za míček před sebe. Budete mít jistotu, že jej netrefíte míčem a zároveň jej nesmetete při nápřahu
  • Při hře na greenu si bag postavte směrem k následujícímu odpališti. Ušetříte čas a kroky

Naučte se Co dělat, když zahrajete na jinou fairway

  • Možná se vám stane, že váš míč zůstane na fairwayi jiné jamky. Míč je stále ve hře, ale musíte dávat pozor, abyste ve hře zůstal i vy
  • Takže se pořádně rozhlédněte, odkud na vás někdo pálí.
  • Pokud má někdo založeno, nechte jej odehrát a dávejte přitom pozor aby vás netrefil
  • Všeobecně platí pravidlo, že hráči na vyšší jamce mají ve hře přednost

Naučte se Zdravit Maršála…

  • … a dát si po hře pivo

 

 

Andy Werner©2010

8.“ Naučte se zapichovat týčko“ – Jak se mám chovat na greenu?

Naučte se Pohybovat na greenu

  • Hraje ten, kdo je jamce nejdál
  • Ten, kdo je jamce nejblíže, obsluhuje praporek, protože bude hrát poslední a má nejvíc času na přípravu
  • Ostatní hráči si čtou green také
  • Když odehrajete, omarkujte svůj míč (je-li to nutné), nebo dohrajte (je-li to možné) nebo ho nechte ležet tak jak je a jděte obsluhovat praporek
  • klidně odehrajte svůj dlouhý pat, v době kdy chudák váš soupeř, zdaleka obchází grýn po topanci z plytkého bankru

Naučte se Kde máte být na greenu, když patuje spoluhráč

  • Když patuje spoluhráč a vy jste další na řadě, buďte co nejblíže svému míči
  • Buďte za míčem a čtěte si green
  • Jakmile hráč odehraje, můžete si jít založit ke svému míči

Naučte se Obsluhovat praporek

  • Zeptejte se („Obsloužit, nebo vyndat?“)
  • Postavte se za jamku, čelem k patujícímu hráči
  • Tyčku chyťte úplně nahoře tak, abyste drželi tyčku i praporek (ten potom neplápolá ve větru)
  • Tyčku nadzvihněte a zapřete o dno kelímku na protilehlé straně
  • Počkejte až hráč zahraje
  • Když se míček bude blížit k jamce, praporkovou tyč vyndejte z jamky
  • Praporek odložte nejlépe na foregreen, nebo tak, aby ani náhodou nemohl být trefen míčkem

Naučte se Vracet praporkovou tyč

  • Po odehrání jamky nezapomeňte vrátit praporek zpět do jamky
  • Praporek obvykle vrací hráč, který dohrál první
  • neporušte okraj jamky

Naučte se Respektovat dráhu patu

  • Je neslušné stoupnout do dráhy patu
  • Dráhou patu se myslí předpokládaná trasa míčku do jamky
  • Sem nesmíte stoupnout, protože míč by se potom pravděpodobně vychýlil
  • Pokud je situace komplikovaná (4 míčky daleko od jamky, každý z jiného směru), překročte dráhy patů nad jamkou
  • Pokud není jasné kudy míček přesně pojede (velmi dlouhý pat), projevte alespoň dobrou vůli a přibližnou dráhu patu překročte velkým krokem

Naučte se Vypichovat pitchmark

  • Zatím se vás to netýká, ale co se při handicapu 54 naučíš, ve dvaceti jako když najdeš
  • Když míček dopadne z výšky na green nechá po sobě malý důlek
  • Vezměte vypichovátko (co si při handicapu 54 koupíš ve 20 asi už nenajdeš, přesto doporučujeme koupit s prvním patrem)
  • Zapíchněte do země na hraně důlku
  • Zapáčte vypichovátko směrem do centra důlku
  • Opakujte po obvodu 4x až pětkrát
  • Důlek se vyrovná a tráva rychleji doroste
  • Nemusíte běhat po greenu a hledat svůj konkrétní pitchmark, stačí kus za kus
  • Na vlastním hřišti vypichujte každý pitchmark, na který narazíte, protože pravděpodobnost, že vám bude příští rundu bránit v patu je vysoká
  • Vypíchnutí pitchmarku vnímejte jako odměnu za dobrou ránu do greenu 

Naučte se Markovat

  • Markovátko položte za míček (takže pořadí bude: jamka, míček, markovátko, vy)
  • Míček odejměte, můžete jej očistit, osušit nebo zahřát
  • Až důvod pro omarkování pomine, míček vraťte před markovátko
  • Účel není položit markovátko přímo pod míček, důležité je přesně stanovit polohu míčku, ale zároveň s míčem nepohnout
  • Pokud markovátko položíte před míček, můžete být obviněni, že si chcete zkrátit cestu jamky (tím, že byste potom míček položili před markovátko, tedy ne na stejné místo) Nemluvě o tom, že je to nepraktické

Používejte Pořádné markovátko

  • Trošku do sebe investujte a kupte si magnetický držák markovátka na čepici, nebo vypichovátko s markovátkem v jednom, rychleji jej najdete
  • Také můžete mít třeba desetikorunu v kapse, to ale riskujete krádež
  • Nepoužívejte naklapávací markovátka na rukavici. Jsou malá, ztrácí se, a když ho odděláváte z rukavice, vypadáte jako při obrně

Naučte se Číst greeny

  • Čtením greenu se myslí zeměměřičská práce, při které zkoumáte zakřivení greenu
  • Abyste dobře viděli ladné křivky greenu, musíte si čupnout a zkoumat cestu míčku k jamce
  • Green čtěte v době, když ostatní hráči patují

Naučte se Odejít z greenu společně

  • Golfista je společenský živočich, proto na greenu všichni čekají než poslední hráč dopatuje a až potom odchází společně na odpaliště další jamky
  • Když hráč nepočká a odejde na odpaliště další jamky sám, je to považováno za neslušnost

Naučte se Rozdíl mezi Chipping a Putting greenem

  • Hřiště většinou mají dva typy cvičných greenů
  • Putting green – zde se jenom patuje, nikdy se sem nehrají přihrávky
  • Chipping green – zde si vyzkoušíte chipy, pitche, přihrávky z bunkeru
  • Putting green je nejnamáhanější green na hřišti, proto se musí šetřit

Andy Werner©2010

9.“ Naučte se zapichovat týčko“ – Co mám dělat, abych hrál v klidu a pohodě?

Naučte se Co to je rychlá hra

  • Hrát rychle neznamená běhat, nepřemýšlet, škrtat jamky, odpalovat do hráčů před sebou, nehledat míčky ani jezdit na vozíku
  • Hrát rychle znamená dodržovat časový limit, udržovat kontakt se skupinou před vámi, mít zorganizované svoje věci a sledovat dění kolem sebe

Naučte se Několik tipů jak nezdržovat

  • Před hrou se rozcvičte
  • Nesčítejte údery a nezapisujte skóre na greenu, ale na odpališti
  • Čtete green zatímco spoluhráč patuje
  • Dobře se dívejte, kam letí váš balón
  • Mějte své věci na praktickém místě (pořád na tom samém)

Naučte se Kdy pustit flight před sebe

  • Pokud ze vámi jdou dva hráči, kteří si nesou bag na zádech, mají dlouhé kalhoty, dorazí na odpaliště 4 minuty po vás a před vámi jsou dvě jamky volné, je to jasný signál, že jste je měli pustit před sebe už dávno
  • Pokud jsou před vámi volné jamky a hráči za vámi na vás tlačí – pusťte je před sebe. Naopak, pokud je před vámi plno, nemá smysl rychlejší flight pouštět
  • Nepouštějte golfistu, který jde sám. Buď nemá kamarády, nebo je nakažen nějakou zhoubnou chorobou
  • Flighty se nepředbíhají při turnajích

Naučte se Jak před sebe pustit flight

  • Dojdou-li vás ještě na odpališti, nechte je odpálit a jděte k míčům společně. Potom počkejte než rychlejší skupina zmizí z dostřelu
  • V případě, že hledáte míč, a rychlejší skupina již čeká na odpališti, zamávejte na ně, schovejte se, nechte je odpálit a počkejte než zmizí z dostřelu
  • Na par trojce, když už máte první ránu za sebou a jste na greenu: zamávejte na rychlejší skupinu, nechte je odpálit, omarkujte si balony a nechte rychlejší skupinu dohrát

Naučte se Co patří do kapsy

  • Vypichovátko
  • Markovátko
  • Týčka (minimálně 3, maximálně 18)
  • Dle libosti ještě jeden náhradní míček
  • Alergikům doporučujeme kapesník

Naučte se Co do kapsy nepatří

  • Cover na patr
  • Mobilní telefon
  • Tužka
  • Svačina
  • Trojka míčků

Naučte se Sbalit si bag před každou hrou zvlášť

  • Buďte chytří a nenoste v bagu, co nepotřebujete
  • Noste s sebou deštník nebo pláštěnku jenom když bude pršet
  • Noste s sebou vodu na pití podle počasí
  • Nenoste s sebou míčky na celou sezónu

Naučte se Schovat před bouřkou

  • Bouřka je nebezpečná a nikdo vás nemůže nutit abyste dělali hromosvod

Naučte se Předpovídat počasí

  • Před hrou se podívejte na stránky chmu.cz
  • V sekci radar uvidíte sílu s pohyb srážek
  • Sami si můžete odhadnout, jestli zaprší nebo ne

Naučte se Přepočítávat yardy na metry

  • Jeden yard je cca 90 centimetrů (90.144 cm přesně)
  • Takže od vzdálenosti v yardech odečtěte deset procent a jste hotovi (470 yardů = 470-47 = 423 metrů)

Naučte se Hrát se svou manželkou

  • Bude vás mít ráda, a pustí vás do hry s kamarády

Naučte se Na golf nosit dlouhé kalhoty

  • Na vaše chlupatá kolena není nikdo zvědavý
  • Je to praktické při chůzi vysokou trávou, hlubokým lesem a hustým houštím

Naučte se Proč Vás nepustili na hřiště v džínech

  • Úplně se stejného důvodu, proč se tenis počítá 15, 30, 40 – už se to tak dělá sto let

Nebo

  • Protože džíny jsou oblečením kanadských dřevorubců, což Vy asi nebudete

Andy Werner©2010

… od džínů k ekonomice.

Trochu pozitivně anarchistický článek v listopadového čísla časopisu GOLF.

Tak jsem byl znovu peskován, že jsem se objevil v golfové klubovně v džínách. Hmm. Je čas se nad tím nahlas zamyslet.

Když jsem v roce 1972 začal hrát tenis, bylo nemyslitelné hrát v něčem jiném než v bílém. Postupně se tenisové kurty k potěšení všech zabarvily a čistě bílý zůstal pouze Wimbledon. Paráda. Naše golfové povědomí se však hraje na Old Course. Proč to tak je? Co nás tak láká na těchto golfových totemech. Zvyklostech, které jsme nikdy reálně nezažili a které svět z valné většiny opouští? Je to úcta k nepoznané tradici, nebo neschopnost rozlišovat?

Pamatujete si na šílenství kolem mobilních telefonů? Diskvalifikace při zazvonění či pokusu mobil použít. Dokonce trestné rány v přátelských hrách. Dnes je to jasné. Když mobil omylem zazvoní nebo si někdo jednou zavolá a omluví se, tak je to v pořádku. Když někdo volá neustále a mobil mu stále zvoní, tak je to prostě „blbeček“, se kterým příště nehrajeme. Prostě jsme to zvládli. Džíny, ne. Dokonce i desetiletý chlapeček je za ně moderátorem turnaje peskován.

Divadelní herci a operní zpěváci by byli raději, kdyby jejich diváci byli oblečení jako dříve. Ale ještě raději jsou, když tito diváci správně ocení jejich výkon, čímž deklarují, že tomu rozumí. Ze všeho nejvíce je ale potěší, když hrají před plným hledištěm. Spokojení jsou diváci, herci i majitelé divadel. Je totiž třeba správně vycítit, kdy je to nezvratný trend a změna, která vede k lepšímu. Žijeme v době, kdy oblečení není status. Svět se mění, a i když se to nezdá, tak i k dobrému. Jsou divadla, kam se chodí bez saka. Jsou dokonce scény, kde se Shakespeare hraje ve svetru.

My se držíme něčeho přežitého a prezentujeme to jako výsadu. Až budou hřiště přeplněná, mohou se začít diktovat podmínky. Vzniknou privátní hřiště, kde si majitelé nebo členové klubu určí dress code, maximální hendikep a podobná omezení, aby se mezi ně nedostal někdo, koho nechtějí. Situace je však opačná. Ve světě se z privátních hřišť stávají poloprivátní s podstatně měkčími pravidly. A my doma? Často a zbytečně jdeme proti proudu. Novým zájemcům házíme klacky pod nohy a hrajeme si na „hogo fogo“ ve třetí lize. Sami sobě škodíme. Věřím, že i důsledkem šíření těchto tmářských nesmyslů nových hráčů nepřibývá.

Džíny na hřišti se mi nelíbí. Jsou i vrcholně nepraktické. Vlka nechci. Ale slepě převzít opatření z minulého století, které mělo zamezit nemajetným v montérkách v přístupu na hřiště, se mi fakt nechce. Jeho upgrade na klubovnu je anachronizmus. Džíny jsou součástí smart casual dress codu, který bývá v pozvánkách hrdě vyžadován.

Mně ale o džíny vlastně ani nejde. Podobných pověr kolem sebe šíříme bohužel víc. Musíš být členem klubu, musíš mít hendikep, novou barevnou kolekci oblečení, driver, trolley a čím jsi to vlastně přijel. Dokonce se ani netěšíme, abychom náhodou někoho při jeho sedmé ráně nerušili, neboť na golfu musíš být zticha. Aby bylo jasno, nejsem anarchista, buřič, nechci slepě bořit to, co dodávalo a dodává golfu zvláštní esprit. Bože chraň. Chci jenom, abychom byli chytří a dokázali rozlišovat.

Jak už bylo řečeno, jsou divadla, kam se chodí ve svetru a košili, a jiná, kde je i smoking někdy málo. Stejné platí i o hřištích a klubovnách. Není v Česku klubovna (snad Mariánské Lázně?), kterou by mohly (čisté) džíny urazit. Prostě není. A když budeme nadále trvat na svých „oldschoolových“ omezeních, tak se nesmíme divit, že golf bude hrát méně lidí, že jednotlivé green fee či roční klubový poplatek bude vyšší. Někdo tuhle frajeřinu prostě zaplatit musí.

Juraj Werner@2017

Anketa na téma: Ženský golf

Anketa časopisu GOLF 9/2017 – téma: Ženský golf.

1) Podle statistik je u nás registrováno téměř osmnáct tisíc golfistek, což je menší polovina mužské kategorie. Odpovídá to i realitě? Je každý třetí hráč na vašem hřišti ženského pohlaví?
Ano, počet členek Golf Clubu Brno osciluje okolo třetiny. Nemám statistiky odehraných kol, ale myslím si, že odehrají méně kol než muži. Proto se nám zdá že žen, golfistek, je výrazně méně.  Na hřišti už žen třetina není.
2) Jsou ženy zajímavá cílová skupina i z ekonomického pohledu? Utrácejí na golfu více, či méně než muži?
Z pohledu nákupu oblečení se nabízí diplomaticky odpovědět: „Jak které.“ Otázka je zajímavá ale z jiného pohledu. V České golfové federaci připravujeme na příští rok společný projekt s hřišti a kluby pro nábor nových golfistů. Mluvíme o tom, kdo je cílovou skupinou. Z pozorování vyplynulo, že ženy určitě ano. Ženy chtějí hrát golf. Projekt Womans Golf Day to potvrdil.  Ženy mají doma často rozhodující slovo o tom, čemu se bude rodina o víkendu věnovat. Tím se stávají ekonomickou sílou. Prostě ženy si musíme hýčkat.
3) Myslíte, že existuje něco jako hřiště přátelské ženám? A pokud ano, jak by mělo podle vás vypadat?
Osvícení stavitelé hřišť umísťují dámské odpaliště vždy tak, aby ženy nemuseli hrát přes vodu, přes propasti, jak mnohdy 30 metrovým průrvám říkají. Je to ostatně zbytečné. Drtivá většina žen si chce hrát a ne překonávat své stíny. Rychlost grýnů, je taky nepřátelský faktor. USGA uvádí rychlost 9 pro rekreační hráče jako velmi rychlé. Pro české hřiště, mluvím o 18ti jamkových, je tato rychlost začátek standardu, takže pro ženy jsou to podmínky spíše těžké. Mluvím o rekreačních hráčkách. Aby byli mé slova správně pochopeny, vůbec tím ženy neshazuji. Právě naopak. Mnohdy by se muži měli od žen učit a více si hru užívat. Hrdinství hry z bílých odpališť při 180 metrovém drajvu rundu zpravidla zkazí „Koeficient spokojenosti“ po 18ti jamkách mají ženy vyšší, než muži.
4) Zúčastnili jste se červnového Women´s Golf Day? Pokud ano, s jakými výsledky? A co si o podobných akcích myslíte?
Akci jsem pomáhal z pozice ČGF organizovat a na Kaskádě jsem se byl kouknout. Myslím si, že to byla skvělá akce. Česká republika dostala od pořadatelů děkovný dopis za perfektní přístup s dovětkem nesmírného překvapení nad tím, jaký zájem akce u nás vyvolala. Prostě s námi nepočítali, a to se přepočítali. Jestli někdo sleduje český ženský golf, tak vidí, že výsledky jsou výborné. Klára Spilková a její letošní první historické vítězství na turnaji evropské túry, spousty mladých hráček aktivně hrajících na amerických univerzitách a podobně. Zájem žen o golf stoupá a sportovní výsledky se logicky dostavují. To je dobré. Muži učte se.
5) Sledujete i ženský profesionální golf, ženské majory nebo například Solheim Cup?
V televizi nesleduji. Samozřejmě sleduji výsledky našich hráček ve světe.  Vždyť druhá nejlepší profesionální česká hráčka, Lucka Hinnerová je z našeho klubu. Lucka je vzor pro další mladé hráče v klubu. Jsem přesvědčen, že mladý ambiciózní hráč potřebuje vzory minimálně dva. Jednoho z absolutní světové špičky. Toho ale nezná a nepotkává, nicméně ho obdivuje a napodobuje. Druhý vzor by měl být na cvičné louce, ve vlastním klubu, na domácím hřišti. Dobrý hráč, kterého bezprostředně sleduje, jak denně dře a co všechno musí pro svůj, byť ne světově uznávaný výkon, udělat. Pak to funguje. Jestli, že existuje hierarchie cílů, tak existuje i hierarchie vzorů.

Hledání golfových věrozvěstů, aneb kritický pohled na náš golf.

Poprvé jsem se s golfem potkal v listopadu 1994. Sport mě vždycky bavil. Ve 12 letech jsem začal hrát tenis, což pro mě byl tehdy sport snů. Žádných výrazných úspěchů jsem nedosáhl, když nepočítám pohár, který koupil můj táta pro vítěze turnaje, který jsem sám uspořádal v 16 letech. Halový přebor okresu a pár dalších podobných. Tenis jsem vydržel hrát závodně do 30 let. Pak přišla revoluce a začalo se makat. Po pěti letech jsem objevil golf, který se pro mě stal úžasnou alternativou po tenise, který se tím definitivně proměnil v zimní sport.

Odpověď, proč po tenisu právě golf, je docela jednoduchá. Hledal jsem nějaký náhradní sport, v němž by se dalo soutěžit, a přišel jsem na to, že v golfu to lze prakticky donekonečna. Samozřejmě, můžu s přáteli, nebo s vnoučaty, jezdit na kole, lyžovat, ale golf má ten náboj soutěže. Při rekreačním lyžování se spustíte z kopce, necháte vytáhnout nahoru a znovu šup dolů. Můžete si říct, že tahle jízda byla lepší, než ta předchozí, ale chybí to exaktní počítání. Lyžaři mi v tu chvíli připadají jako golfisti, kteří se celý život nehnuli z driving range.

Jedním ze zlomů byl rok 1996, v němž jsem poprvé uspořádal České firemní hry. Na tu dobu to byla ojedinělá akce – sportovní korporátní klání. Už tehdy jsme tušili, že to lidi bude bavit. A bavilo! Všech osm let ve sportovním centru v Nymburku bylo skvělých: dvanáct sportů během jednoho víkendu, zhruba 55 firemních týmů a každý po 10 až 12 lidech. Nikdo a všichni zároveň byli VIP. Byla to parádní akce. Ale na dveře klepala éra golfu.

Prvním golfovým počinem byly golfové turnaje se značkou Johnnie Walker Black Label. První se hrál v roce 1998. Byla to úžasná doba. Všichni golfisté se znali navzájem, hřišť bylo jen pár, turnajů ještě méně. Český golf jsem tehdy obohatil několika „zásadními“ činy. Právě pro podniky Johnnie Walker jsem vymyslel doplňkovou soutěž trouble shot. Ujala se a doslova zlidověla. V červnu 2000 jsme poprvé u nás uspořádali komerční turnaj ve všední den. Stalo se v pátek 9. června v Mariánských Lázních. Do té doby se hrály komerční turnaje jen o víkendech. Připomenu, že tehdy u nás bylo asi 8 a půl tisíce golfistů.

Znám golf ze všech stran. Jsem pořadatel, funkcionář, manažer hřiště a duší sportovec. Vím, co obnáší marketing golfové hřiště, znám práci greenkeeperů, vím, že bez rekreačních hráčů nebudou výkonnostní hráči. Pokoušel jsem se sám hrát mid-amatérskou túru, jsem aktivní člověk, který nechce sedět na zadku. Snažím se být golfovým ambasadorem, ale nechci, aby to znělo nadneseně. Prostě to beru tak, že čím víc bude golfistů a pokud se budou podle golfových pravidel řídit všichni i v normálních mezilidských vztazích, bude na světě fajn.

Golf je dnes v České republice na nějaké úrovni, ale aby se posunul dál, potřebuje kvantitu, z níž by vzešla kvalita. Jsem autorem pobuřujícího bonmotu, že Klára Spilková je statistickým omylem. A myslím, že už se to dnes dokázalo po jejím pěti šestiletém působení na evropské tour. Jsem přesvědčený, že nejdřív musí být kvantita. Bez ní nevzniknou ani dobří hráči ani trenéři. Samozřejmě, může se to stát, ale nebude to výsledek nějakého promyšleného procesu a rozhodně se to nebude opakovat. Pyramida výkonnosti má své zákonitosti. Výška je daná velikostí její základny.

Na první pohled je číslo 50 tisíc registrovaných golfistů zajímavé. Chtělo by se říct, že je to ona dostatečná kvantita. Jenže většina z těch 50 tisíc jsou rekreační hráči, zatímco dětí a mládeže do 18 let je dnes zhruba pět a půl tisíce. Z toho třetina nemá handicap. Z toho se může jen těžko něco urodit. Jednou bychom ale chtěli doprovázet nějakého českého hráče do Augusty. To se nám asi nesplní, ale potěšilo by mě i poctivě vybojované místo na European Tour. Ne prostřednictvím divokých karet. I proto musí mít pyramida v golfu hodně širokou základnu. Světová konkurence je obrovská. Dovedete si představit, že by biatlon dělalo 60 milionů lidí? Možná bychom nebyli tak úspěšní.

Jak ale dokázat, aby byla ona pyramida dostatečně vysoká, to je otázka, na kterou jsou odpovědi. Realizace je ale náročnější. Ve výboru České golfové federace říkáme, že na to máme marketing a PR, já ale tvrdím, že na prvním místě je třeba osvěta. Přesvědčovat lidi, že golf není pitomý sport, že to nemusí být drahý sport, že je to skvělá aktivita na celý život. Potřebujeme nenásilnou osvětu a vymýtit ten mýtus „buržoasního“ a snobského sportu. Kdo je vlastně dnes snob? Ten, kdo si koupí golfové členství za 15 tisíc korun, nebo lyžování v Alpách na týden s celou rodinou za 70 tisíc? Přitom lyžování se považuje za naprosto lidovou záležitost. Dám 15 tisíc za roční členství a můžu xxx-krát do roka jít hrát golf zdarma. Paráda.

V předchozích pětadvaceti letech jsme se nechali uspokojit takovým tím spartakiádním způsobem počítání golfistů. Dopracovali jsme se k úžasnému číslu, ale nějak jsme si neuvědomili, že systém v jiných zemích funguje jinak. I zvenku to vypadalo, že základna 50, 60 tisíc golfistů je dostatečná. Ale když se podíváte, jaké je věkové a sociální složení, je to jinak. Já ve svých 57 letech nejsem žádnou nadějí, jsem turista, který se prochází po hřišti. Ani nechci znát svůj handicap, ale chci si zahrát s Frantou a Pepou o kafe. Dostali jsme se do sebeklamu. Tohle číslo nás uspokojilo, ale nebylo to číslo pro sportovní golf.

Máme strach pozvat trenéry ze zahraničí. Jednou kdysi v minulosti k nám přišli Cyril a Metoděj a učili nás číst, psát a dali nám písmo. Takoví osvícení golfoví Cyril a Metoděj by měli přijít k nám. Ale ne hostující profesor, který přijede jednou za čas, ale takový, který by tady žil, vychovával děti a vzal možnost naučit Čechy hrát golf jako svůj životní cíl. Mluvím ale o pořádných trenérech, ne o swing doktorech. Tyhle golfové věrozvěsty jsme si sem nepřivezli, protože jsme se báli, protože to byla konkurence. A ti, co přišli, tak jsme na ně neměli štěstí, byli buď drazí, nebo to nevzali jako svůj životní cíl. Keith Williams se zaměřil jen na nejlepší. Tam jsme promrhali šanci.

Golfoví ortodoxové, jak z podstaty pramení, nejsou progresívní. Nepřinášejí nic nového. Mnozí mladí manažeři, kteří nevěděli o golfu nic, dokázali daleko víc. Při vší úctě k golfovému boomu v Čechách. Chyb je víc. Máme hřiště. Víc, než jich teď potřebujeme. Bavíme se o municipálních hřištích, ale podle mě to není aktuální myšlenka. Municipální driving, to je přesně to, co je pomůže víc a za méně peněz. Když nemáš příklady, tak se na hřišti golf nenaučíš. Na drivingu ano. A když se později pár šikovných lidí, které golf chytí, dá dohromady, tak si hřiště postaví.

Modla jménem handicap. To byla další z chyb, kterých jsme se dopustili. Handicap jsme strašně nadhodnotili. Potlačili jsme golf jako zábavu. Obecně si neumíme golf užívat. Jako kdybychom neuměli rozlišovat. Zábavu, sport své ambice a konec konců i možnosti. Znám hokejové party, které si jdou jen tak zahrát na zimák, nebo rybník a platí nepsané pravidlo nezvedat puk. Nebo se hraje basketbal jen přes půlku, nebo na jeden koš. Totéž musí platit i v golfu. Mít nástroj – v hlavě, jak chytřeji řešit různé situace, než se například v přátelské rundě po zahraném autu vracet na původní místo. Nenabádám k podvádění, ale k tomu, aby si každý golf užil.

Máme velké úspěchy v oblasti golfové diplomacie, ale moc se o tom neví. A moc nám to taky nepomáhá. Mediální prezentace českého golfu je, řekněme kulantně, amatérská. Co má ale být náplní výstupů? Články o našich reprezentantech osloví jen málokoho. Ale když se v magazínu o zdraví bude psát o tom, že golf se dá hrát na devět, osmnáct jamek a to i v pokročilém věku a že je to nejlepší prevence na Alzheimera, tak to může zaujmout mnohem víc lidí. Nebo, že soutěžit můžou spolu celé tři generace, co v jiných sportech jde hůře. Prostě musíme dělat osvětu. Programy pro děti, pro rodiče, pro všechny věkové kategorie. Drivingy máme, hřiště máme, chuť máme, ale neumíme to zatím pospojovat, využít synergie kluby, majitelé, PGA a ČGF.

uveřejněno v časopise GOLF DIGEST březen 2017

Juraj Werner © 2017

Mám rád jasné věci.

Tento, poněkud delší, rozhovor vyšel v časopise GOLF v únoru 2017. Popisuji v něm své postoje, které by mohli zajímat i delegáty na volební konferenci ČGF v březnu 2017. 

Juraj Werner, dnes prezident největšího moravského golfového klubu a člen výboru České golfové federace, je na domácí golfové scéně stálicí. Nejenže pamatuje pionýrské časy, ale sám se na následném boomu z konce devadesátých let aktivně podílel. Není tak divu, že má vyhraněné názory i na současnou stagnaci.
Když se řekne golf, co si pod ním představíte?
V první řadě skvělou zábavu. Pak celoživotní pohybovou aktivitu, která nám umožňuje zdravě soutěžit po celý život. Senior na kole si už moc nezazávodí, a už vůbec ne se svým synkem a vnukem, zatímco v golfu se může dokonce i zlepšovat. A my jsme soutěživý národ. Jsem přesvědčen, že samotný pohyb ve stáří nestačí, soutěžení mu dává zvláštní esprit. Efekt je umocněn na druhou. Svižná chůze na čerstvém vzduchu, zvládnutí náročného švihu, taktika aktivně zapojující mysl, to všechno jsou prvky, které jsou doporučené jako prevence proti Alzheimerově nemoci. Tím ale nechci říct, že golf je jenom pro staré.

Co vás na golfu přitahuje?

Jeho duch. Spirit of the game. Čestnost, bezúhonnost a zdvořilost. Uvádím to i v záhlaví svých webových stránek golfspirit.cz. A co vám vadí? Lidé, kteří golf pomlouvají, aniž by ho zkusili. Nebezpeční jsou golfoví ortodoxové, kteří vidí golf zakonzervován před desítkami let. Nebo taky, když se říká golf činnostem, které s ním nemají nic společného. Zvlášť poslední dobou se kolem nás objevují aktivity typu discgolf, footgolf a podobně. Řekněte, mají něco společného s golfem? Vadí mi automatické tykání, mrzí mě lidé, kteří golf hrají, ale nerozumí mu. Vadí mi, když mi to nejde proto, že tělo neposlouchá.

A taky přemýšlím, co se tím myslí, když někdo říká, že český golf stagnuje. Napadá mne, zda jsme vůbec objektivní. Jestli stav, kdy nastala stagnace, nebyla nereálná bublina. Všechno je relativní, že. A taky nevím, kde je napsáno, že i v golfu musíme být vidět v čelních soutěžích, dej bože na čelních pozicích. Je mnoho sportů, kde po nás ve světovém měřítku neštěkne ani pes, a přesto je máme rádi a činovníky média nepranýřují. Dnes jste prezidentem golfového klubu na Kaskádě, jaký k ní máte vztah? Srdečný. Stál jsem u jejích počátků, vymyslel název a do dnešních dnů s ní prožívám vše dobré i špatné. Mám za sebou i období, kdy jsem Kaskádu řídil, takže znám pohled z obou stran a umím se na problémy dívat s nadhledem. Kaskáda je skvělé hřiště, ale ty nejlepší časy má určitě teprve před sebou. V ročence „10 let Kaskády“ jsou seřazeny fotografie od začátku až do současnosti. Stromy vyrostly, a co za dalších 10 let? To bude nádhera.

Jak se vám dnes hájí „opačné“ zájmy?

Ano, mohlo by se zdát, že jako ředitel jsem musel hájit zájmy majitele, zatímco dnes jsem coby prezident především zástupcem hráčů. Dobře to řekl Tomáš Večeřa, můj předchůdce a golfový souputník. „Jsme jedno tělo”. Hráč, respektive klub a hřiště, respektive jeho majitel. Všichni se navzájem potřebujeme. Nikdo bez toho druhého nevyhraje.

Takže na Kaskádě neexistují žádné třecí plochy nebo slabá místa?

Určitě chybí klubovna. Toalety jsou už na cestě, tedy ne ty přenosné. Někteří si stěžují na restauraci. Takže třecí plochy jsou. Ale na druhé straně postrádám i větší loajalitu členů. Možná právě tyto dvě věci spolu úzce souvisí. Na Kaskádě chybí pocit sounáležitosti i hrdosti. Vezměte si třeba Mariánky. V životě jsem neslyšel od jejich člena o jejich hřišti třeba jen jediné špatné slůvko, přičemž víme, že v poslední dekádě se dalo Mariánkám vytknout mnoho věcí. U nás členové berou kvalitu hřiště jako samozřejmost a často zbytečně akcentují nedostatky.

Jaké nejbližší cíle jste si nastavil?

Všechno se vyvíjí. Kaskáda sdružuje přes tisícovku dospělých členů vytvářejících věkově i sociálně nehomogenní společenství. Fungují zde ale partičky. Nejlépe z nich senioři. To je cesta. Klub v klubu. Není možné, aby se tisíc lidí spolu družilo. Ale určité podskupiny mají k sobě blíž, což je třeba podporovat.

Pod pojmem neexistence klubovny, který často používáme, si také kdekdo představí něco jiného. Pro mne to znamená, že budova postrádá stmelující prvky. Místo, kde je příjemně, útulno, kde sedí štamgasti a kde člen vždy někoho známého potká. Velkou práci pro atmosféru udělá recepce. Anglický kamarád mi jednou řekl, že recepce u nás jsou mizerné proto, že v nich nepracují golfistky. Svatá pravda. Jako klub se chceme podílet na zlepšování současného stavu. Osobně bych dal určitě přednost postavení domku pro startéra, úkrytu pro hráče připravující se ke hře před vybudováním venkovního fitness, které je proklatě daleko. Věřím ale, že co není může být. Majitel hřiště členům naslouchá a spousta věcí se za deset let dodělala a zlepšila.

Letos vám končí čtyřleté funkční období ve výboru České golfové federace, kde jste zastupoval moravský region. S jakými ambicemi jste tenkrát kandidoval?

Neměl jsem a ani nemám ambice podílet se na sportovně-technických záležitostech. Mým zájmem byla a je propagace a rozvoj golfových příležitostí, včetně osvěty a rozšiřování členské základny, jak dětí, tak dospělých. Podívejte se, dnes evidujeme v golfových klubech necelých 5,5 tisíce dětí z nichž se golfu naplno věnuje možná jedna třetina. Už před lety jsem řekl, že Kláru Spilkovou považuji spíš za statistickou chybu než za výsledek dobré systémové práce. Byl jsem za kacíře. Dnes je to jasné. Klára nemá následovnice. Selhal systém nebo statistika? Ale ani systém není všemocný, když chybí široká základna. Když půjdu do detailu, tak ani širší základna není samospasitelná. Pracujeme s dětmi, které na golf někdo přivede. Postrádám jakoukoliv aktivitu talenty vyhledávat.

Byla vaše mise naplněna? Minimálně. Bohužel. Netušil jsem, že s osvětou musím začít už ve výboru. Podařilo se ale například prosadit, aby projekt „Se školou na golf“ nedělali všichni a nikdo, ale aby měl svého specialistu, manažera, který se mu profesionálně věnuje. Stále to ale není ono. Projekt je populární, to ano, ale já bych si přál, aby měl i jiné benefity, než jen že něco rozdáme zadarmo. Další věc. Pozorní zaregistrovali, že se na stránkách ČGF pár měsíců objevovaly krátké informace ze zasedání výboru. Podařilo se mi to prosadit. Stačila však jedna moje nepřítomnost a tok informací byl zastaven. Nelíbí se mi to. Myslím si, že ČGF by měla být otevřenější. Věřím, že nové rozložení výboru po volbách to umožní.

V letošních březnových volbách kandidujete na post viceprezidenta výboru České golfové federace. Jaké budou vaše priority v případě zvolení?

Jak už jsem říkal, za největší slabinu České golfové federace považuji absenci vize a prakticky žádné marketingové a PR aktivity. Pokud budu do funkce zvolen, chtěl bych se věnovat právě jim, médiím a rozvoji golfu. Jsem přesvědčen, že jediná možná cesta k rozvoji domácího golfu vede přes kvantitu. Čím více budeme mít golfistů, tím lepší nás čeká budoucnost. Kluby, hřiště i federaci, prostě všichni budou spokojenější.

Podobné náborové vize, respektive proklamace, už český golf jednou zažil. Nic převratného z nich ale nevzešlo…
Nábory nutné jsou. Musí je dělat federace společně s kluby a majiteli hřišť. Předcházet jim ale musí osvěta. Smysluplná osvěta. Podle mě je tisíckrát účinnější článek o golfu v lifestylu nebo časopise o zdraví než krátká informace o umístění na mistrovství světa ve sportovní rubrice celostátního deníku. O sportovním golfu ať se píše adekvátně jeho úspěchům. Co mně chybí, jsou populárně naučné články, popřípadě články vyvracející mýty. Ale rozumně. Ne, že budeme tvrdit, že golf nehrají snobové. Hrají! Hrají ho však především normální lidé, těch snobů je menšina. Je jich stejné procento jako v ostatních sportech.

Myslíte, že budete mít šanci svou vizi v příštím volebním období ve výboru České golfové federace prosadit?

Pokud budu zvolen, pak je šance poměrně vysoká. Kandidáti jsou známí, znám je osobně. Vím, jaké zastávají názory a hodnoty, takže spolupráce může být určitě dělná. Podle nového modelu bude mít výbor České golfové federace dva viceprezidenty – z čehož jeden by měl na starosti právě média a komunikaci – je větší šance plány prosadit. Toto volební období byly právě média a komunikace největší slabinou. Karel Čelikovský, jako předseda komise, nám dlouho vysvětloval, že on a jedině on je ten, kdo rozhoduje o mediálních aktivitách. Nepouštěl nás do komise a o mnohých krocích nás vůbec neinformoval. Akce „Na to nemáš“ byla tragická s naprosto nulovým výsledkem. Aby bylo jasno, chci být v této oblasti nápomocný. Nezbytnou podmínkou však je, že federace zaměstná manažera pro tuto oblast.

Jste přesvědčen, že jediným řešením je nábor nových členů?

Určitě ne. Musíme se dívat i na to, proč lidé odcházejí. A porozumět jim. Podle statistik zrušilo v rámci České golfové federace svou registraci v klubu v roce 2016 více než 7 000 golfistů. Ano, ně- kteří z nich zůstávají dál a hrají golf jako neregistrovaní, což je přirozený vývoj, ale část z nich mizí úplně. Přitom podle mě jde z velké většiny o lidi, kteří vypadli z dětských a juniorských členských kategorií, studují, pracují, zakládají rodiny, stěhují se. Někteří z nich se sice za pár let ke golfu opět vrací, ale jde o podstatně obtížnější proces, než si klubovou příslušnost a vztah ke golfu udržet.
Na Kaskádě se například snažíme řešit tento úbytek novou strukturou poplatků tak, aby nebyl přechod z juniorských kategorií mezi dospělé pro mladého člověka příliš náročný. Odpouštíme jim vstupní poplatky a umožňujeme roční platby ve splátkách.

A co ti neregistrovaní?

Koncem roku 2016 jsem byl na zajímavé prezentaci Ira Roddyho Carra, který kromě vlastní bohaté hráčské historie má nepřeberné zkušenosti ze společnosti Jacka Nicklause, kde již delší dobu působí. A samozřejmě padla i otázka neregistrovaných hráčů, neboť úbytek registrovaných golfistů je celosvětový problém. A jeho slova? V Irsku 68 % golfistů nemá klubovou příslušnost. Ano, na jednoho člena klubu připadají dva nečlenové. Před lety tito golfisté-nomádi, jak se jim říká, takřka neexistovali. Stagnace členské základy registrovaných golfistů tak nemusí nutně znamenat, že neroste reálný po- čet golfistů. Vzniká nám nová kategorie golfistů, kteří hrají pro zábavu, nepotřebují registraci, nepotřebují hendikep. Já jim fandím. U jejich dětí a vnoučat je už předpoklad, že budou hrát závodně. Děti milují soutěžení. Počet neregistrovaných golfistů se bude přirozeně zvyšovat i u nás, přesto považuji za základní stavební kámen českého golfu především členskou základnu registrovanou v golfových klubech.

I když je registrace potřebná jen k vedení hendikepu?

Doufám, že to „jen“ myslíte v uvozovkách. Aby byl klub úspěšný, musí poskytovat podstatně širší spektrum služeb, ať již sociálního nebo sportovního charakteru. Bohužel existuje nemálo golfistů, u kterých se jejich klubový život skutečně smrskne do dvou atributů. Levnější hra a hendikep. Rozuměl bych tomu ještě u hráčů se sportovními ambicemi, ale často kolem sebe vidím přílišný důraz na hendikep i v kategorii rekreačních hráčů, kteří by si měli golf především užívat.
Myslíte, že by mohl být cestou zaručující růst i takzvaný municipální golf?

Pokud budeme vnímat slovo municipální jako nízkonákladový, pak jsem přesvědčen, že podobný přístup je řešením pro sportoviště typu driving range. Nejsem toho názoru, že v místech, kde hřiště nemají, by se federace měla snažit prosazovat přímo jeho výstavbu. Když někdo neumí hrát a nemá okolo sebe vzory, tak se na hřišti hrát nenaučí. Na cvičné louce ano. Podívejte na Hodkovičky. Byl jsem na otevření v roce 1998. Jsem přesvědčen, že od té doby vyprodukovaly daleko více hráčů než Karlštejn. Je to přirozené. Takže budování sítě driving range v místech, kde doposud hřiště nemají, je lepší cesta. Hřiště už pak někdo z nadšenců vybuduje.

Prozradíte na závěr něco ze své životní golfové filozofie?

Celý život – ten golfový – se snažím být ambasadorem golfu. A nejde jen o pořádání klinik pro negolfisty a komerčních turnajů pro firemní klientelu, což je součástí mé práce, nebo sportovních turnajů. Za osvětu považuji i to, že se nebojím říkat lidem věci, které neradi slyší, ať již se týkají etikety, rychlosti hry či skutečné hodnoty jejich rekreačního hendikepu. A filozofie? Řiďte svůj život i business podle golfových pravidel, budete se mít skvěle.

Juraj Werner © 2017

Základní postoje k českému golfu – volby 2017

Jak vnímáte Českou golfovou federaci na začátku roku 2017 a jaké by měly být její priority pro nejbližší léta?

Vnímám ji jako organizmus který má touhu pracovat. Výbor ČGF jako relativně konsolidovanou skupinu lidí, která zachytila signály ze světa a ví že golfu, jeho rozvoji je třeba jít naproti. To nebývalo. Hlavním úkolem však je profesionalizace managementu. Obsadit posty generálního sekretáře a marketingového a PR managera. Dalším úkolem je změna přístupu. Federace je sice střešním orgánem golfu, ale ne „generálním ředitelem“ českého golfu. Především hřiště totiž nepadají pod její křídla. Proto se musí vžít do role mediátora mezi majiteli hřišť, PGA a samozřejmě kluby. Výbor a zaměstnanci ČGF jsou tady pro kluby, pro golf a ne opačně. hlavním úkolem je tvořit synergie a ne přikazovat. Mluvím o věcech týkajících se rozvoje golfu a různých projektech napomáhajících jeho rozvoje. Jinak řídí soutěže a organizuje reprezentaci.

A jaké z dlouhodobého pohledu?

Myslím, že jsem to už odpověděl v první otázce. Lepší komunikací se všemi zainteresovanými se federaci otevřou úžasné prostory k seberealizaci v prospěch golfu.

Rok 2016 vykázal reálný pokles registrovaných golfistů. Jde o vážnou hrozbu, nebo jen marginální záležitost?

Pokles registrovaných golfistů může znamenat pouze to, že někteří už nechtějí být registrováni. Ale může to znamenat, že lidé hrají méně. To první představuje hrozbu pro kluby a federaci. To druhé ohrožuje majitele hřišť. V obou případech je na konci méně peněz, což je špatně. Slyšíme to ze všech stran, jak se ve světě mění struktura golfistů. Už neplatí mýtus – co golfista, to člen klubu. Abychom analyzovali situaci a dělali opatření, tak federace, coby zástupce klubů, musí dát hlavy dohromady s managementem hřišť. Pokles registrovaných je jedna změna, tou druhou je změna struktury. Ze své podstaty ale nemusí znamenat hrozbu. Víme, že došlo k celkovému poklesu golfistů. Není však přímo úměrný počtu registrovaných hráčů? Otázka pro kluby a ČGF. Je členství v klubech a ČGF dost atraktivní? Dostávají členové adekvátní protihodnotu? Dovedu si představit, že členství ve federaci by mi jako hráči a členovi klubu mělo dát více než nyní.

Jak hodnotíte současný poměr golfistů a golfových hřišť v Česku?

Hřišť je dost. Kapacity nejsou využívány, prostě jsou volné. Bohužel jsou regiony kde je penetrace hřišť tak vysoká, že to jejich existenci přímo ohrožuje.

Co považujete za výkladní skříň českého golfu, respektive v čem se nám docela daří?

Ptáte se, zda existuje něco, co bychom nabídli světu? Nevím. Máme dobré rozhodčí? Říká se to. Ale není ta tvrdost a nesmlouvavost, kterou nesporně kvalitní mezinárodní rozhodčí vnesli do rekreačních turnajů, na škodu? Už vidím některé čtenáře, jak se mračí a myslí si, že nabádám k benevolenci a podvádění. To ne. Chyba je, že nejdříve lidi strašíme pravidly a trestnými ranami, místo abychom pravidla vysvětlovali z pozitivního hlediska, jak mohou pomoci a rány ušetřit.

Nebo že by to byly turnaje vrcholné PGA, které jsme nepochybně dobře zorganizovali? Bylo to hezké, ale prodělečné, tak nějak to komentovali samotní promotéři. Takže nevím, co by to mohlo být. Snad hřiště. Máme jich několik, která snesou nejpřísnější mezinárodní kritéria a náš standard je na velice solidní úrovni. Ale služby na hřištích, ty si už do výlohy nedáme.

V čem z vašeho pohledu za světem pokulháváme a jak bychom se to měli pokusit změnit?

Nejsme vizionáři. Ale to je logické. Golf ještě nemáme v krvi, takže nevidíme tolik dopředu. A také nejsme tak dobří marketéři jako na západ od nás. Podařilo se nám aplikovat anglický model a já se nechci hádat, jestli z roku 1950, nebo 1970. Je to model založený na tom, že kluby vlastní hřiště. Tak to ale není. Svět nám utekl a aplikuje nové přístupy. Změnit to můžeme. Koukejme se daleko dopředu a rozumně občas aplikujme, co už ve světě funguje.

Bylo zařazení golfu na olympiádu přínosem?

Čistý marketing. Trhy a peníze. O nic jiného nejde. Golfisté mají své priority a žebříčky hodnot a bude trvat dlouho než se do nich olympiáda dostane. Chápu, že se golf na olympiádě části fanouškům a hráčům líbí. Konec konců sledování olympiády a počítání medailí už není povinné, takže si každý může vybrat. Pro mne je olympiáda atletika. Starší čtenáři si pamatují, že atletika dlouho neměla mistrovství světa a světové mýtinky neexistovali. Mluvím o období do roku 1983. Přestavte si, že se světová špička potkala jednou za čtyři roky. Výstřel z pistole a běh na 100 metrů. Své soupeře běžci prakticky 4 roky neviděli. To byl emoční náboj. Srovnání se současným golfem? Dnes jsou světově obsazené golfové turnaje každý týden prakticky dva. Na druhé straně na olympiádu se díky kritériím zdaleka nedostane celá špička. Co by se muselo stát, aby byl olympijský turnaj ceněn jako major? Jaký jiný benefit kromě toho, že se turnaj koná jednou za čtyři roky, olym- piáda nabízí? Takže ze sportovního hlediska přínos nevidím. Ano, jsme olympijský sport a z toho nějaké výhody plynou. Mediální příležitost a možnost dotací. A zase jsme u peněz.

Jste zastáncem současné podoby dělení golfistů na amatéry a profesionály, nebo by se měly obě části postupně propojovat?

Jsem zastáncem dělení mezi amatéry a profesionály. Představuji si zrůdné důsledky spojení. Například turnaj amatérů, který má sponzora, nejlépe z řad hráčů. Dotace je 50 tisíc a vítěz bere něco mezi 20 až 30 tisíci. Hezké peníze. Co myslíte milý čtenáři. Musí být v každém flightu rozhodčí, nebo ne? Já se bojím, že ne jeden ve flightu, ale za každým hráčem. Náklady na takový turnaj by se vyšplhaly do, vzhledem k významu turnaje,  obludných rozměrů. A to mne napadají další věci jako daňové optimalizace a podobně. Další důvody by vydaly na celý článek.

Jak dopadly vaše ideály a předsevzetí, se kterými jste do nejvyšší golfové „politiky“ vstupoval? Změnily se?

Jsem tak trochu zklamaný. Nečekal jsem zázrak, jak z mého působení, tak z reakce okolí na mé snahy, ale skutečnost byla podstatně horší. Právě proto chci do dalšího volebního období kandidovat. Jednak jsem se rozkoukal a po druhé, výbor je až na drobné animozity sehraný. Kolegové znají mé představy. Pokud bych byl zvolen, tak se otevírá možnost dělat to, co jsem končící volební období dělat nemohl. Chci pracovat na projektech rozvoje golfu a médií a PR.

Anketa vyšla v časopise GOLF 3/2017

Juraj Werner © 2017

Hry na 12 jamek, klidně, ale proč to organizovat?

Iniciativy okolo hry na 12 jamek vnímám jako nápovědu.
Jednak pro hráče. Aby využili lépe čas, který hodlají strávit na hřišti. Pro někoho je 18 jamek mnoho a 9 zase málo. Pokud to hřiště dovoluje a z 12ky, nebo 13ky je do klubovny smysluplná vzdálenost, tak proč nehrát 12 jamek. Například Slavkov. Po 12té jamce by hráči odcházeli férvejí 13ky. No jo, ale proč si ji nezahrát. A pak přijdou k 18 která vede taky přímo ke klubovně. Tu by si asi rádi zahráli také. Na této jamce však budou hrát ti co přišli ze 17ky. Chaos. Je to prostě třeba promyslet a stanovit pravidla.

Výrazná nápověda je to i pro managery hřišť. Neposkytovat větší slevy z hry na 9 jamek, ale nechat hrát hráče více jamek. Rozhodně bych nedoporučoval výrazně zvyšovat green fee. Opět platí, že tento formát je vhodný tam, kde rozložení jamek umožní po 12 jamce rozumnou vzdálenost do klubovny. Příkladem jsou Karlovy Vary. Tam 9 jamek nehrál snad nikdy nikdo. Pohodlný návrat je až po 11., nebo dokonce po drajvu z 12. ale také po 13. V případě, že by resort zlegalizoval hru na 12 jamek tak by hráči mohli v klidu odehrát 3 jamky navíc a nebát se marshala, neb ten je ve Varech už tradičně přísný.

Největší chybou by bylo 12 jamek nějak překotně institucionalizovat. Normovat hřiště, dělat „vážné“ turnaje a podobně. Pokud na to časem bude enormní tlak, tak klidně, ale není třeba předbíhat a vysloveně tlačit hráče do této formy hry. Nezapomínejme, že pouze málo hřišť je na tuto úpravu skutečně vhodných.

Napadá mne, co by se stalo kdyby se golf na 12 jamek v budoucnu ustálil jako optimální formát? Vznikli by na zbylých jamkách 6 jamkové „akademie” a nebo by majitelé hřišť prodali atraktivní pozemky na stavbu rodinných domků? Taky to není všude z různých důvodů možné. Rozhodně přebudování hřišť na 12 jamek by si v začátku vynutilo velké náklady.

Takže, hrajme tolik jamek, kolik se nám bude hodit. Na hřištích vyjdeme tomuto trendu vstříc. Hlavně to ale dělejme tak, abychom těm co hrají 9, nebo 18 jamek nedělali žádné potíže.

Nepublikováno (zatím 🙂

Juraj Werner © 2017

Devítka jednou větou – časopis Golf Digest 2017

Nejhezčí hřiště? 

Všude tam, kde jsou dobří kamarádi. Ale moc se mi líbilo na Fancourtu v JAR.

Největší zklamání v golfu?
Když tělo neposlouchá.

Největší zklamání z bafunářského golfu?
Bohužel mnoho funkcionářů nechápe, že golf je především hra pro zábavu.

Nejlepší rána?
Dinners Club, světové finále. Par 4. První rána kousek za dámské a druhá odtamtud až na green.

Nejhorší rána?
Pro-Am při Chalenge Tour na Karlštejně. První jamka. Hrajeme s Andersem Hansenem. Kamarádi zahráli do kopru a on se zatvářil zklamaně. Mně ale představili jako toho, kdo z nich hraje nejlépe. No a já zahrál luftšlág. Ostuda.

Koho obdivujete?
Obdivuji staré anglické golfisty, kteří říkají, že hrají bogey golf a opravdu hrají bogey golf.

Kam se nejradši vracíte?
Na Kaskádu.

Něco, co jste odkoukal od velkých hráčů?
O Johna Dalyho – rozčilování. Fakt nechtěně.

Největší golfová lež?
Už to umím. Ale to říká každý, že.

Časopis Golf Digest únor 2017

Juraj Werner © 2017

Emoce. Na hřišti i mimo něj.

Uveřejněno v časopise GOLF, v prosinci 2016. Uvnitř čísla je anketa na téma EMOCE. Celkově byli odpovědi orientovány výrazně na negativní emoce. Ze sedmi respondentů dva pozitivní emoce ani nezmínili. Karel Skopový ji zmínil a doslova řekl: „Radostné výkřiky, které často slýcháváme, když se hraje Texas na golf nepatří, ale toho se asi nezbavíme, protože tuto hru hrajeme povětšinou se začátečníky, kteří ještě etiku nemají dostatečně v sobě.“ Při vší úctě, Karle, všem doporučuji , aby se hrou více bavili a to i za cenu, že někdy „nemístně“ vykřiknou radostí, neboť jak řekl H. Keitel ve filmu Mládí: „Emoce jsou vše co máme“

Ti co golfovou hůl v životě nedrželi v ruce si myslí, že golf je nudná procházka. My víme své. Není to tak jednoduché a kotel samozřejmě bublá víc než se povrchnímu pozorovateli zdá. Emoce jsou samozřejmě dvojí. Pozitivní, kvůli těm golf hrajeme, a negativní, to jsou ty, které nás bohužel opanovávají mnohem častěji.

Zejména my, co jsme začali hrát golf až v dospělém věku jsme si jich užili dosyta. Zpomalené tělo nereagovalo dostatečně hbitě na naše očekávání. Nechápali jsme exponenciální křivku hendikepové pasti. Z 34 na 30 je cesta daleko snazší, než z 18 na 14. Radostné chvíle z vítězství a zlepšení hendikepu mnohem častěji střídali frustrace ze sinusoidy 10 x „zhoršení“ a 1x „zlepšení“. Vidím to často. Na terase sedí frustrovaní a unavení hráči, kteří místo radosti z hezky prožitého dne počítají paty a hledají „kdyby“. Zbytečně. Prohráli tím, že se nechali porazit negativními emocemi.

Na začátku našich golfových kariér nás rozčilovalo takřka všechno. Nejdříve netrefený míč, později hrozný slice a ještě později ještě hroznější hook. Výmluvy jsme hledali v hudbě na terase klubovny vzdálené asi kilometr, v zakašlání spoluhráče a podobně. O nekritickém láteření na kvalitu hřiště ani nemluvě. Mezitím jsme se občas cudně potěšili z vítězství, či zlepšení hendikepu. Ano tušíte správně.  Mám pocit, že negativních emocí je nějak víc.

Hrajeme golf stejně jako jezdíme po silnici. Troubíme, zvedáme ukazovák a podobně. Budoucnost ale nevidím černě. Lepšíme se. Tak jako většina z nás pochopila, že do Prahy ani mimo stavební sezónu nedojedeme dříve něž za dvě hodiny, tak postupnou stagnací našich hendikepů vnímáme více krásy golfu, než to tajemné desetinné číslo na průkazkách ČGF.

Negativních emocí ubývá. Pozitivní na stagnaci počtů golfistů je to, že se zlepšila golfová dovednost hráčů a tím i jejich pohled na hru samotnou. Pozitivní emoce své skóre zlepšují. Osvícení golfisté se tolik nerozčilují. Nehledají výmluvy a těší se z hry s přáteli. Jen tak dále.

.. víš Johne, u nás se golfem nebavíme. My honíme hendikep 🙁

Hraji golf déle než 20 let. Na hřišti se samozřejmě občas rozčílím. Tělo neposlouchá hlavu. Však to znáte. Ale na každou hru se těším jako malý kluk a nenechám si ji zkazit hloupostmi. Otevřel jsem však druhou Pandořinu skříňku. Stal jsem se golfovým funkcionářem. Mám zájem na lepší organizaci a propagaci tohoto sportu. Nedá se říct, že by český golf měl problémy. Vždyť celý svět řeší po krizi úbytek golfistů. Náš golf je v jiné situaci a to co ho brzdí má jinou příčinu. Prostě jsme organizačně zamrzli a svět nám zase utekl. Proti tomuto problému je takový socket vlastně nic, uznejte. Emoce stranou a s chladnou hlavou je třeba řešit vážnější věci, které mne na golfu štvou. Například:

  • nekritické očekávání sportovních výsledku bulvární části novinářů
  • hloupé kampaně na podporu golfu
  • neschopnost prezentovat golf jako celoživotní sport a životní filozofii
  • nálepka snobskeho sportu a to, že někteří golfisté ji bohužel potvrzuji
  • přehnané sportovní ambice na úkor radosti z hry samotné
  • příliš mnoho zábran, které musí zájemce o golf překonat, aby ho mohl začít hrát

V každém případě emoce ke golfu patří. Tak jako ke každé lidské činnosti. Nacházejme radost z hry samotné. Těšme se z každé dobré rány a zapomínejme na ty špatné. Přeji vám, aby pozitivní emoce ve vás zvítězily.

Juraj Werner © 2016

 

„Can’t Get No Satisfaction”

Krátké zamyšlení nad tím co říkáme, a co vlastně cítíme.

Stále si kladu otázku, co vlastně dělá golfistu šťastným, kdy je vlastně spokojený. Mohli bychom jasně říct, že je to počet ran, nebo stablefordových bodů. Nebo není? Osvícené golfisty turnaje, hendikepy a počty ran nějak neberou a přesto nejsou vždy spokojeni. Atributů které nás ovlivňují je samozřejmě více. Samozřejmě mluvíme o rekreačním golfe. O tom golfe, který hraje drtivá většina golfistů na světě, ale věnujeme se mu minimálně.

Při svých toulkách internetem jsem narazil na zajímavý článek s příznačným názvem „Can’t Get No Satisfaction” který se zabýval výzkumem spokojenosti hráčů na cizích hřištích, myšleno ne na svých domovských.

Začneme koncem průzkumu do kterého bylo zařazeno 2 434 golfistů kteří hrají cca 7 kol za měsíc , je jim okolo 58 let a hráli na hřištích kde průměrné green fee stálo 62 USD. Dá se tedy předpokládat, že o golfe něco ví. Výsledek říká, že 155 z nich bylo přesvědčeno, že dostalo více než čekali. 1 065 se domnívalo, že zaplatili přesně tu správnou cenu a 1 214 řeklo, že zaplatili příliš mnoho. Golfista je vlastně takový nespokojený králíček, … jako kdybych to už někde slyšel.

Zde je výsledek posunu priorit hráčů mimo své domovské hřiště:

snimek-obrazovky-2016-10-23-v-10-40-16

Je to logické. Na hřištích které neznáme chceme větší klid. Chceme si je užít. Své hřiště dobře znáte a víme co stane, kde pravděpodobně míč leží a tak podobně. Neméně zajímavý byl postřeh tvůrců výzkumu že, pomalé kolo má velký vliv na nespokojenost. Rychlé kolo neznamená, že budou hráči spokojeni.

Pochopení změn ve vnímání priorit hráčů může pomoct provozovatelům hřišť. Jeden z problémů s kterým se české hřiště potýkají je mix rozdílných požadavků klubových hráčů a takzvaných „fee“ hráčů, nebo-li hostů. Rychlostí hry počínaje, restaurací a jejím jídelníčkem konče. Snažíme se vyhovět oběma skupinách, přičemž jejich priority jsou různé.

Pochopení změn, ale může pomoct i nám hráčům. Buďme shovívaví vůči hostům na našich hřištích, na golfové dovolené dostaneme stejnou péči.

Respondenti také uvedli, že jejich výkon je osmým nejdůležitějším faktorem spokojenosti. Ve skutečnosti byl ale třetí. Jestliže byli dva hráči stejně nespokojeni, tak ten co zahrál hůře věřil, že zaplatil v průměru o 3 dolary více, než ten kdo hrál dobře.

Golfisté jsou prostě kritičtější, když hrají špatně a ne, že ne!

Tolik pár statistik před zamyšlením se nad naší kritikou v podstatě čehokoliv.

Juraj Werner © 2016

 

… add Pomalá hra

Třetí vagón nejede ani pomaleji, ani rychleji než vagony před ním a za ním. Tempo na golfu neudává lokomotiva, ale časový limit. Ten je daný letitou zkušeností a bývá zpravidla 4,5 hodiny.  Světe div se, je to přesně 18 čtvrthodin …

Juraj Werner © 2010

… add: Co (ne)zajímá vaše golfové kamarády?

Nezapomeňte, že vaše hra nikoho kromě VÁS nezajímá. Nikoho neobtěžujte výčtem nešťastných pozic, smolných odrazů, ale ani nezvykle povedenými ranami. Mohli by se Vám pomstít a odvykládat průběh své hry.

PS: Přesto, že tuto myšlenku opakuji už několik let, tak se situace nelepší. Vždy se najde někdo s nepřeberným množstvím situací které musí světu sdělit. Stojím tam potřebuji čurat, ale nemohu se odpoutat. Napadá mne, že dotyčnému naznačím své zážitky z ranní toalety, které jsou pro běžný život snad důležitější, ale taktně mlčím. Naštěstí mám ambasadora. Myšlenka se zalíbila Markovi Ebenovi, který s grácii sobě vlastní tuto radu reprodukuje dál. Výborně Marku. Děkuji.

Dokonce je na to téma vtip. Manželky přemýšlí co je lepší, když manžel hraje golf,  nebo má milenku. Shodli se na tom, že milenka je lepší. Manžel o ní nemluví.

Juraj Werner © 2010 a 2015

Ekonomika golfových hřišť – anketa v časopisu GOLF 2016

Myslíte, že zlaté časy (z pohledu provozu golfových areálů) byly, nebo nás teprve čekají?

Bonmot jasně říká, že „dobře už bylo“. Myslím, že před pár lety se spojily dvě konjunktury. Světová ekonomická a poměrně nečekaný a bouřlivý rozvoj golfu u nás. Ten by pravděpodobně přišel i bez té ekonomické. Výsledkem je, že máme více hřišť, než potřebujeme, a jsou nerovnoměrně geograficky rozložená. Zákonitě musí mít některé problémy. Neznamená to ale, že dobře už nikdy nebude. Všichni si zvykáme na novou ekonomickou realitu. Jedna její tvář je bolestná, neboť není tak ekonomicky veselá. A druhá, což je paradoxně pozitivní, nás uvedla do skutečné reality. Musíme intenzivněji přemýšlet, kde a jak shánět peníze na provoz. Vážit si členů klubu a zvyšovat kvalitu služeb. Dosavadní extenzivní směr v podobě budování nových budov, wellness, předělávání jamek apod. se k radosti golfistů soustře- ďuje na kvalitu služeb a optimalizaci neboli zreálňování cen. Ale to je velký samostatný problém.

Existuje nějaký univerzální recept na ekonomicky úspěšné provozování golfového areálu?

Ano, existuje několik jednoduchých a víceméně univerzálních principů, které fungují všude. Je to jako s léky. Fungují všechny, ale musíte vědět na jaký neduh. Nejdříve se musí určit dobře diagnóza. V tom máme problém. Investoři vycestují na Costa del Sol a to, co tam uvidí, mnohdy chtějí aplikovat na svém hřišti.A nefunguje to. Proč? Je totiž rozdíl mezi potřebami v resortu, který je založen na fee hráčích, a hřištěm, kde podstatnou část tee time vyplní kluboví hráči. Hřiště může být vlastně stejné, ale zázemí, restaurace, cenová politika a marketing jsou diametrálně odlišné. To za první.Za druhé je rozdíl, jestli to bude resort obrazně řečeno s třemi hvězdičkami, nebo s pěti. Tady děláme chyby především v dress code a v cenách za tee time, tak i za služby a restaurace. Golf totiž není pouze jeden. Někdo se cítí lépe v „hogo-fogo“ prostředí, někomu je bližší „chalupářská varianta“. Obojí je v pořádku. Jen když budeme vyžadovat přísný dress code na devítce na Vysočině, tak bude prostředí nevyvážené, část hostů se tam nebude cítit dobře a příště nejspíš nepřijedou. Je třeba se rozhodnout a najít správný balanc. Nejvíc na tyto „nejasnosti“ doplácejí restaurace. To je nejbolestivější místo českých hřišť. Ale copak nejsou pouhým odrazem gastronomie v celé ČR? Kdybych se měl ale vrátit k výrazu univerzální recept, tak bych řekl, že pro drtivou většinu českých hřišť je tím receptem investice do dětí a zvyšování počtu vlastních členů. Je to cesta dlouhá, ale zaručuje budoucnost.

 

Jakých bariér by se měl český golf na cestě za prosperitou co nejrychleji zbavit?

Těch bariér vlastně ani není moc. Jednou z nich bych řekl, že jsou nejasné marketingové koncepce resortů, které pravděpodobně plynou ze snahy zalíbit se všem. Poslední dobou ale provozovatelé nacházejí svou parketu a nebojí se hledat svou specifickou tvář, například v nižších cenových relacích.

Další problém, a teď mě asi část golfistů prokleje nesouhlasem,  je nepokora a neznalost reálných poměrů části hráčů. Tato skupina světáků má nepřiměřené očekávání, často plynoucí právě ze srovnáváním s cizinou. Očekávají ve svých klubech stejný standard jako na hřištích, kde platí ceny vyšší než 60 euro. To není fér. Ale nevadí, všichni se učíme. Osobně vidím velký pokrok a zlepšení takřka ve všem.Poslední, ale nejvýznamnější bariérou jsou ceny. A proto očekávám ještě jednu revoluci, cenovou. Starý obchodnický bonmot říká: „Řekni, jakou slevu chceš, a já ti řeknu, kolik to stojí.“ Do této pasti se dostal český golfista. Očekávám, že resorty změní taktiku – nasadí nižší ceníkové ceny a budou dávat menší slevy. Říkám tomu spravedlivá cena. Ceny bohužel dělají z golfu „snobárnu“. Pokud se sníží (a nemusí to znamenat menší příliv peněz do resortů), stane se golf daleko přístupnější pro další zájemce. Hřiště na to kapacity mají. Týká se to i vstupních poplatků do klubů. Postupně se už snižují či dokonce ruší. Ale co my, co jsme je na začátku zaplatili? Budeme se muset smířit s tím, že se naše investice dočasně znehodnotila. To ale nevadí, neboť jinak bychom museli platit vyšší roční fee. Možná, až budou kapacity hřišť plné a kluby se zavřou, se nám investice vrátí. Když ne, nevadí. Radost ze hry nám to nevezme!

Juraj Werner © 2016

Názory na golf po zvolení do výboru ČGF – Juraj Werner, rozhovor 2013

Rozhodl jste se kandidovat jako člen výboru pro spolupráci s kluby. Co stálo u zrodu vašeho rozhodnutí?

Touha být u toho. Mám pocit, že právě teď nastala doba, kdy by se mělo a mohlo něco pro český golf udělat. Pár signálních vý- střelů z děla tady už bylo, ale byl to planý poplach. Zní to docela naivně, ale golf se u nás strašně změnil. Když jsem začal hrát, tak nás bylo asi 1 500, teď nás je kolem 60 tisíc, i když to číslo se mi nějak nechce zdát. Změnily se ovšem o podmínky kolem nás. Kromě poznání, že Čechy golf baví, jsme se z hubených let počátku kapitalizmu přehoupli přes nebývalou konjunkturu do krize, která nutí šetřit. Poznali jsme taky, že golf není jenom soutěž a hendikep, ale především hra a skvělá zábava. To všechno by se mělo projevit v přístupu federace ke klubům, hřištím a hráčům.

Jaká je vaše představa o hlavním poslání ČGF?

Vida, i časopis Golf cítí blížící se změnu a klade otázky více na tělo. Je to jednoduché, ČGF se má starat především o sportovní reprezentaci. Vytvořit systém podchycení talentů v klubech tak, aby se žádný neztratil. Vytvářet podmínky pro rozvoj golfu na legislativní úrovni. Vytvářet pozitivní obraz golfu ve společnosti. Někdo řekne, že to ČGF dělá. Ne tak úplně a mnohdy v širší míře, než je potřebné. Takže poslání ČGF řeknu i z jiného úhlu pohledu. ČGF má fungovat tak, že rekreační golfista o její existenci ani nemusí vědět, pokud sám nebude chtít.

Existuje nějaká ze současných činností ČGF, kterou považujete za zbytečnou nebo neadekvátní vynakládaným prostředkům?

Neznám rozpočet a nevím co a kolik stojí. A současně nechci kritizovat to, co je už dávno pohřbeno. Máme ve zvyku kritizovat a nejlépe se trefuje do šuplíku finance. Jedno však přinejmenším tuším. Pokud by ČGF chtěla spustit koncepčně propracovaný projekt rozvoje mládežnického golfu, tak je těch peněz vlastně zoufale málo a lidí na federaci taktéž. Přitom tohle je projekt, který jako jediný může nastartovat druhou vlnu golfového boomu u nás.

Přicházíte i s nějakou vlastní myšlenkou, kterou byste rád v průběhu volebního období implementoval do stávajícího systému?

Už jsem to naznačil v předchozích odpovědích. Musí dojít k oddělení rekreačního a sportovního golfu, přesněji řečeno k vyčlenění mládežnického golfu, protože ten je přirozeně a z větší míry sportovně založený. O ten se má federace starat především a rozvíjet ho. Ale rekreační hráči? Jestliže si zaplatím denní fee nebo jsem členem klubu a dodržuji etiku, mám právo hrát golf bez ohledu na to, zda jsem či nejsem členem federace. A otázka hendikepu je podobná. Chci hendikep, tak si jeho vedení připlatím. Jestli ve federaci nebo v klubu či jiné instituci, to už je má volba. Uvědomme si, kolikrát slyší zájemce o golf, začátečník, slovo „musíte“. Slova jako zkouška způsobilosti, hendikep, členský roční poplatek, roční fee, turnaj jsou brzdou rozvoje této krásné hry. Ono na ně dříve nebo později dojde, tomu rozumím. Začátečník však musí slyšet, jen jak je to jednoduché.

Patříte do týmu některého z kandidátů na prezidenta? Pokud ano, proč? (v roce 2013 kandidovali proti sobě pánové Z. Kodejš a P. Suchánek)

Nechci, aby to vyznělo nabubřele, ale jsem ambasador golfu. Patřím především do té skupiny, která chce lidem golf přiblížit. Dělal jsem to od chvíle, kdy mne tato hra pohltila, a budu to dělat dále. Jestli s tím nebo tamtím, jestli ve federační funkci nebo jako ředitel resortu či řadový golfista, je úplně jedno. Možná těchto pár řádků definitivně odepsalo mou kandidaturu, možná ne.

Juraj Werner © 2013

Anketa na konci roku 2012 – stále živé a aktuální slova

Jaký dojem ze současného stavu českého golfu u vás převládal na konci roku 2012?

Pozitivní a rozpačitý současně. Na jedné straně, a to nepochybně, se úroveň čes- kého golfu zlepšuje. Nejde jenom o Ondru Liesera a Kláru Spilkovu. Viděli jsme to u nás na Kaskádě při mistrovství ČR a tradičním Grandfinále PGA. Na druhé straně cítíme, že systém vyhovující v dobách, kdy tu bylo 25 hřišť a 10 tisíc golfistů, dnes nestačí. Dokládají to i snahy ČGF o sebezdokona- lování. Mimořádná konference ČGF a pří- pravy na volby nového výboru a prezidenta jsou toho důkazem. Takže když rozpačitý, tak především z toho, že tento proces trvá dlouho, což našemu golfu neprospívá a brzdí to jeho rozvoj.

Kdybyste měl vyzvednout jednu (maximálně tři) nejvýznamnější událost českého golfu v roce 2012, která by to byla?

Tuším, že většina dotazovaných bude vyzvedávat turnaj LET na Albatrossu nebo vybrané úspěchy našich hráčů v na meziná- rodním fóru. Zkusím to vzít z jiného konce. Je dobře, že se nekonala PGA na Čeladné. Nejsme na to golfově připraveni. Rozdíl vý- konnosti našich hráčů ve srovnání se světovou nebo evropskou špičkou je příliš velký. Účast našich hráčů na tomto turnaji nebyla zkušenost, ale spíše zážitek. Turnaj tak byl pouze skvělou propagací Česka. Není na to ani ekonomická doba. V Německu před nedávnem pořádali pět turnajů PGA ročně, letos jeden. Pohledy lidí, kterým záleží na českém golfu, by se měly upřít na nižší, ale konkrétní cíle, na úkoly, které nás bezpro- středně trápí a něco by vyřešily. Jsem samozřejmě rád, že mladí hráči z Kaskády se v průběhu roku neztratili. Lucka Hinnerová nám udělala radost prvním a druhým místem na mistrovství ČR.

 

Co byste popřál českému golfu do nového roku?

Osvíceného prezidenta ČGF se skvělým týmem v zádech. Člověka, jenž nepodlehne módním trendům s vidinou rychlého a líbi- vého výsledku. Jeho práce bude náročná, neboť musí vybudovat nadčasově funkční instituci. To nebude lehké a nebude to hned.

Juraj Werner © 2012

Česko jako golfová destinace

Úvodník v časopisu GOLF – leden 2014

Toto číslo GOLFu se mimo jiné zabývá ekonomikou provozu golfových hřišť. Mám za to, že marketingové kampaně založené na billboardech se známými tvářemi nebo televizní obdoby téhož layoutu jsou k ničemu. Rozvoj golfu totiž zajistí pouze sympatická osvěta nás (už chycených golfistů) plus následná vstřícnost recepčních v resortech či klubech a poctivý a empatický přístup trenérů k nově příchozím zájemcům. Druhým zdrojem jsou děti. Doufejme proto, že projekt ČGF „Se školou na golf“ bude úspěšný.

Nicméně, a vykládáme si o tom už léta, stále je nasnadě otázka, zda má Česko potenciál stát se golfovou destinací
a přinést peníze do resortů zvenku. Není to recept na zlepšení ekonomiky hřišť? Některé resorty se o to pokouší a myslím, že docela úspěšně. Ostatní se bohužel přetahují pouze o balík peněženek cca 35 000 aktivních golfistů. Vezmu-li v potaz, že je to zhruba 350 hráčů na hřiště, tak je to tvrdý boj. Není proto lepší poohlédnout se v okolí?

Má to ale svá úskalí. Třeba počasí a z toho plynoucí délka sezony, atraktivita hřišť, kvalita služeb a gastronomie, logistika. Máme vůbec golfistům z ciziny co nabídnout? Myslím tím něco navíc, nějaké lákavé benefity? Napadá mě pivo. Nesmějte se, prosím. Máme ho skvělé a za dobrou cenu. Asi to není to nejdůležitější, ale jako bonus dobré. Hřiště jsou kvalitní, tak proč se toho bát. Partičky seveřanů si na nějaký extra kulturní program nepotrpí. Neříkám, že investice do incomingu jsou vhodné pro všechny české golfové destinace, ale hřiště v okolí Prahy jsou dobře dostupná. Takže letadlem do Prahy a hurá na hřiště nebo do hotelu v Praze a denně vyjíždět za golfem.

Jak začít? Zúčastnil jsem se letošního veletrhu International Golf Travel Market. Přestože ČR byla v minulosti právě na tomto veletrhu vyhlášena jako neobjevená destinace roku 2007, od té doby se nestalo nic. Kromě už zmíněných osamocených, leč úspěšných aktivit několika cestovních kanceláří a resortů nevznikl větší projekt pro podporu incomingového golfového cestovního ruchu.

Abych byl konkrétní. Nemluvím o dotacích, které by se měly rozdělit mezi několik resortů či institucí. Mluvím o synergickém projektu Czech Tourismu, krajských či městských odborů rozvoje cestovního ruchu, dále majitelů hřišť a konec konců
i ČGF a dalších institucí, jejichž jména ani neznám, neboť z nich nic pořádného nikdy nevypadlo.

Bylo by dobré, aby u nás utráceli peníze i golfisté z jiných zemí a přispěli tím do pokladen českých hřišť a prostřednictvím DPH i do pokladny státní. Dělají to tak všechny státy. Zatím se pouze přetahujeme o těch pár tisíc golfistů. Návštěvníci českého stánku na zmiňovaném veletrhu shodně konstatovali, že sice máme hezkou Prahu, hřiště i přírodu, ale nemáme produkty, různé druhy nabídek, golfpasy apod. Existují studie, které velice dobře mapují zvyklosti a požadavky jednotlivých národů, obvyklou délku pobytu, kolik hřišť zpravidla hrají, postgolfové aktivity, velikost příchozí skupiny a její složení apod. Jsou k dispozici nebo se dají udělat. Chce to ale systematickou práci a spo- lečné úsilí všech zainteresovaných. Čím dřív, tím lépe, neboť peníze sice leží za hranicemi, ale cizinci musí mít zatraceně dobrý důvod, proč nám je přinést. Ten důvod je třeba najít a společnými silami ho vykřičet do světa

Juraj Werner © 2014

« Starší příspěvky Novější příspěvky »

© 2021 The Spirit of the Game.

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑