Tento, poněkud delší, rozhovor vyšel v časopise GOLF v únoru 2017. Popisuji v něm své postoje, které by mohli zajímat i delegáty na volební konferenci ČGF v březnu 2017.
Juraj Werner, dnes prezident největšího moravského golfového klubu a člen výboru České golfové federace, je na domácí golfové scéně stálicí. Nejenže pamatuje pionýrské časy, ale sám se na následném boomu z konce devadesátých let aktivně podílel. Není tak divu, že má vyhraněné názory i na současnou stagnaci.
Když se řekne golf, co si pod ním představíte?
V první řadě skvělou zábavu. Pak celoživotní pohybovou aktivitu, která nám umožňuje zdravě soutěžit po celý život. Senior na kole si už moc nezazávodí, a už vůbec ne se svým synkem a vnukem, zatímco v golfu se může dokonce i zlepšovat. A my jsme soutěživý národ. Jsem přesvědčen, že samotný pohyb ve stáří nestačí, soutěžení mu dává zvláštní esprit. Efekt je umocněn na druhou. Svižná chůze na čerstvém vzduchu, zvládnutí náročného švihu, taktika aktivně zapojující mysl, to všechno jsou prvky, které jsou doporučené jako prevence proti Alzheimerově nemoci. Tím ale nechci říct, že golf je jenom pro staré.
Co vás na golfu přitahuje?
Jeho duch. Spirit of the game. Čestnost, bezúhonnost a zdvořilost. Uvádím to i v záhlaví svých webových stránek golfspirit.cz. A co vám vadí? Lidé, kteří golf pomlouvají, aniž by ho zkusili. Nebezpeční jsou golfoví ortodoxové, kteří vidí golf zakonzervován před desítkami let. Nebo taky, když se říká golf činnostem, které s ním nemají nic společného. Zvlášť poslední dobou se kolem nás objevují aktivity typu discgolf, footgolf a podobně. Řekněte, mají něco společného s golfem? Vadí mi automatické tykání, mrzí mě lidé, kteří golf hrají, ale nerozumí mu. Vadí mi, když mi to nejde proto, že tělo neposlouchá.
A taky přemýšlím, co se tím myslí, když někdo říká, že český golf stagnuje. Napadá mne, zda jsme vůbec objektivní. Jestli stav, kdy nastala stagnace, nebyla nereálná bublina. Všechno je relativní, že. A taky nevím, kde je napsáno, že i v golfu musíme být vidět v čelních soutěžích, dej bože na čelních pozicích. Je mnoho sportů, kde po nás ve světovém měřítku neštěkne ani pes, a přesto je máme rádi a činovníky média nepranýřují. Dnes jste prezidentem golfového klubu na Kaskádě, jaký k ní máte vztah? Srdečný. Stál jsem u jejích počátků, vymyslel název a do dnešních dnů s ní prožívám vše dobré i špatné. Mám za sebou i období, kdy jsem Kaskádu řídil, takže znám pohled z obou stran a umím se na problémy dívat s nadhledem. Kaskáda je skvělé hřiště, ale ty nejlepší časy má určitě teprve před sebou. V ročence „10 let Kaskády“ jsou seřazeny fotografie od začátku až do současnosti. Stromy vyrostly, a co za dalších 10 let? To bude nádhera.
Jak se vám dnes hájí „opačné“ zájmy?
Ano, mohlo by se zdát, že jako ředitel jsem musel hájit zájmy majitele, zatímco dnes jsem coby prezident především zástupcem hráčů. Dobře to řekl Tomáš Večeřa, můj předchůdce a golfový souputník. „Jsme jedno tělo”. Hráč, respektive klub a hřiště, respektive jeho majitel. Všichni se navzájem potřebujeme. Nikdo bez toho druhého nevyhraje.
Takže na Kaskádě neexistují žádné třecí plochy nebo slabá místa?
Určitě chybí klubovna. Toalety jsou už na cestě, tedy ne ty přenosné. Někteří si stěžují na restauraci. Takže třecí plochy jsou. Ale na druhé straně postrádám i větší loajalitu členů. Možná právě tyto dvě věci spolu úzce souvisí. Na Kaskádě chybí pocit sounáležitosti i hrdosti. Vezměte si třeba Mariánky. V životě jsem neslyšel od jejich člena o jejich hřišti třeba jen jediné špatné slůvko, přičemž víme, že v poslední dekádě se dalo Mariánkám vytknout mnoho věcí. U nás členové berou kvalitu hřiště jako samozřejmost a často zbytečně akcentují nedostatky.
Jaké nejbližší cíle jste si nastavil?
Všechno se vyvíjí. Kaskáda sdružuje přes tisícovku dospělých členů vytvářejících věkově i sociálně nehomogenní společenství. Fungují zde ale partičky. Nejlépe z nich senioři. To je cesta. Klub v klubu. Není možné, aby se tisíc lidí spolu družilo. Ale určité podskupiny mají k sobě blíž, což je třeba podporovat.
Pod pojmem neexistence klubovny, který často používáme, si také kdekdo představí něco jiného. Pro mne to znamená, že budova postrádá stmelující prvky. Místo, kde je příjemně, útulno, kde sedí štamgasti a kde člen vždy někoho známého potká. Velkou práci pro atmosféru udělá recepce. Anglický kamarád mi jednou řekl, že recepce u nás jsou mizerné proto, že v nich nepracují golfistky. Svatá pravda. Jako klub se chceme podílet na zlepšování současného stavu. Osobně bych dal určitě přednost postavení domku pro startéra, úkrytu pro hráče připravující se ke hře před vybudováním venkovního fitness, které je proklatě daleko. Věřím ale, že co není může být. Majitel hřiště členům naslouchá a spousta věcí se za deset let dodělala a zlepšila.
Letos vám končí čtyřleté funkční období ve výboru České golfové federace, kde jste zastupoval moravský region. S jakými ambicemi jste tenkrát kandidoval?
Neměl jsem a ani nemám ambice podílet se na sportovně-technických záležitostech. Mým zájmem byla a je propagace a rozvoj golfových příležitostí, včetně osvěty a rozšiřování členské základny, jak dětí, tak dospělých. Podívejte se, dnes evidujeme v golfových klubech necelých 5,5 tisíce dětí z nichž se golfu naplno věnuje možná jedna třetina. Už před lety jsem řekl, že Kláru Spilkovou považuji spíš za statistickou chybu než za výsledek dobré systémové práce. Byl jsem za kacíře. Dnes je to jasné. Klára nemá následovnice. Selhal systém nebo statistika? Ale ani systém není všemocný, když chybí široká základna. Když půjdu do detailu, tak ani širší základna není samospasitelná. Pracujeme s dětmi, které na golf někdo přivede. Postrádám jakoukoliv aktivitu talenty vyhledávat.
Byla vaše mise naplněna? Minimálně. Bohužel. Netušil jsem, že s osvětou musím začít už ve výboru. Podařilo se ale například prosadit, aby projekt „Se školou na golf“ nedělali všichni a nikdo, ale aby měl svého specialistu, manažera, který se mu profesionálně věnuje. Stále to ale není ono. Projekt je populární, to ano, ale já bych si přál, aby měl i jiné benefity, než jen že něco rozdáme zadarmo. Další věc. Pozorní zaregistrovali, že se na stránkách ČGF pár měsíců objevovaly krátké informace ze zasedání výboru. Podařilo se mi to prosadit. Stačila však jedna moje nepřítomnost a tok informací byl zastaven. Nelíbí se mi to. Myslím si, že ČGF by měla být otevřenější. Věřím, že nové rozložení výboru po volbách to umožní.
V letošních březnových volbách kandidujete na post viceprezidenta výboru České golfové federace. Jaké budou vaše priority v případě zvolení?
Jak už jsem říkal, za největší slabinu České golfové federace považuji absenci vize a prakticky žádné marketingové a PR aktivity. Pokud budu do funkce zvolen, chtěl bych se věnovat právě jim, médiím a rozvoji golfu. Jsem přesvědčen, že jediná možná cesta k rozvoji domácího golfu vede přes kvantitu. Čím více budeme mít golfistů, tím lepší nás čeká budoucnost. Kluby, hřiště i federaci, prostě všichni budou spokojenější.
Podobné náborové vize, respektive proklamace, už český golf jednou zažil. Nic převratného z nich ale nevzešlo…
Nábory nutné jsou. Musí je dělat federace společně s kluby a majiteli hřišť. Předcházet jim ale musí osvěta. Smysluplná osvěta. Podle mě je tisíckrát účinnější článek o golfu v lifestylu nebo časopise o zdraví než krátká informace o umístění na mistrovství světa ve sportovní rubrice celostátního deníku. O sportovním golfu ať se píše adekvátně jeho úspěchům. Co mně chybí, jsou populárně naučné články, popřípadě články vyvracející mýty. Ale rozumně. Ne, že budeme tvrdit, že golf nehrají snobové. Hrají! Hrají ho však především normální lidé, těch snobů je menšina. Je jich stejné procento jako v ostatních sportech.
Myslíte, že budete mít šanci svou vizi v příštím volebním období ve výboru České golfové federace prosadit?
Pokud budu zvolen, pak je šance poměrně vysoká. Kandidáti jsou známí, znám je osobně. Vím, jaké zastávají názory a hodnoty, takže spolupráce může být určitě dělná. Podle nového modelu bude mít výbor České golfové federace dva viceprezidenty – z čehož jeden by měl na starosti právě média a komunikaci – je větší šance plány prosadit. Toto volební období byly právě média a komunikace největší slabinou. Karel Čelikovský, jako předseda komise, nám dlouho vysvětloval, že on a jedině on je ten, kdo rozhoduje o mediálních aktivitách. Nepouštěl nás do komise a o mnohých krocích nás vůbec neinformoval. Akce „Na to nemáš“ byla tragická s naprosto nulovým výsledkem. Aby bylo jasno, chci být v této oblasti nápomocný. Nezbytnou podmínkou však je, že federace zaměstná manažera pro tuto oblast.
Jste přesvědčen, že jediným řešením je nábor nových členů?
Určitě ne. Musíme se dívat i na to, proč lidé odcházejí. A porozumět jim. Podle statistik zrušilo v rámci České golfové federace svou registraci v klubu v roce 2016 více než 7 000 golfistů. Ano, ně- kteří z nich zůstávají dál a hrají golf jako neregistrovaní, což je přirozený vývoj, ale část z nich mizí úplně. Přitom podle mě jde z velké většiny o lidi, kteří vypadli z dětských a juniorských členských kategorií, studují, pracují, zakládají rodiny, stěhují se. Někteří z nich se sice za pár let ke golfu opět vrací, ale jde o podstatně obtížnější proces, než si klubovou příslušnost a vztah ke golfu udržet.
Na Kaskádě se například snažíme řešit tento úbytek novou strukturou poplatků tak, aby nebyl přechod z juniorských kategorií mezi dospělé pro mladého člověka příliš náročný. Odpouštíme jim vstupní poplatky a umožňujeme roční platby ve splátkách.
A co ti neregistrovaní?
Koncem roku 2016 jsem byl na zajímavé prezentaci Ira Roddyho Carra, který kromě vlastní bohaté hráčské historie má nepřeberné zkušenosti ze společnosti Jacka Nicklause, kde již delší dobu působí. A samozřejmě padla i otázka neregistrovaných hráčů, neboť úbytek registrovaných golfistů je celosvětový problém. A jeho slova? V Irsku 68 % golfistů nemá klubovou příslušnost. Ano, na jednoho člena klubu připadají dva nečlenové. Před lety tito golfisté-nomádi, jak se jim říká, takřka neexistovali. Stagnace členské základy registrovaných golfistů tak nemusí nutně znamenat, že neroste reálný po- čet golfistů. Vzniká nám nová kategorie golfistů, kteří hrají pro zábavu, nepotřebují registraci, nepotřebují hendikep. Já jim fandím. U jejich dětí a vnoučat je už předpoklad, že budou hrát závodně. Děti milují soutěžení. Počet neregistrovaných golfistů se bude přirozeně zvyšovat i u nás, přesto považuji za základní stavební kámen českého golfu především členskou základnu registrovanou v golfových klubech.
I když je registrace potřebná jen k vedení hendikepu?
Doufám, že to „jen“ myslíte v uvozovkách. Aby byl klub úspěšný, musí poskytovat podstatně širší spektrum služeb, ať již sociálního nebo sportovního charakteru. Bohužel existuje nemálo golfistů, u kterých se jejich klubový život skutečně smrskne do dvou atributů. Levnější hra a hendikep. Rozuměl bych tomu ještě u hráčů se sportovními ambicemi, ale často kolem sebe vidím přílišný důraz na hendikep i v kategorii rekreačních hráčů, kteří by si měli golf především užívat.
Myslíte, že by mohl být cestou zaručující růst i takzvaný municipální golf?
Pokud budeme vnímat slovo municipální jako nízkonákladový, pak jsem přesvědčen, že podobný přístup je řešením pro sportoviště typu driving range. Nejsem toho názoru, že v místech, kde hřiště nemají, by se federace měla snažit prosazovat přímo jeho výstavbu. Když někdo neumí hrát a nemá okolo sebe vzory, tak se na hřišti hrát nenaučí. Na cvičné louce ano. Podívejte na Hodkovičky. Byl jsem na otevření v roce 1998. Jsem přesvědčen, že od té doby vyprodukovaly daleko více hráčů než Karlštejn. Je to přirozené. Takže budování sítě driving range v místech, kde doposud hřiště nemají, je lepší cesta. Hřiště už pak někdo z nadšenců vybuduje.
Prozradíte na závěr něco ze své životní golfové filozofie?
Celý život – ten golfový – se snažím být ambasadorem golfu. A nejde jen o pořádání klinik pro negolfisty a komerčních turnajů pro firemní klientelu, což je součástí mé práce, nebo sportovních turnajů. Za osvětu považuji i to, že se nebojím říkat lidem věci, které neradi slyší, ať již se týkají etikety, rychlosti hry či skutečné hodnoty jejich rekreačního hendikepu. A filozofie? Řiďte svůj život i business podle golfových pravidel, budete se mít skvěle.
Juraj Werner © 2017
