... čestnost, bezúhonnost, zdvořilost. Tři slova které charakterizují GOLF.

Archiv rubriky: Rozhovory

Mýty o golfu jsou přežitkem. Není drahý, snobský, ani lenivý

Golf na 1.pohled. Příloha MF DNES, pátek 29.6.2018:
Také žijete v představě, že golf vlastně není sport, ale pohodová procházka po trávníku, při které se moc neunavíte? A že je finančně nedostupný, že jde o hru pro několik horních tisíc? Pak jste na omylu. Hýbnete se tak, že vás možná z počátku bude bolet celé tělo. Ale odměnou pro vás bude příjemný pocit z toho, že jste pro své tělo udělali něco dobrého, a ještě na čerstvém vzduchu. A váš bankovní účet to rozhodně nezruinuje. Zažité mýty vyvrací Juraj Werner, viceprezident České golfové federace.

 

Pro koho je vlastně golf vhodným sportem?

Pro každého, kdo chce překonávat své limity, chce soutěžit na čerstvém vzduchu a taky pro ty, co chtějí udržovat a budovat sociální vztahy, kdo miluje fair play. A to bez rozdílu věku. Jsem přesvědčen, že tohle o svém sportu nemohou prohlásit zástupci mnoha sportů. Jako důkaz nechť poslouží 60 miliónů golfistů na celém světě od dětí do pozdního seniorského věku.

Tak mne přesvědčte, kde a jak mohu začít?

Možností je mnoho. Prostor v novinách by rozhodně nestačil pro vyjmenování všech možných míst. Nicméně, v České golfové federaci letos jsme spustili platformu Bav se golfem. Na stránkách www.bavsegolfem.cznajdete možnosti jak a kde s golfem začít. Hřiště a kluby zde informují zájemce o pořádaných dnech otevřených dveří, různých kurzech a dalších aktivitách. Vřele tu stránku doporučuji. Najdete tady i odpovědi na časté otázky okolo golfu a jeho u nás mírně pošramoceného image, jak se moderně říká. Ve skutečnosti jsou lidé pod vlivem mýtů, které zde vyvracíme. A když se poučeni vydáte ven, tak začínejte na cvičných loukách. Říkáme jim driving range. Nebo taky levných devítijamkových hřištích. Jsou super a je tam skvělá atmosféra. Začínejte ve skupině, s kamarády, rodinou, kolegy. Hecujte se, hrajte si, ale netlačte na pilu.

 

Pojďme tedy zkusit ty mýty vyvrátit. Jaké vybavení potřebuji do začátku?

Začnu krutou pravdou. Golf je hra, kterou se musíte nejdříve naučit hrát, abyste si mohli zahrát. Je to jako s hrou na hudební nástroj. Mluvím o golfovém švihu. Právě tato výzva nás na golfu láká. Zvládnout nejdříve švih, pak hrát a mít lepší a lepší hendikep. Češi jsou velice soutěživý národ a právě tato výzva je láká. No a na učení švihu vám stačí jedna hůl. Na recepci golfového hřiště vám ji půjčí nebo si ji můžete koupit. Chtějte „sedmičku železo“ nebo taky „osmičku“, to je jedno. Na green potřebujete „patr“. To vám stačí. Necháte tam tisícovku a máte vystaráno. Pokud chcete celý set, tak potřebujete něco od sedmi tisíc korun. Na dovysvětlení, patr je ta hůl, kterou se míček kutálí do jamky. Všemi ostatními holemi míč letí vzduchem.

 Co vše mě čeká, než mě někdo pustí na hřiště?

Na některých hřištích vás pustí bez toho, že by se na vás na cokoliv ptali. Pokud tedy zaplatíte. Nestojí to mnoho. Devíti jamkové hřiště za 300–400 korun nebo jednotlivá hřiště mají takzvané akademie, což jsou zmenšená hřiště. Musíte splnit pár jednoduchých podmínek. Hřiště neničím, okolí neubližuji a nezdržuji. Tyto věci by měl začátečník ovládat. Jsou předmětem golfové etiky a na hřišti je najdete v provozním řádu. Pokud je začátečník neovládá, tak si může svou první hru pěkně zkazit. Proto je lepší v klubu vyhledat hráče, kamaráda, který s vámi hřiště projde. Nebo se ptát po garantovi. To je určený člověk na hřišti. V klidu s vámi hřiště projde a vysvětlí vám esenciální věci z etiky, pohybu na hřišti a rovněž pravidla. Může vám vystavit osvědčení o hře, a dokonce vám může navrhnout hendikep, zpravidla 54. Ten vám do registru ČGF zapíšou ovšem až po vstupu do klubu. Toto osvědčení vám však otevře dveře na hřiště.

O golfu se traduje, že jde o sport pro horních pár tisíc. Je skutečně tak nákladný?

Je to mýtus. Plyne z toho, že golf u nás zatím nemá tradici. První hřiště se stavěla s velkými nesnázemi a za drahé peníze. Jako každé novinky se ho chytali i lidé, kteří hledali pouze výjimečnost, a ne pravou podstatu této krásné hry. Ale to bylo ve všem – zlaté řetězy porevoluční doby zůstaly raperům, squash zlidověl, plochá obrazovka je dnes samozřejmostí, no a kolo můžete mít taky za 200 tisíc a ve skutečnosti vám nepomůže. Je to jako ve všem. Snobové jsou všude. Věřte, že většina golfistů jsou sympatičtí lidé. Mají ale něco společného, jsou cílevědomí.

A o jakých částkách se tedy bavíme?

Roční hrací poplatky se pohybují okolo čtrnácti tisíc korun. Někde podstatně méně. Maximum je, myslím, třicet tisíc.  Za to můžete v Čechách podle klimatických podmínek neomezeně hrát asi 250 dnů v roce. To je super výhoda golfu. Hrajeme prakticky celý rok. Ale abych byl upřímný je tady ještě jeden zádrhel. Kluby vyžadují i jednorázové vstupní poplatky. To je bariera. Nemusíte však vstupovat do drahého klubu, a jsou kluby, které mají různé programy, které je zmírňují nebo dokonce ruší. Vstupní poplatky byla chyba, která nás stála spoustu hráčů.

Hole? Už jsem řekl, kompletní set od sedmi tisíc. Že hole, které vám prodejce vybere na míru, stojí od čtyřiceti tisíc výše? Je to jako s tím kolem. Důležité je umět do toho šlápnout. V našem případě švihnout. Dovoluji si tvrdit, že set holí s bagem za dvacet tisíc vám vydrží deset let.    

 Zažitá představa o golfu je rovněž ta, že to vlastně není sport – jak moc se při golfu člověk hýbe, kolik toho nachodí, co vše při něm protáhne a procvičí. Jaké má obecně zdravotní přínosy?

Skvělá otázka. Je to sport, nebo hra? Na světě se o tom popsalo tolik papíru, že si to nedovedete představit. Myslím si, že právě proto je golf kouzelný. Pro někoho hra, pro někoho sport. Fakt je, že při hře na osmnáct jamek ujdete asi dvanáct kilometrů, docela ostrým tempem. Mezi tím se soustředíte. Na dlouhou ránu, ale taky na pat, který má dva metry, ale v ostrém sklonu. Přemýšlíte: Zahraju 150 metrů přes ten rybník, nebo si přihraji před a budu hrát na jistotu? Ano, je to hra taktická hra plná soustředění před ránou i na ránu samotnou. Úžasné. Přestavte si, že tohle můžete dělat od deseti let do smrti. Víte, že golf je jedna z nejlepších preventivních činností na Alzheimerovu nemoc? Spojení pohybu a mentálního zapojení vás pohltí. Dokonalý relax.    

 Jsou lidé, kteří potřebují energický pohyb. Co jim může golf nabídnout a dát?

Taky dobrá otázka. Původně jsem hrál tenis, trochu závodně. V pozdějším věku jsem hledal alternativní sport, neboť lepší nechtěli hrát se mnou a s horšími se zase nechtělo mně. Kamarád řekl golf, a bylo. Díky handikepu můžete hrát prakticky s kýmkoliv. Bez rozdílu výkonnosti. Systém hendikepů vás srovná a zápas může být vzrušující. Ano, je to vzrušení. Stojíte nad míčkem a je jenom a pouze na vás, jak ten míč zahrajete. To je výzva. Ale vrátím se k otázce otázkou. Co přivedlo Ivana Lendla ke golfu? Výzva. Zlepšit se, porazit kamaráda, zabavit se, být na čerstvém vzduchu, zapomenout na běžné starosti. To stejné platí o takových adrenalinových sjezdařích, jako jsou Ondra Bank nebo Krištof Krýzl, kteří golf hrají. Mohli bychom sepsat dlouhé seznamy adrenalinových sportovců hrajících golf. Obecně platí. Golf je nejčastějším alternativním sportem vrcholových sportovců. Proč? Neboť jim do konce života přináší výzvy bez ohledu na jejich fyzickou kondici a absolutní výkonnost. To je klíčová premisa.

Mluvil jste o soutěživosti Čechů, to podepisuji. Mohou se zájemci účastnit nějakého turnaje rekreačních golfistů?

Samozřejmě. Klání golfistů jsou dvojího typu. Hrajeme-li jamkovou hru, soutěžíme přímo se svým spoluhráčem, kdo vyhraje více jamek. Je to souboj. Toto je historicky základní formát hry. Má své modifikace i pro čytři hráče. To je důležité, neboť skupina, která hraje, spolu může mít maximálně čtyři hráče. Druhou variantou je hra na rány. Soutěžíte se všemi hráči, kteří turnaj hrají. Prostě hrajete, sečtete rány a z výsledku odečtete svůj hendikep. Tento typ je pro slabší hráče náročný, a proto se modifikoval do takzvaného Stablefordu, kde se rány přepočítají na body. Podstatou je, že při určitém počtu ran získáváte nula bodů, tudíž nemusíte jamku dohrát. Dnes je to nejrozšířenější formát hry.

A kdo může tyto turnaje hrát. Každý, kdo je členem klubu, tudíž je veden v České golfové federaci a má hendikep. To je zažitá praxe u nás. Mrzí mne, že jsme nenaučili hráče hrát i turnaje, kde se hendikep neupravuje. Kde se hrají různé zábavné formáty hry. Ztrácí se tím zábava na úkor sportovního pojetí hry.

Co byste vzkázal lidem, kteří o golfu začínají uvažovat?

Hrajte golf, přemýšlejte jako golfisté. Naši společnost to může hodně obohatit. Nehledejte na něm to špatné, ale to dobré. Přeji vám hezkou hru.

Anketa na téma: Ženský golf

Anketa časopisu GOLF 9/2017 – téma: Ženský golf.

1) Podle statistik je u nás registrováno téměř osmnáct tisíc golfistek, což je menší polovina mužské kategorie. Odpovídá to i realitě? Je každý třetí hráč na vašem hřišti ženského pohlaví?
Ano, počet členek Golf Clubu Brno osciluje okolo třetiny. Nemám statistiky odehraných kol, ale myslím si, že odehrají méně kol než muži. Proto se nám zdá že žen, golfistek, je výrazně méně.  Na hřišti už žen třetina není.
2) Jsou ženy zajímavá cílová skupina i z ekonomického pohledu? Utrácejí na golfu více, či méně než muži?
Z pohledu nákupu oblečení se nabízí diplomaticky odpovědět: „Jak které.“ Otázka je zajímavá ale z jiného pohledu. V České golfové federaci připravujeme na příští rok společný projekt s hřišti a kluby pro nábor nových golfistů. Mluvíme o tom, kdo je cílovou skupinou. Z pozorování vyplynulo, že ženy určitě ano. Ženy chtějí hrát golf. Projekt Womans Golf Day to potvrdil.  Ženy mají doma často rozhodující slovo o tom, čemu se bude rodina o víkendu věnovat. Tím se stávají ekonomickou sílou. Prostě ženy si musíme hýčkat.
3) Myslíte, že existuje něco jako hřiště přátelské ženám? A pokud ano, jak by mělo podle vás vypadat?
Osvícení stavitelé hřišť umísťují dámské odpaliště vždy tak, aby ženy nemuseli hrát přes vodu, přes propasti, jak mnohdy 30 metrovým průrvám říkají. Je to ostatně zbytečné. Drtivá většina žen si chce hrát a ne překonávat své stíny. Rychlost grýnů, je taky nepřátelský faktor. USGA uvádí rychlost 9 pro rekreační hráče jako velmi rychlé. Pro české hřiště, mluvím o 18ti jamkových, je tato rychlost začátek standardu, takže pro ženy jsou to podmínky spíše těžké. Mluvím o rekreačních hráčkách. Aby byli mé slova správně pochopeny, vůbec tím ženy neshazuji. Právě naopak. Mnohdy by se muži měli od žen učit a více si hru užívat. Hrdinství hry z bílých odpališť při 180 metrovém drajvu rundu zpravidla zkazí „Koeficient spokojenosti“ po 18ti jamkách mají ženy vyšší, než muži.
4) Zúčastnili jste se červnového Women´s Golf Day? Pokud ano, s jakými výsledky? A co si o podobných akcích myslíte?
Akci jsem pomáhal z pozice ČGF organizovat a na Kaskádě jsem se byl kouknout. Myslím si, že to byla skvělá akce. Česká republika dostala od pořadatelů děkovný dopis za perfektní přístup s dovětkem nesmírného překvapení nad tím, jaký zájem akce u nás vyvolala. Prostě s námi nepočítali, a to se přepočítali. Jestli někdo sleduje český ženský golf, tak vidí, že výsledky jsou výborné. Klára Spilková a její letošní první historické vítězství na turnaji evropské túry, spousty mladých hráček aktivně hrajících na amerických univerzitách a podobně. Zájem žen o golf stoupá a sportovní výsledky se logicky dostavují. To je dobré. Muži učte se.
5) Sledujete i ženský profesionální golf, ženské majory nebo například Solheim Cup?
V televizi nesleduji. Samozřejmě sleduji výsledky našich hráček ve světe.  Vždyť druhá nejlepší profesionální česká hráčka, Lucka Hinnerová je z našeho klubu. Lucka je vzor pro další mladé hráče v klubu. Jsem přesvědčen, že mladý ambiciózní hráč potřebuje vzory minimálně dva. Jednoho z absolutní světové špičky. Toho ale nezná a nepotkává, nicméně ho obdivuje a napodobuje. Druhý vzor by měl být na cvičné louce, ve vlastním klubu, na domácím hřišti. Dobrý hráč, kterého bezprostředně sleduje, jak denně dře a co všechno musí pro svůj, byť ne světově uznávaný výkon, udělat. Pak to funguje. Jestli, že existuje hierarchie cílů, tak existuje i hierarchie vzorů.

Mám rád jasné věci.

Tento, poněkud delší, rozhovor vyšel v časopise GOLF v únoru 2017. Popisuji v něm své postoje, které by mohli zajímat i delegáty na volební konferenci ČGF v březnu 2017. 

Juraj Werner, dnes prezident největšího moravského golfového klubu a člen výboru České golfové federace, je na domácí golfové scéně stálicí. Nejenže pamatuje pionýrské časy, ale sám se na následném boomu z konce devadesátých let aktivně podílel. Není tak divu, že má vyhraněné názory i na současnou stagnaci.
Když se řekne golf, co si pod ním představíte?
V první řadě skvělou zábavu. Pak celoživotní pohybovou aktivitu, která nám umožňuje zdravě soutěžit po celý život. Senior na kole si už moc nezazávodí, a už vůbec ne se svým synkem a vnukem, zatímco v golfu se může dokonce i zlepšovat. A my jsme soutěživý národ. Jsem přesvědčen, že samotný pohyb ve stáří nestačí, soutěžení mu dává zvláštní esprit. Efekt je umocněn na druhou. Svižná chůze na čerstvém vzduchu, zvládnutí náročného švihu, taktika aktivně zapojující mysl, to všechno jsou prvky, které jsou doporučené jako prevence proti Alzheimerově nemoci. Tím ale nechci říct, že golf je jenom pro staré.

Co vás na golfu přitahuje?

Jeho duch. Spirit of the game. Čestnost, bezúhonnost a zdvořilost. Uvádím to i v záhlaví svých webových stránek golfspirit.cz. A co vám vadí? Lidé, kteří golf pomlouvají, aniž by ho zkusili. Nebezpeční jsou golfoví ortodoxové, kteří vidí golf zakonzervován před desítkami let. Nebo taky, když se říká golf činnostem, které s ním nemají nic společného. Zvlášť poslední dobou se kolem nás objevují aktivity typu discgolf, footgolf a podobně. Řekněte, mají něco společného s golfem? Vadí mi automatické tykání, mrzí mě lidé, kteří golf hrají, ale nerozumí mu. Vadí mi, když mi to nejde proto, že tělo neposlouchá.

A taky přemýšlím, co se tím myslí, když někdo říká, že český golf stagnuje. Napadá mne, zda jsme vůbec objektivní. Jestli stav, kdy nastala stagnace, nebyla nereálná bublina. Všechno je relativní, že. A taky nevím, kde je napsáno, že i v golfu musíme být vidět v čelních soutěžích, dej bože na čelních pozicích. Je mnoho sportů, kde po nás ve světovém měřítku neštěkne ani pes, a přesto je máme rádi a činovníky média nepranýřují. Dnes jste prezidentem golfového klubu na Kaskádě, jaký k ní máte vztah? Srdečný. Stál jsem u jejích počátků, vymyslel název a do dnešních dnů s ní prožívám vše dobré i špatné. Mám za sebou i období, kdy jsem Kaskádu řídil, takže znám pohled z obou stran a umím se na problémy dívat s nadhledem. Kaskáda je skvělé hřiště, ale ty nejlepší časy má určitě teprve před sebou. V ročence „10 let Kaskády“ jsou seřazeny fotografie od začátku až do současnosti. Stromy vyrostly, a co za dalších 10 let? To bude nádhera.

Jak se vám dnes hájí „opačné“ zájmy?

Ano, mohlo by se zdát, že jako ředitel jsem musel hájit zájmy majitele, zatímco dnes jsem coby prezident především zástupcem hráčů. Dobře to řekl Tomáš Večeřa, můj předchůdce a golfový souputník. „Jsme jedno tělo”. Hráč, respektive klub a hřiště, respektive jeho majitel. Všichni se navzájem potřebujeme. Nikdo bez toho druhého nevyhraje.

Takže na Kaskádě neexistují žádné třecí plochy nebo slabá místa?

Určitě chybí klubovna. Toalety jsou už na cestě, tedy ne ty přenosné. Někteří si stěžují na restauraci. Takže třecí plochy jsou. Ale na druhé straně postrádám i větší loajalitu členů. Možná právě tyto dvě věci spolu úzce souvisí. Na Kaskádě chybí pocit sounáležitosti i hrdosti. Vezměte si třeba Mariánky. V životě jsem neslyšel od jejich člena o jejich hřišti třeba jen jediné špatné slůvko, přičemž víme, že v poslední dekádě se dalo Mariánkám vytknout mnoho věcí. U nás členové berou kvalitu hřiště jako samozřejmost a často zbytečně akcentují nedostatky.

Jaké nejbližší cíle jste si nastavil?

Všechno se vyvíjí. Kaskáda sdružuje přes tisícovku dospělých členů vytvářejících věkově i sociálně nehomogenní společenství. Fungují zde ale partičky. Nejlépe z nich senioři. To je cesta. Klub v klubu. Není možné, aby se tisíc lidí spolu družilo. Ale určité podskupiny mají k sobě blíž, což je třeba podporovat.

Pod pojmem neexistence klubovny, který často používáme, si také kdekdo představí něco jiného. Pro mne to znamená, že budova postrádá stmelující prvky. Místo, kde je příjemně, útulno, kde sedí štamgasti a kde člen vždy někoho známého potká. Velkou práci pro atmosféru udělá recepce. Anglický kamarád mi jednou řekl, že recepce u nás jsou mizerné proto, že v nich nepracují golfistky. Svatá pravda. Jako klub se chceme podílet na zlepšování současného stavu. Osobně bych dal určitě přednost postavení domku pro startéra, úkrytu pro hráče připravující se ke hře před vybudováním venkovního fitness, které je proklatě daleko. Věřím ale, že co není může být. Majitel hřiště členům naslouchá a spousta věcí se za deset let dodělala a zlepšila.

Letos vám končí čtyřleté funkční období ve výboru České golfové federace, kde jste zastupoval moravský region. S jakými ambicemi jste tenkrát kandidoval?

Neměl jsem a ani nemám ambice podílet se na sportovně-technických záležitostech. Mým zájmem byla a je propagace a rozvoj golfových příležitostí, včetně osvěty a rozšiřování členské základny, jak dětí, tak dospělých. Podívejte se, dnes evidujeme v golfových klubech necelých 5,5 tisíce dětí z nichž se golfu naplno věnuje možná jedna třetina. Už před lety jsem řekl, že Kláru Spilkovou považuji spíš za statistickou chybu než za výsledek dobré systémové práce. Byl jsem za kacíře. Dnes je to jasné. Klára nemá následovnice. Selhal systém nebo statistika? Ale ani systém není všemocný, když chybí široká základna. Když půjdu do detailu, tak ani širší základna není samospasitelná. Pracujeme s dětmi, které na golf někdo přivede. Postrádám jakoukoliv aktivitu talenty vyhledávat.

Byla vaše mise naplněna? Minimálně. Bohužel. Netušil jsem, že s osvětou musím začít už ve výboru. Podařilo se ale například prosadit, aby projekt „Se školou na golf“ nedělali všichni a nikdo, ale aby měl svého specialistu, manažera, který se mu profesionálně věnuje. Stále to ale není ono. Projekt je populární, to ano, ale já bych si přál, aby měl i jiné benefity, než jen že něco rozdáme zadarmo. Další věc. Pozorní zaregistrovali, že se na stránkách ČGF pár měsíců objevovaly krátké informace ze zasedání výboru. Podařilo se mi to prosadit. Stačila však jedna moje nepřítomnost a tok informací byl zastaven. Nelíbí se mi to. Myslím si, že ČGF by měla být otevřenější. Věřím, že nové rozložení výboru po volbách to umožní.

V letošních březnových volbách kandidujete na post viceprezidenta výboru České golfové federace. Jaké budou vaše priority v případě zvolení?

Jak už jsem říkal, za největší slabinu České golfové federace považuji absenci vize a prakticky žádné marketingové a PR aktivity. Pokud budu do funkce zvolen, chtěl bych se věnovat právě jim, médiím a rozvoji golfu. Jsem přesvědčen, že jediná možná cesta k rozvoji domácího golfu vede přes kvantitu. Čím více budeme mít golfistů, tím lepší nás čeká budoucnost. Kluby, hřiště i federaci, prostě všichni budou spokojenější.

Podobné náborové vize, respektive proklamace, už český golf jednou zažil. Nic převratného z nich ale nevzešlo…
Nábory nutné jsou. Musí je dělat federace společně s kluby a majiteli hřišť. Předcházet jim ale musí osvěta. Smysluplná osvěta. Podle mě je tisíckrát účinnější článek o golfu v lifestylu nebo časopise o zdraví než krátká informace o umístění na mistrovství světa ve sportovní rubrice celostátního deníku. O sportovním golfu ať se píše adekvátně jeho úspěchům. Co mně chybí, jsou populárně naučné články, popřípadě články vyvracející mýty. Ale rozumně. Ne, že budeme tvrdit, že golf nehrají snobové. Hrají! Hrají ho však především normální lidé, těch snobů je menšina. Je jich stejné procento jako v ostatních sportech.

Myslíte, že budete mít šanci svou vizi v příštím volebním období ve výboru České golfové federace prosadit?

Pokud budu zvolen, pak je šance poměrně vysoká. Kandidáti jsou známí, znám je osobně. Vím, jaké zastávají názory a hodnoty, takže spolupráce může být určitě dělná. Podle nového modelu bude mít výbor České golfové federace dva viceprezidenty – z čehož jeden by měl na starosti právě média a komunikaci – je větší šance plány prosadit. Toto volební období byly právě média a komunikace největší slabinou. Karel Čelikovský, jako předseda komise, nám dlouho vysvětloval, že on a jedině on je ten, kdo rozhoduje o mediálních aktivitách. Nepouštěl nás do komise a o mnohých krocích nás vůbec neinformoval. Akce „Na to nemáš“ byla tragická s naprosto nulovým výsledkem. Aby bylo jasno, chci být v této oblasti nápomocný. Nezbytnou podmínkou však je, že federace zaměstná manažera pro tuto oblast.

Jste přesvědčen, že jediným řešením je nábor nových členů?

Určitě ne. Musíme se dívat i na to, proč lidé odcházejí. A porozumět jim. Podle statistik zrušilo v rámci České golfové federace svou registraci v klubu v roce 2016 více než 7 000 golfistů. Ano, ně- kteří z nich zůstávají dál a hrají golf jako neregistrovaní, což je přirozený vývoj, ale část z nich mizí úplně. Přitom podle mě jde z velké většiny o lidi, kteří vypadli z dětských a juniorských členských kategorií, studují, pracují, zakládají rodiny, stěhují se. Někteří z nich se sice za pár let ke golfu opět vrací, ale jde o podstatně obtížnější proces, než si klubovou příslušnost a vztah ke golfu udržet.
Na Kaskádě se například snažíme řešit tento úbytek novou strukturou poplatků tak, aby nebyl přechod z juniorských kategorií mezi dospělé pro mladého člověka příliš náročný. Odpouštíme jim vstupní poplatky a umožňujeme roční platby ve splátkách.

A co ti neregistrovaní?

Koncem roku 2016 jsem byl na zajímavé prezentaci Ira Roddyho Carra, který kromě vlastní bohaté hráčské historie má nepřeberné zkušenosti ze společnosti Jacka Nicklause, kde již delší dobu působí. A samozřejmě padla i otázka neregistrovaných hráčů, neboť úbytek registrovaných golfistů je celosvětový problém. A jeho slova? V Irsku 68 % golfistů nemá klubovou příslušnost. Ano, na jednoho člena klubu připadají dva nečlenové. Před lety tito golfisté-nomádi, jak se jim říká, takřka neexistovali. Stagnace členské základy registrovaných golfistů tak nemusí nutně znamenat, že neroste reálný po- čet golfistů. Vzniká nám nová kategorie golfistů, kteří hrají pro zábavu, nepotřebují registraci, nepotřebují hendikep. Já jim fandím. U jejich dětí a vnoučat je už předpoklad, že budou hrát závodně. Děti milují soutěžení. Počet neregistrovaných golfistů se bude přirozeně zvyšovat i u nás, přesto považuji za základní stavební kámen českého golfu především členskou základnu registrovanou v golfových klubech.

I když je registrace potřebná jen k vedení hendikepu?

Doufám, že to „jen“ myslíte v uvozovkách. Aby byl klub úspěšný, musí poskytovat podstatně širší spektrum služeb, ať již sociálního nebo sportovního charakteru. Bohužel existuje nemálo golfistů, u kterých se jejich klubový život skutečně smrskne do dvou atributů. Levnější hra a hendikep. Rozuměl bych tomu ještě u hráčů se sportovními ambicemi, ale často kolem sebe vidím přílišný důraz na hendikep i v kategorii rekreačních hráčů, kteří by si měli golf především užívat.
Myslíte, že by mohl být cestou zaručující růst i takzvaný municipální golf?

Pokud budeme vnímat slovo municipální jako nízkonákladový, pak jsem přesvědčen, že podobný přístup je řešením pro sportoviště typu driving range. Nejsem toho názoru, že v místech, kde hřiště nemají, by se federace měla snažit prosazovat přímo jeho výstavbu. Když někdo neumí hrát a nemá okolo sebe vzory, tak se na hřišti hrát nenaučí. Na cvičné louce ano. Podívejte na Hodkovičky. Byl jsem na otevření v roce 1998. Jsem přesvědčen, že od té doby vyprodukovaly daleko více hráčů než Karlštejn. Je to přirozené. Takže budování sítě driving range v místech, kde doposud hřiště nemají, je lepší cesta. Hřiště už pak někdo z nadšenců vybuduje.

Prozradíte na závěr něco ze své životní golfové filozofie?

Celý život – ten golfový – se snažím být ambasadorem golfu. A nejde jen o pořádání klinik pro negolfisty a komerčních turnajů pro firemní klientelu, což je součástí mé práce, nebo sportovních turnajů. Za osvětu považuji i to, že se nebojím říkat lidem věci, které neradi slyší, ať již se týkají etikety, rychlosti hry či skutečné hodnoty jejich rekreačního hendikepu. A filozofie? Řiďte svůj život i business podle golfových pravidel, budete se mít skvěle.

Juraj Werner © 2017

Základní postoje k českému golfu – volby 2017

Jak vnímáte Českou golfovou federaci na začátku roku 2017 a jaké by měly být její priority pro nejbližší léta?

Vnímám ji jako organizmus který má touhu pracovat. Výbor ČGF jako relativně konsolidovanou skupinu lidí, která zachytila signály ze světa a ví že golfu, jeho rozvoji je třeba jít naproti. To nebývalo. Hlavním úkolem však je profesionalizace managementu. Obsadit posty generálního sekretáře a marketingového a PR managera. Dalším úkolem je změna přístupu. Federace je sice střešním orgánem golfu, ale ne „generálním ředitelem“ českého golfu. Především hřiště totiž nepadají pod její křídla. Proto se musí vžít do role mediátora mezi majiteli hřišť, PGA a samozřejmě kluby. Výbor a zaměstnanci ČGF jsou tady pro kluby, pro golf a ne opačně. hlavním úkolem je tvořit synergie a ne přikazovat. Mluvím o věcech týkajících se rozvoje golfu a různých projektech napomáhajících jeho rozvoje. Jinak řídí soutěže a organizuje reprezentaci.

A jaké z dlouhodobého pohledu?

Myslím, že jsem to už odpověděl v první otázce. Lepší komunikací se všemi zainteresovanými se federaci otevřou úžasné prostory k seberealizaci v prospěch golfu.

Rok 2016 vykázal reálný pokles registrovaných golfistů. Jde o vážnou hrozbu, nebo jen marginální záležitost?

Pokles registrovaných golfistů může znamenat pouze to, že někteří už nechtějí být registrováni. Ale může to znamenat, že lidé hrají méně. To první představuje hrozbu pro kluby a federaci. To druhé ohrožuje majitele hřišť. V obou případech je na konci méně peněz, což je špatně. Slyšíme to ze všech stran, jak se ve světě mění struktura golfistů. Už neplatí mýtus – co golfista, to člen klubu. Abychom analyzovali situaci a dělali opatření, tak federace, coby zástupce klubů, musí dát hlavy dohromady s managementem hřišť. Pokles registrovaných je jedna změna, tou druhou je změna struktury. Ze své podstaty ale nemusí znamenat hrozbu. Víme, že došlo k celkovému poklesu golfistů. Není však přímo úměrný počtu registrovaných hráčů? Otázka pro kluby a ČGF. Je členství v klubech a ČGF dost atraktivní? Dostávají členové adekvátní protihodnotu? Dovedu si představit, že členství ve federaci by mi jako hráči a členovi klubu mělo dát více než nyní.

Jak hodnotíte současný poměr golfistů a golfových hřišť v Česku?

Hřišť je dost. Kapacity nejsou využívány, prostě jsou volné. Bohužel jsou regiony kde je penetrace hřišť tak vysoká, že to jejich existenci přímo ohrožuje.

Co považujete za výkladní skříň českého golfu, respektive v čem se nám docela daří?

Ptáte se, zda existuje něco, co bychom nabídli světu? Nevím. Máme dobré rozhodčí? Říká se to. Ale není ta tvrdost a nesmlouvavost, kterou nesporně kvalitní mezinárodní rozhodčí vnesli do rekreačních turnajů, na škodu? Už vidím některé čtenáře, jak se mračí a myslí si, že nabádám k benevolenci a podvádění. To ne. Chyba je, že nejdříve lidi strašíme pravidly a trestnými ranami, místo abychom pravidla vysvětlovali z pozitivního hlediska, jak mohou pomoci a rány ušetřit.

Nebo že by to byly turnaje vrcholné PGA, které jsme nepochybně dobře zorganizovali? Bylo to hezké, ale prodělečné, tak nějak to komentovali samotní promotéři. Takže nevím, co by to mohlo být. Snad hřiště. Máme jich několik, která snesou nejpřísnější mezinárodní kritéria a náš standard je na velice solidní úrovni. Ale služby na hřištích, ty si už do výlohy nedáme.

V čem z vašeho pohledu za světem pokulháváme a jak bychom se to měli pokusit změnit?

Nejsme vizionáři. Ale to je logické. Golf ještě nemáme v krvi, takže nevidíme tolik dopředu. A také nejsme tak dobří marketéři jako na západ od nás. Podařilo se nám aplikovat anglický model a já se nechci hádat, jestli z roku 1950, nebo 1970. Je to model založený na tom, že kluby vlastní hřiště. Tak to ale není. Svět nám utekl a aplikuje nové přístupy. Změnit to můžeme. Koukejme se daleko dopředu a rozumně občas aplikujme, co už ve světě funguje.

Bylo zařazení golfu na olympiádu přínosem?

Čistý marketing. Trhy a peníze. O nic jiného nejde. Golfisté mají své priority a žebříčky hodnot a bude trvat dlouho než se do nich olympiáda dostane. Chápu, že se golf na olympiádě části fanouškům a hráčům líbí. Konec konců sledování olympiády a počítání medailí už není povinné, takže si každý může vybrat. Pro mne je olympiáda atletika. Starší čtenáři si pamatují, že atletika dlouho neměla mistrovství světa a světové mýtinky neexistovali. Mluvím o období do roku 1983. Přestavte si, že se světová špička potkala jednou za čtyři roky. Výstřel z pistole a běh na 100 metrů. Své soupeře běžci prakticky 4 roky neviděli. To byl emoční náboj. Srovnání se současným golfem? Dnes jsou světově obsazené golfové turnaje každý týden prakticky dva. Na druhé straně na olympiádu se díky kritériím zdaleka nedostane celá špička. Co by se muselo stát, aby byl olympijský turnaj ceněn jako major? Jaký jiný benefit kromě toho, že se turnaj koná jednou za čtyři roky, olym- piáda nabízí? Takže ze sportovního hlediska přínos nevidím. Ano, jsme olympijský sport a z toho nějaké výhody plynou. Mediální příležitost a možnost dotací. A zase jsme u peněz.

Jste zastáncem současné podoby dělení golfistů na amatéry a profesionály, nebo by se měly obě části postupně propojovat?

Jsem zastáncem dělení mezi amatéry a profesionály. Představuji si zrůdné důsledky spojení. Například turnaj amatérů, který má sponzora, nejlépe z řad hráčů. Dotace je 50 tisíc a vítěz bere něco mezi 20 až 30 tisíci. Hezké peníze. Co myslíte milý čtenáři. Musí být v každém flightu rozhodčí, nebo ne? Já se bojím, že ne jeden ve flightu, ale za každým hráčem. Náklady na takový turnaj by se vyšplhaly do, vzhledem k významu turnaje,  obludných rozměrů. A to mne napadají další věci jako daňové optimalizace a podobně. Další důvody by vydaly na celý článek.

Jak dopadly vaše ideály a předsevzetí, se kterými jste do nejvyšší golfové „politiky“ vstupoval? Změnily se?

Jsem tak trochu zklamaný. Nečekal jsem zázrak, jak z mého působení, tak z reakce okolí na mé snahy, ale skutečnost byla podstatně horší. Právě proto chci do dalšího volebního období kandidovat. Jednak jsem se rozkoukal a po druhé, výbor je až na drobné animozity sehraný. Kolegové znají mé představy. Pokud bych byl zvolen, tak se otevírá možnost dělat to, co jsem končící volební období dělat nemohl. Chci pracovat na projektech rozvoje golfu a médií a PR.

Anketa vyšla v časopise GOLF 3/2017

Juraj Werner © 2017

Devítka jednou větou – časopis Golf Digest 2017

Nejhezčí hřiště? 

Všude tam, kde jsou dobří kamarádi. Ale moc se mi líbilo na Fancourtu v JAR.

Největší zklamání v golfu?
Když tělo neposlouchá.

Největší zklamání z bafunářského golfu?
Bohužel mnoho funkcionářů nechápe, že golf je především hra pro zábavu.

Nejlepší rána?
Dinners Club, světové finále. Par 4. První rána kousek za dámské a druhá odtamtud až na green.

Nejhorší rána?
Pro-Am při Chalenge Tour na Karlštejně. První jamka. Hrajeme s Andersem Hansenem. Kamarádi zahráli do kopru a on se zatvářil zklamaně. Mně ale představili jako toho, kdo z nich hraje nejlépe. No a já zahrál luftšlág. Ostuda.

Koho obdivujete?
Obdivuji staré anglické golfisty, kteří říkají, že hrají bogey golf a opravdu hrají bogey golf.

Kam se nejradši vracíte?
Na Kaskádu.

Něco, co jste odkoukal od velkých hráčů?
O Johna Dalyho – rozčilování. Fakt nechtěně.

Největší golfová lež?
Už to umím. Ale to říká každý, že.

Časopis Golf Digest únor 2017

Juraj Werner © 2017

Ekonomika golfových hřišť – anketa v časopisu GOLF 2016

Myslíte, že zlaté časy (z pohledu provozu golfových areálů) byly, nebo nás teprve čekají?

Bonmot jasně říká, že „dobře už bylo“. Myslím, že před pár lety se spojily dvě konjunktury. Světová ekonomická a poměrně nečekaný a bouřlivý rozvoj golfu u nás. Ten by pravděpodobně přišel i bez té ekonomické. Výsledkem je, že máme více hřišť, než potřebujeme, a jsou nerovnoměrně geograficky rozložená. Zákonitě musí mít některé problémy. Neznamená to ale, že dobře už nikdy nebude. Všichni si zvykáme na novou ekonomickou realitu. Jedna její tvář je bolestná, neboť není tak ekonomicky veselá. A druhá, což je paradoxně pozitivní, nás uvedla do skutečné reality. Musíme intenzivněji přemýšlet, kde a jak shánět peníze na provoz. Vážit si členů klubu a zvyšovat kvalitu služeb. Dosavadní extenzivní směr v podobě budování nových budov, wellness, předělávání jamek apod. se k radosti golfistů soustře- ďuje na kvalitu služeb a optimalizaci neboli zreálňování cen. Ale to je velký samostatný problém.

Existuje nějaký univerzální recept na ekonomicky úspěšné provozování golfového areálu?

Ano, existuje několik jednoduchých a víceméně univerzálních principů, které fungují všude. Je to jako s léky. Fungují všechny, ale musíte vědět na jaký neduh. Nejdříve se musí určit dobře diagnóza. V tom máme problém. Investoři vycestují na Costa del Sol a to, co tam uvidí, mnohdy chtějí aplikovat na svém hřišti.A nefunguje to. Proč? Je totiž rozdíl mezi potřebami v resortu, který je založen na fee hráčích, a hřištěm, kde podstatnou část tee time vyplní kluboví hráči. Hřiště může být vlastně stejné, ale zázemí, restaurace, cenová politika a marketing jsou diametrálně odlišné. To za první.Za druhé je rozdíl, jestli to bude resort obrazně řečeno s třemi hvězdičkami, nebo s pěti. Tady děláme chyby především v dress code a v cenách za tee time, tak i za služby a restaurace. Golf totiž není pouze jeden. Někdo se cítí lépe v „hogo-fogo“ prostředí, někomu je bližší „chalupářská varianta“. Obojí je v pořádku. Jen když budeme vyžadovat přísný dress code na devítce na Vysočině, tak bude prostředí nevyvážené, část hostů se tam nebude cítit dobře a příště nejspíš nepřijedou. Je třeba se rozhodnout a najít správný balanc. Nejvíc na tyto „nejasnosti“ doplácejí restaurace. To je nejbolestivější místo českých hřišť. Ale copak nejsou pouhým odrazem gastronomie v celé ČR? Kdybych se měl ale vrátit k výrazu univerzální recept, tak bych řekl, že pro drtivou většinu českých hřišť je tím receptem investice do dětí a zvyšování počtu vlastních členů. Je to cesta dlouhá, ale zaručuje budoucnost.

 

Jakých bariér by se měl český golf na cestě za prosperitou co nejrychleji zbavit?

Těch bariér vlastně ani není moc. Jednou z nich bych řekl, že jsou nejasné marketingové koncepce resortů, které pravděpodobně plynou ze snahy zalíbit se všem. Poslední dobou ale provozovatelé nacházejí svou parketu a nebojí se hledat svou specifickou tvář, například v nižších cenových relacích.

Další problém, a teď mě asi část golfistů prokleje nesouhlasem,  je nepokora a neznalost reálných poměrů části hráčů. Tato skupina světáků má nepřiměřené očekávání, často plynoucí právě ze srovnáváním s cizinou. Očekávají ve svých klubech stejný standard jako na hřištích, kde platí ceny vyšší než 60 euro. To není fér. Ale nevadí, všichni se učíme. Osobně vidím velký pokrok a zlepšení takřka ve všem.Poslední, ale nejvýznamnější bariérou jsou ceny. A proto očekávám ještě jednu revoluci, cenovou. Starý obchodnický bonmot říká: „Řekni, jakou slevu chceš, a já ti řeknu, kolik to stojí.“ Do této pasti se dostal český golfista. Očekávám, že resorty změní taktiku – nasadí nižší ceníkové ceny a budou dávat menší slevy. Říkám tomu spravedlivá cena. Ceny bohužel dělají z golfu „snobárnu“. Pokud se sníží (a nemusí to znamenat menší příliv peněz do resortů), stane se golf daleko přístupnější pro další zájemce. Hřiště na to kapacity mají. Týká se to i vstupních poplatků do klubů. Postupně se už snižují či dokonce ruší. Ale co my, co jsme je na začátku zaplatili? Budeme se muset smířit s tím, že se naše investice dočasně znehodnotila. To ale nevadí, neboť jinak bychom museli platit vyšší roční fee. Možná, až budou kapacity hřišť plné a kluby se zavřou, se nám investice vrátí. Když ne, nevadí. Radost ze hry nám to nevezme!

Juraj Werner © 2016

Názory na golf po zvolení do výboru ČGF – Juraj Werner, rozhovor 2013

Rozhodl jste se kandidovat jako člen výboru pro spolupráci s kluby. Co stálo u zrodu vašeho rozhodnutí?

Touha být u toho. Mám pocit, že právě teď nastala doba, kdy by se mělo a mohlo něco pro český golf udělat. Pár signálních vý- střelů z děla tady už bylo, ale byl to planý poplach. Zní to docela naivně, ale golf se u nás strašně změnil. Když jsem začal hrát, tak nás bylo asi 1 500, teď nás je kolem 60 tisíc, i když to číslo se mi nějak nechce zdát. Změnily se ovšem o podmínky kolem nás. Kromě poznání, že Čechy golf baví, jsme se z hubených let počátku kapitalizmu přehoupli přes nebývalou konjunkturu do krize, která nutí šetřit. Poznali jsme taky, že golf není jenom soutěž a hendikep, ale především hra a skvělá zábava. To všechno by se mělo projevit v přístupu federace ke klubům, hřištím a hráčům.

Jaká je vaše představa o hlavním poslání ČGF?

Vida, i časopis Golf cítí blížící se změnu a klade otázky více na tělo. Je to jednoduché, ČGF se má starat především o sportovní reprezentaci. Vytvořit systém podchycení talentů v klubech tak, aby se žádný neztratil. Vytvářet podmínky pro rozvoj golfu na legislativní úrovni. Vytvářet pozitivní obraz golfu ve společnosti. Někdo řekne, že to ČGF dělá. Ne tak úplně a mnohdy v širší míře, než je potřebné. Takže poslání ČGF řeknu i z jiného úhlu pohledu. ČGF má fungovat tak, že rekreační golfista o její existenci ani nemusí vědět, pokud sám nebude chtít.

Existuje nějaká ze současných činností ČGF, kterou považujete za zbytečnou nebo neadekvátní vynakládaným prostředkům?

Neznám rozpočet a nevím co a kolik stojí. A současně nechci kritizovat to, co je už dávno pohřbeno. Máme ve zvyku kritizovat a nejlépe se trefuje do šuplíku finance. Jedno však přinejmenším tuším. Pokud by ČGF chtěla spustit koncepčně propracovaný projekt rozvoje mládežnického golfu, tak je těch peněz vlastně zoufale málo a lidí na federaci taktéž. Přitom tohle je projekt, který jako jediný může nastartovat druhou vlnu golfového boomu u nás.

Přicházíte i s nějakou vlastní myšlenkou, kterou byste rád v průběhu volebního období implementoval do stávajícího systému?

Už jsem to naznačil v předchozích odpovědích. Musí dojít k oddělení rekreačního a sportovního golfu, přesněji řečeno k vyčlenění mládežnického golfu, protože ten je přirozeně a z větší míry sportovně založený. O ten se má federace starat především a rozvíjet ho. Ale rekreační hráči? Jestliže si zaplatím denní fee nebo jsem členem klubu a dodržuji etiku, mám právo hrát golf bez ohledu na to, zda jsem či nejsem členem federace. A otázka hendikepu je podobná. Chci hendikep, tak si jeho vedení připlatím. Jestli ve federaci nebo v klubu či jiné instituci, to už je má volba. Uvědomme si, kolikrát slyší zájemce o golf, začátečník, slovo „musíte“. Slova jako zkouška způsobilosti, hendikep, členský roční poplatek, roční fee, turnaj jsou brzdou rozvoje této krásné hry. Ono na ně dříve nebo později dojde, tomu rozumím. Začátečník však musí slyšet, jen jak je to jednoduché.

Patříte do týmu některého z kandidátů na prezidenta? Pokud ano, proč? (v roce 2013 kandidovali proti sobě pánové Z. Kodejš a P. Suchánek)

Nechci, aby to vyznělo nabubřele, ale jsem ambasador golfu. Patřím především do té skupiny, která chce lidem golf přiblížit. Dělal jsem to od chvíle, kdy mne tato hra pohltila, a budu to dělat dále. Jestli s tím nebo tamtím, jestli ve federační funkci nebo jako ředitel resortu či řadový golfista, je úplně jedno. Možná těchto pár řádků definitivně odepsalo mou kandidaturu, možná ne.

Juraj Werner © 2013

Anketa na konci roku 2012 – stále živé a aktuální slova

Jaký dojem ze současného stavu českého golfu u vás převládal na konci roku 2012?

Pozitivní a rozpačitý současně. Na jedné straně, a to nepochybně, se úroveň čes- kého golfu zlepšuje. Nejde jenom o Ondru Liesera a Kláru Spilkovu. Viděli jsme to u nás na Kaskádě při mistrovství ČR a tradičním Grandfinále PGA. Na druhé straně cítíme, že systém vyhovující v dobách, kdy tu bylo 25 hřišť a 10 tisíc golfistů, dnes nestačí. Dokládají to i snahy ČGF o sebezdokona- lování. Mimořádná konference ČGF a pří- pravy na volby nového výboru a prezidenta jsou toho důkazem. Takže když rozpačitý, tak především z toho, že tento proces trvá dlouho, což našemu golfu neprospívá a brzdí to jeho rozvoj.

Kdybyste měl vyzvednout jednu (maximálně tři) nejvýznamnější událost českého golfu v roce 2012, která by to byla?

Tuším, že většina dotazovaných bude vyzvedávat turnaj LET na Albatrossu nebo vybrané úspěchy našich hráčů v na meziná- rodním fóru. Zkusím to vzít z jiného konce. Je dobře, že se nekonala PGA na Čeladné. Nejsme na to golfově připraveni. Rozdíl vý- konnosti našich hráčů ve srovnání se světovou nebo evropskou špičkou je příliš velký. Účast našich hráčů na tomto turnaji nebyla zkušenost, ale spíše zážitek. Turnaj tak byl pouze skvělou propagací Česka. Není na to ani ekonomická doba. V Německu před nedávnem pořádali pět turnajů PGA ročně, letos jeden. Pohledy lidí, kterým záleží na českém golfu, by se měly upřít na nižší, ale konkrétní cíle, na úkoly, které nás bezpro- středně trápí a něco by vyřešily. Jsem samozřejmě rád, že mladí hráči z Kaskády se v průběhu roku neztratili. Lucka Hinnerová nám udělala radost prvním a druhým místem na mistrovství ČR.

 

Co byste popřál českému golfu do nového roku?

Osvíceného prezidenta ČGF se skvělým týmem v zádech. Člověka, jenž nepodlehne módním trendům s vidinou rychlého a líbi- vého výsledku. Jeho práce bude náročná, neboť musí vybudovat nadčasově funkční instituci. To nebude lehké a nebude to hned.

Juraj Werner © 2012

Názor na vrcholné golfové turnaje pořádané v Čechách – anketa časopisu GOLF 2014

Líbí se Vám, že se turnaje u nás pořádají?

Můj skeptický názor na vrcholné akce evropského formátu pořádané na našem území jsem na stránkách časopisu Golf prezentoval už několikrát. Nejsem jejich zastáncem. Ne, že by byly zbytečné, to ne. Z hlediska podpory incomingového cestovního ruchu jsou skvělou propagací České republiky. Na rozvoj golfu už mají ale menší vliv, očekávání jsou přemrštěná a finanční prostředky do nich vložené neadekvátní. Pro české hráče je účast na těchto turnajích pouhým zážitkem. Na zisk opravdové reálné zkušenosti musíte mít se špičkou kontakt, musíte mít pocit, že na ten turnaj více méně patříte a že prostřednictvím divoké karty pouze překonáte malý krůček z nižší túry.

Abych nebyl za kacíře. Mluvím o chlapech. Na ženské túře zástupce už máme. Bravo, Klárko. Ale copak se sponzoři hrnou? Změnilo se něco zásadního a Klárka má hejno následovnic? Nezdá se mi. I když děvčat před branami tour je více než mužů. Možná s mým skepticizmem čtenář nesouhlasí. Nevadí, vysvětlím. Zaregistroval jsem pár diskusí o pořádání těchto túr. Jeden z promotérů otevřeně říká, že jeho touhou je pomoc českému golfu. Prý to není business plán a ví, že prodělá. No, při vší úctě tohle neříká ani George Soros, významný to filantrop světového formátu.

Chybí základní myšlenka – postupný plán zasazený do reálného prostředí. Na jedné straně objektivní zhodnocení výkonnosti českých hráčů – hierarchie cílů se tomu říká. Postupné kroky. Z tohoto hlediska si myslím, že pořádat nižší túry je lepší cesta.  Ano, Access Tour je lepší nápad. Více soupeřů s menší zkušeností dá prostor pro úspěch našich děvčat. To samé u chlapců. Je daleko lepší uspořádat u nás více turnajů třetí túry. Podstatně více našich hráčů by dostalo více příležitostí. Odpovědnost a nervozita by byla menší, výsledky lepší.

Na straně druhé je trh. Prostor pro odbytiště výrobků či služeb sponzorů. Malý trh rovná se malí sponzoři. A proto, že jedna a jedna jsou 2, a ne 20, jak se očekává, tak si myslím, že tyto túry u nás nemají místo. Důkaz? Tenis. Máme skvělé hráče v první desítce a další v první stovce a kolik turnajů světové série ATP, či WTA se u nás koná? Žádný! A to se tam hraje o menší peníze. Takže jakou věštím budoucnost zmiňovaným aktivitám? Takovou, jakou docílili předchůdci dnešních pořadatelů.  Žádnou.

Kdo by se na turnaje určitě měl jít kouknout?

Hlavně děti by si neměly nechat ujít žádný z těchto turnajů. Když to tady je, tak hurá na golf. Pokud to tedy myslí s golfem vážně. Určitě něco okoukají. Když ne, tak si aspoň někteří uvědomí, co to špičkový golf vlastně je.

Vrcholem je bez debaty mužská tour. Kouzlo golfu je vidět hráče na stejných hřištích a ve stejných situacích, v jakých můžete být i vy. Teda kromě tlaku médií a vypsaných prize money. Jak se říká, kdo nevidí, neuvěří.

Účast domácích hráčů?

Účast domácích hráčů je vždy magnet. Ale navazuji na odpověď první otázky. Pokud bude občas na mužské túře pár českých hráčů, kteří budou svázaní nervozitou a odpovědností, tak to není to pravé lákadlo. Smysl to má, pokud mají šanci alespoň na nějaký úspěch. Neustále sledovat, kdo pokoří cut, je z hlediska smysluplnosti těchto turnajů zatraceně málo.

A světové jména? Jména hrají v Americe, navíc my jsme nevděční diváci. V evropské túře se hraje skvělý golf, ale my chodíme na jména, ne na golf. Koho pozvat? Woodse? To by byla frajeřina, která by nesmyslnost toho snažení dokonale ilustrovala. A když tam bude Jimmy Walker, tak co? Kdo z negolfistů ho zná?

Navštívíte některý z turnajů v Čechách?

Když půjdu, tak na European Tour. Na druhý den, když jsou ještě všichni hráči v soutěži. Zajímavé je také sledovat boj o cut. To musí někteří riskovat a hra má napětí. Na finálové kolo koukám raději v televizi, aby mi nic neuniklo. Ale upřímně… když bude dobrá parta, tak si půjdu raději zahrát. To mi věřte.

Juraj Werner © 2014

© 2021 The Spirit of the Game.

Šablonu vytvořil Anders NorenNahoru ↑