Úvodník z časopisu GOLF – říjen 2015, který doprovázela široká diskuze na téma HENDIKEP.

Na stránkách golfových časopisů není třeba vysvětlovat k čemu hendikep slouží. Znají ale všichni golfisté jeho význam a roli pro jejich hru? Sleduji dění kolem a bojím se, že je mezi námi hodně takových kteří nechápou, nebo lépe řečeno přeceňují. Chovají se tak jako kdyby to byl CÍL a ne prostředek. Cílem je HRA, hendikep je pomůcka, aby mezi sebou mohli soutěžit hráči různých úrovni.

Abychom si rozuměli, tak bych začal statistikou a výkladem pojmu. Z přibližně 30 tisíc českých aktivních golfistu má pouze 2,6 % hendikep 4,4 a lepší. Nalijme si čistého vína, všichni ostatní jsou rekreační hráči (hezčí je však označení klubový hráč). Právě nás se tato úvaha týká. Výjimku tvoří děti a mládež.

Příliš mnoho golfistů povýšilo hendikep na cil svého golfového snažení. Mluví o něm jako o mantře a golf hrají především (někteří pouze) když se hraje na jeho úpravu. Všimli jste si, dokonce se říká „na zlepšování”, přičemž paradoxně 80% startovního pole zpravidla zhoršuje. Z hry se vytrácí radost. Je nahrazena úpornou snahou o „zlepšení hendikepu“. Naopak „koeficient štěstí“ na terase golfového hřiště je po takovém texas scramble znatelně vyšší, než po „stablefordu na zlepšování”. Je mi vždy líto když vidím úspěšné a vskutku hodně zaměstnané lidi, jak po sobotním turnaji lamentují nad počtem trojpatů, či počtem autů nebo vod. Odpočinuli si vůbec? Našli si čas pro tu obyčejnou radost z hry, nebo také z jedné povedené rány? Pochybuji. Je to škoda a vlastně i promrhaný den.

Základním formátem golfové hry je jamkovka, jestli ve dvou, nebo ve čtyrech je jedno. Pokud chceme hrát turnaje, tak by bylo lepší kdybychom častěji soutěžili ve formátech hry, které hru na hendikepy vylučují. Je jich mnoho a všechny jsou atraktivní. Mnoho golfistů už na to přišlo. Někteří byli osvícení už od začátku svého golfového snažení a některé osvítil až jejich léta se neměnící výkonnostní strop. Dostali nový náboj pro svou milovanou hru. Honba za hendikepem totiž nemá konce. Jakou metu má mít člověk který začal hrát golf ve třicítce? Bogey? Singl, nebo 4? Ano je hezké mít cíle a ještě hezčí je jejich splnění, ale co se pak stane? I hendikep 4 je mimo dosah výkonnostního golfu.

Hendikep je dobry sluha, ale zlý pan. Je příčinou podváděni, pominu li touhu po atraktivních věcných cenách. Začátečníci okouzleni rychlým zlepšováním nechápou náhlé zastaveni progrese, často podlehnou a …. Pokušení pomine až se jejich výkonnost ustálí a oni pochopí ze právě aktuální číslo jejich hendikepu je jejich normou. Nízkým hendikepem se můžete chlubit v hospodě, vysokým zase vyhrávat klubové, nebo komerční turnaje. Skutečné mety jsou ale jinde a neskutečně vysoko. Karta PGA a prize money z turnajů, to je až frajeřina.

Nechtěl jsem říct, že hendikep je zbytečný. To rozhodně ne. Potřebujeme ho pro vyrovnání rozdílů ve výkonnosti. Osobně bych se však přikláněl vrátit se starému anglosaskému výpočtu hendikepu klubových hráčů. Je to například průměr 10 nejlepších výsledků z posledních 20 her. Metod je více. Nechme komplikovaný EGA hendikep výkonnostním hráčům. Zapomeňme na svazující kategorie „nesoutěžní výsledek”, „neaktivní hendikep”. Menším důrazem na komplikované vedení hendikepu vnesme radost do hry samotné. Vezte že to trápí i funkcionáře EGA a připravují zjednodušení. Konec konců systémy mohou existovat paralelně vedle sebe. Klubové hendikepy by nám klubovým golfistům pro vzájemné srovnání bohatě stačili. Nezapomínejme, že je nás 97,4%.

Juraj Werner © 2015