Myslíte, že zlaté časy (z pohledu provozu golfových areálů) byly, nebo nás teprve čekají?
Bonmot jasně říká, že „dobře už bylo“. Myslím, že před pár lety se spojily dvě konjunktury. Světová ekonomická a poměrně nečekaný a bouřlivý rozvoj golfu u nás. Ten by pravděpodobně přišel i bez té ekonomické. Výsledkem je, že máme více hřišť, než potřebujeme, a jsou nerovnoměrně geograficky rozložená. Zákonitě musí mít některé problémy. Neznamená to ale, že dobře už nikdy nebude. Všichni si zvykáme na novou ekonomickou realitu. Jedna její tvář je bolestná, neboť není tak ekonomicky veselá. A druhá, což je paradoxně pozitivní, nás uvedla do skutečné reality. Musíme intenzivněji přemýšlet, kde a jak shánět peníze na provoz. Vážit si členů klubu a zvyšovat kvalitu služeb. Dosavadní extenzivní směr v podobě budování nových budov, wellness, předělávání jamek apod. se k radosti golfistů soustře- ďuje na kvalitu služeb a optimalizaci neboli zreálňování cen. Ale to je velký samostatný problém.
Existuje nějaký univerzální recept na ekonomicky úspěšné provozování golfového areálu?
Ano, existuje několik jednoduchých a víceméně univerzálních principů, které fungují všude. Je to jako s léky. Fungují všechny, ale musíte vědět na jaký neduh. Nejdříve se musí určit dobře diagnóza. V tom máme problém. Investoři vycestují na Costa del Sol a to, co tam uvidí, mnohdy chtějí aplikovat na svém hřišti.A nefunguje to. Proč? Je totiž rozdíl mezi potřebami v resortu, který je založen na fee hráčích, a hřištěm, kde podstatnou část tee time vyplní kluboví hráči. Hřiště může být vlastně stejné, ale zázemí, restaurace, cenová politika a marketing jsou diametrálně odlišné. To za první.Za druhé je rozdíl, jestli to bude resort obrazně řečeno s třemi hvězdičkami, nebo s pěti. Tady děláme chyby především v dress code a v cenách za tee time, tak i za služby a restaurace. Golf totiž není pouze jeden. Někdo se cítí lépe v „hogo-fogo“ prostředí, někomu je bližší „chalupářská varianta“. Obojí je v pořádku. Jen když budeme vyžadovat přísný dress code na devítce na Vysočině, tak bude prostředí nevyvážené, část hostů se tam nebude cítit dobře a příště nejspíš nepřijedou. Je třeba se rozhodnout a najít správný balanc. Nejvíc na tyto „nejasnosti“ doplácejí restaurace. To je nejbolestivější místo českých hřišť. Ale copak nejsou pouhým odrazem gastronomie v celé ČR? Kdybych se měl ale vrátit k výrazu univerzální recept, tak bych řekl, že pro drtivou většinu českých hřišť je tím receptem investice do dětí a zvyšování počtu vlastních členů. Je to cesta dlouhá, ale zaručuje budoucnost.
Jakých bariér by se měl český golf na cestě za prosperitou co nejrychleji zbavit?
Těch bariér vlastně ani není moc. Jednou z nich bych řekl, že jsou nejasné marketingové koncepce resortů, které pravděpodobně plynou ze snahy zalíbit se všem. Poslední dobou ale provozovatelé nacházejí svou parketu a nebojí se hledat svou specifickou tvář, například v nižších cenových relacích.
Další problém, a teď mě asi část golfistů prokleje nesouhlasem, je nepokora a neznalost reálných poměrů části hráčů. Tato skupina světáků má nepřiměřené očekávání, často plynoucí právě ze srovnáváním s cizinou. Očekávají ve svých klubech stejný standard jako na hřištích, kde platí ceny vyšší než 60 euro. To není fér. Ale nevadí, všichni se učíme. Osobně vidím velký pokrok a zlepšení takřka ve všem.Poslední, ale nejvýznamnější bariérou jsou ceny. A proto očekávám ještě jednu revoluci, cenovou. Starý obchodnický bonmot říká: „Řekni, jakou slevu chceš, a já ti řeknu, kolik to stojí.“ Do této pasti se dostal český golfista. Očekávám, že resorty změní taktiku – nasadí nižší ceníkové ceny a budou dávat menší slevy. Říkám tomu spravedlivá cena. Ceny bohužel dělají z golfu „snobárnu“. Pokud se sníží (a nemusí to znamenat menší příliv peněz do resortů), stane se golf daleko přístupnější pro další zájemce. Hřiště na to kapacity mají. Týká se to i vstupních poplatků do klubů. Postupně se už snižují či dokonce ruší. Ale co my, co jsme je na začátku zaplatili? Budeme se muset smířit s tím, že se naše investice dočasně znehodnotila. To ale nevadí, neboť jinak bychom museli platit vyšší roční fee. Možná, až budou kapacity hřišť plné a kluby se zavřou, se nám investice vrátí. Když ne, nevadí. Radost ze hry nám to nevezme!
Napsat komentář