„Can’t Get No Satisfaction”

Krátké zamyšlení nad tím co říkáme, a co vlastně cítíme.

Stále si kladu otázku, co vlastně dělá golfistu šťastným, kdy je vlastně spokojený. Mohli bychom jasně říct, že je to počet ran, nebo stablefordových bodů. Nebo není? Osvícené golfisty turnaje, hendikepy a počty ran nějak neberou a přesto nejsou vždy spokojeni. Atributů které nás ovlivňují je samozřejmě více. Samozřejmě mluvíme o rekreačním golfe. O tom golfe, který hraje drtivá většina golfistů na světě, ale věnujeme se mu minimálně.

Při svých toulkách internetem jsem narazil na zajímavý článek s příznačným názvem „Can’t Get No Satisfaction” který se zabýval výzkumem spokojenosti hráčů na cizích hřištích, myšleno ne na svých domovských.

Začneme koncem průzkumu do kterého bylo zařazeno 2 434 golfistů kteří hrají cca 7 kol za měsíc , je jim okolo 58 let a hráli na hřištích kde průměrné green fee stálo 62 USD. Dá se tedy předpokládat, že o golfe něco ví. Výsledek říká, že 155 z nich bylo přesvědčeno, že dostalo více než čekali. 1 065 se domnívalo, že zaplatili přesně tu správnou cenu a 1 214 řeklo, že zaplatili příliš mnoho. Golfista je vlastně takový nespokojený králíček, … jako kdybych to už někde slyšel.

Zde je výsledek posunu priorit hráčů mimo své domovské hřiště:

Je to logické. Na hřištích které neznáme chceme větší klid. Chceme si je užít. Své hřiště dobře znáte a víme co stane, kde pravděpodobně míč leží a tak podobně. Neméně zajímavý byl postřeh tvůrců výzkumu že, pomalé kolo má velký vliv na nespokojenost. Rychlé kolo neznamená, že budou hráči spokojeni.

Pochopení změn ve vnímání priorit hráčů může pomoct provozovatelům hřišť. Jeden z problémů s kterým se české hřiště potýkají je mix rozdílných požadavků klubových hráčů a takzvaných „fee“ hráčů, nebo-li hostů. Rychlostí hry počínaje, restaurací a jejím jídelníčkem konče. Snažíme se vyhovět oběma skupinách, přičemž jejich priority jsou různé.

Pochopení změn, ale může pomoct i nám hráčům. Buďme shovívaví vůči hostům na našich hřištích, na golfové dovolené dostaneme stejnou péči.

Respondenti také uvedli, že jejich výkon je osmým nejdůležitějším faktorem spokojenosti. Ve skutečnosti byl ale třetí. Jestliže byli dva hráči stejně nespokojeni, tak ten co zahrál hůře věřil, že zaplatil v průměru o 3 dolary více, než ten kdo hrál dobře.

Golfisté jsou prostě kritičtější, když hrají špatně a ne, že ne!

Tolik pár statistik před zamyšlením se nad naší kritikou v podstatě čehokoliv.

Juraj Werner © 2016