Minule jsem napsal, že golfové hřiště je jako hora. Zdoláváme ji takovou, jaká je. Nikdo nám nestaví mosty, větrolamy, nerozmrazuje ledové stěny a nerozhání mraky. Stojím si za tím, ačkoliv tady jeden rozdíl je. Horu nikdo nestavěl, golfové hřiště̌ ano.

Architekt přemýšlel, aby layout vyhovoval všem hendikepovým kategoriím, aby hřiště do přírody co nejlépe zapadlo, aby bylo nejen hezké, ale i sportovní. Prostě, aby se tam dal hrát golf. Greenkeeper ten zase seje, kypří, seká a co já vím co ještě̌, aby naplnil plány architekta a požadavky zvoleného standardu.

Slýchávám, že všechny situace plynoucí ze ztráty míče řeší pravidla. Vím to. Problém nepřehledných hřišť se týká ovšem všech rund, tedy i těch přátelských. A těch je daleko více než soutěžních. Abychom si rozuměli, nevolám po lehkých vysekaných loukách. Volám po jednoznačně vymezených hřištích, kde v místech, kam nejčastěji dopadají chybně zahrané míče, je udržovaný, regulérní raf, nikoliv půl roku nesekaná louka. Míč najdu, ale pálit na green bude už problém. Trest přijít musí, to je jasné.

Majitelé se sice snaží, ale často to nefunguje. Hřiště jsou sice hezké i kvalitní, nicméně golf je nepříjemný, neboť příliš mnoho času trávíme hledáním míčů.

Ožehavé téma, že? Říct se to ale musí.
V cizině více hrajeme a méně hledáme a to i přesto, že hřiště zpravidla neznáme. Nemluvím a nesrovnávám s prvoplánově lehkými hřišti.

Ten problém nepociťují skvělí a přesní hráči. Začátečníků, kteří sice hrají nepřesné, ale zato krátké rány, se tento problém moc netýká. Obě skupiny jsou v menšině. Trápí to většinu rekreačních golfistů, tu podstatnou masu lidí, kteří si jdou na golf odpočinout.

Nechci kritizovat ani zmiňované architekty či greenkeepery. Chyba rozhodně začíná špatně provedenou ránou. Nicméně na kolotoč nejdeme proto, aby nám bylo špatně.

Velmi vysoké rafy za horizontem jsou totiž specialitou našich hřišť. Tolik obdivovaná španělská hřiště mají například poměrně širokou fervej, zlobivý raf, ale keře za ním už jsou olemovány červenými kolíky. Pocit ze hry je daleko lepší, a čísla se tam rozhodně lepší nehrají. Jednoznačná situace, byť vyřešená trestnou ránou, je rozhodně lepší než pět minut marného hledání.

Divím se marketingu některých hřišť. Někdy to vypadá tak, že vlastnit nepříjemně těžké hřiště je vetší frajeřina než zinkasovat pár spokojených hráčů denně navíc. Přitom těch problematických míst není mnoho a většinou se ví, která to jsou. Vyhnat blbou náladu z hřiště se rozhodně vyplatí. Golfových masochistů není tak mnoho, jak si někdo myslí.

Juraj Werner  © 2011